Druhý rok
5.10.2014 AAE v KS Nymburk
Dnes jsem měla oba Kanaánce na přednášce o Izraeli a na následné modlitební v KS Nymburk. Sangie i Noked se chovali moc hezky. Sangie předvedla pár triků a byla ve svém živlu, když ji lidé obdivovali. Noked byl na podobné akci úplně poprvé. Rád se občas schoval do kennelky. Ale také z kennelky vycházel. (Hlavně, když si myslel, že já chci odejít z místnosti.) Moc si užil krmení od dvou malých holčiček. On se trochu bál jich a ony se bály jeho. Takže k oboustranné radosti krmení probíhalo tak, že holčičky házely kousky masa před Nokeda na zem. A Noked si maso opatrně sbíral.
4.10.2014 Klubová výstava KCHMP v Mladé Boleslavy
Mám pocit, že jsme to my - lidi od Kanaánců - dnes skutečně vyhráli. Kanaánci byli na výstavě 3, což je poměrně vysoký počet (možná poprvé tolik na klubové výstavě, když tam mi napište, zda to tak je nebo ne). Noked si vzpomněl na dobré vychování od Myrny z Izraele a dostal ve svých 10 měsících a ve třetím měsíci po transportu a na první výstavě v ČR krásné ocenění V1, CAJC, BOJ, Krajský vítěz mladých. Sangie získala své první V1 a CAC a taky ocenění Klubový vítěz (mezitřída). Náš vyhlídnutý snoubenec Dolev de Solemel Sangie pochopitelně v "boji" o BOB porazil, protože se choval jako suverén a je prostě krásný. Jeho tituly si nepamatuji, ale má jich fůru. Noked a Sangie reprezentovali plemeno v soutěži Nejlepší pár (ne, nečekala jsem, že vyhrajeme), ale ukázali jsme lidem Kanaánce (ani paní s mikrofonem je nepoznala, musela se mne zeptat). Noked si ještě v závěrečných soutěžích zaběhal v soutěži nejlepších juniorů (taky nevyhrál, není suverénní, ale byla to pro něj dobrá zkušenost). A Dolev si zaběhal v závěrečné soutěži BOB (taky nevyhrál, psů bylo hrozně moc). Jsem ráda, že jsme narazili na rozhodčí s pochopením pro plemeno (posuzující A. Polgar a další např. M.Marušková). Rozhodčí M.Marušková mne dokonce v závěrečné soutěži k sobě zavolala a řekla mi, že se nemám divit, že chodí se staženým ocasem, že tohle chování je pro plemeno typické a že to nemám řešit, nemám zoufat apod.! Pak mi ještě řekla, že Noked je "BOMBA" a že nám moc fandí. To by byla rozhodčí pro další výstavu. My zatím s Nokedem snad natrénujeme lepší stání při čekání i při postoji. To mu jde nejméně ze všeho. běhá vlastně docela hezky a zuby i varlátka ukazuje bez větších vylomenin.
22.9. 2014
Noked začíná při venčení zvedat nožičku! Taky mi začal tahat za kalhoty, když má pocit, že bych se mu měla trochu věnovat. Večer si s ním často hraju hru o granulky. Při práci či při televizi. Někdy ho musím přemlouvat, aby něco dělal... ale když se nedělá, tak mu to chybí. Ochočování.
19.9.2014
Noked s velikým zájmem pozoruje dění na cvičáku. Zdá se, že se snaží, aby se choval stejně, napodobuje a určitě přemýšlí o tom, o co vlastně jde.
Noked se dívá na Orfi při nástřelu (motivační cvičení pro záchranářskou práci): video 1, video 2, video 3 na video sekvencích je vidět progres, který v Nokedově hlavičce proběhl.
Noked se dívá na Aywy při dogdancingu.
Noked se dívá na Ester s Baffi a snaží se cvičit, místy jde za Ester, je v šoku, že Baffi je v odložení, snaží se ji napodobovat (podívejte se na 0:47, jak si sedl stejně jako Baffi).
Je to ohromně dojemné, protože venku se chová nekontaktně, je obtížné se ho dotknout, přivolat ho úplně k sobě. Ale stále chodí kolem nás a snaží se být s námi a dokonce i cvičit na tu svou vzdálenost.
13. a 14.9. 2014 MT víkend
Po delší době jsme vyjeli na mantrailing trénink s Lubošem Satorou. Noked jel vůbec poprvé na takovou akci. Myslím, že se mu to hodně líbilo. Většina přítomných psů byly fenky a jedna dokonce hárala! Velice si liboval a klapal hubou. Taky se mu moc líbila Amča - holčička, Jarka - kladečka. A i další lidé. Noked sice ještě nepracoval, jen se díval, ale jevil enormníé zájem o pachovky a kladeče. Dvakrát si skoro vypracoval trail - šel za psem, kterému to nevadilo. Je to moc chytrý pejsek.
Sangie měla poprvé traily ve frekvenci, čili hledala ve velice frekventovaném městském parku vedle zimního stadiónu v Kolíně. V sobotu jsem byla na Sangie moc pyšná. Kromě motivačních sekvencí, měla několik trailů a rozlišovaček ve velice zapachovaném prostředí. V neděli jsme měli zůstat doma. Sangie byla tak unavená, že vlastně nebyla schopna pracovat. Dělaly jsme motivačky. Měla problém brát jídlo od kladeče - strašný regres.
11.9.2014 Noked je doma dva měsíce
Noked se stále zlepšuje. V posledních dnech na mne usilovně vrtí ocáskem, když se k němu blížím. Pelíšek má stále pod mým pracovním stolem. A po domě chodí velice nerad - vlastně jen směrem do pelíšku. Na zahradě sám být nechce. Už mnohokrát ze zahrady přišel na zavolání. Taky funguje na volání z jedné zahrady do druhé - prochází se mnou brankou. Venku chodíme / běháme na dlouhém vodítku. Bojím se ho pouštět na volno. Tyto procházky má moc rád. Nachodím několik kilometrů denně - kondice na atesty bude letos velká. Před časem mi Noked utekl na ulici, strašně jsem se lekla - bála jsme se, že uteče směr východ, Jeruzalém a už ho nikdy neuvidím. Stačilo se uklidnit, zavolat ho a on se vrátil. Od té doby mu více důvěřuji. Sice nechodí na zavolání ke mně tak, abych se ho mohla venku dotýkat, ale chce být se mnou a chodí za mnou v okruhu. Dnes taky chodil skoro u nohy na pamlsek, který jsem držela v ruce. Učí se od psic - kouká, co psice dělají a přemýšlí a napodobuje je.
Výborné je, že mám i prostor, kde ho mohu vypustit. Připravuji Aywy, Orfi a Sangie na zkoušky na cvičáku ZKO Lysá. Po výcviku pustím holky a Nokeda, aby se proběhli. Noked si to moc a moc užívá. Doma na zahradě (asi kvůli kočkám či husám) si s holkama nehraje. Ale, i když běhá a hraje si, stále na mne kouká. Sleduje, co dělám, kam jdu, prostě si mne hlídá. Je vázán na lidi a začíná mne poctívat důvěrou... je to ochočování, jak z Malého prince (Antoine Marie Roger de Saint-Exupéry).
Tu se objevila liška.
„Dobrý den,“ řekla.
„Dobrý den“, zdvořile odpověděl malý princ. Obrátil se, ale nic neviděl.
„Jsem tady, pod jabloní...,“ řekl ten hlas.
„Kdo jsi?“ zeptal se malý princ. „Jsi moc hezká...“
„Jsem liška,“ řekla liška.
„Pojď si se mnou hrát,“ navrhl jí malý princ. „Jsem tak smutný...“
„Nemohu si s tebou hrát,“ namítla liška. Nejsem ochočena.
„Ó promiň,“ řekl malý princ.
Je to taková hluboká jásavá radost, že Noked si se mnou začíná hrát!
20.8.2014
Sangie má velice příjemné období. Je ovladatelná, přátelská. Komunikuje. Mám z ní velikou radost. Připravuji ji na zkoušky poslušnosti. Zvládá chůzi u nohy, polohy, krátké odložení. Pilujeme delší odložení, štěkání na povel a aport. Umí všechny záchranářské překážky, včetně vysokého žebříku. Budou jí dva roky a já doufám, že na jaře bychom mohly snad nějakou zkoušku složit. Rozhodně chybí málo. A stále více se otužuje, zvládá stále více rušné prostředí. Samozřejmě je to stále Kanaánec, samozřejmě, hlídá, první kontakt nepřijme. Ale komu já důvěřuji, tomu ona také důvěřuje. Na povel přestane štěkat i vrčet. A jak komunikuje s figuranty na trailu či stopě (tedy po stopě)!
15.8.2014
Noked na večerní procházce s Orfi (z půlky běh) zase vypadal o dost lépe. Jednak se na začátku vymočil na silnici. Močil dlouho - ještě nikdy jsem ho neviděla ulevit si tak moc a s chutí a bez obav. A hlavně nesl ocásek nad zády. Poprvé, co je u nás. Taky několikrát vyzýval Orfi ke hře a jednou se chtěl vyválet v písku (ale vodítko a kšíry...). Právě mi leží u nohou a večeříme spolu paštiku.
Na zahradě trénujeme doprovod. Noked několikrát šel na výzvu se mnou domů. A trochu méně často přes branku do druhé zahrady.
14.8.2014
Noked (a Aywy a Baffi) se mnou vezli Dana do Brandýsa. Vyzvedli jsme Korálka a šli na krátkou procházku. Noked a Korálek spolu vycházejí naprosto bez problémů. Noked se otrkává. Svou přepravku v autě má celkem rád. Ocásek nosil povětšinou mírně nahoře. Také zase močil i přede mnou - do bahna.
13.8.2014
Noked se začíná aklimatizovat. Již druhý den se nebojí močit venku v mé přítomnosti. Dokonce močí i na procházce venku (ovšem zatím jen do louží). Mladý Kanaánský pes prostě nechce zanechávat pachové stopy. Pomáhají nám rituály a ritualizované chování. Když se vezme vodítko, tak ví, že se jde ven. Také dnes se mnou šel ze zahrady na zavolání domů. Není to snadné, ale zvykáme si a budujeme vzájemný vztah.
11.8.2014
Další procházka v Klánovickém lese. Noked, Aywy a já + moje maminka, její dobrman Cato (samec) a Martínek na kočárku. Byli jsme zde podruhé, Noked to poznal a chodil veseleji. Je to moc milý a hezký pes.
Sangie hárá, zůstala doma.
3.8.2014
Opět agility. Ano, je to především o socializaci. Já dobře vím, že Sangie nebude nikdy vyhrávat závody. Ale... ona je po agility v takové pohodě, méně konfliktní se psy, méně se bojí a náš vztah je taky takový lepšé. Takže na agility chodíme. Je to naše cesta. Dnes se poprvé tahala na cvičáku - o vodítko a kůži z králíka. Zkusila jsem s ní skákat na kůži, moc se jí to líbilo. Ale pro samý zájem o kůži nepřeskočila druhou skočku. Z fotek je zřejmé, že jsem jí měla kůži po prvním skoku dát. Dosud neskákala tak rychle jako za kůží a to zklamání, když ji nedostala po první skočce. Příště!
1.8.2014
Noked je u nás tři týdny. Za tu dobu se s námi seznámil. A my s ním. Nejsou s ním žádné problémy. Nezabíjí slepice, nepere se se psy, nehoní kočky, nevrčí na lidi... Jen je nám ho tak líto, stýská se mu a zalézá do úkrytů, vidíme, že není úplně nejveselejší. Ale pomáhá mu režim – opakování krmení, hlazení, venčení apod. Ve stejný čas. Očividně si zvyká. A prý je nervózní, když odejdu z místnosti, kde je. Nejraději je se mnou, když spím či pracuji, leží tiše na pelíšku v ložnici.
31.7.2014
První větší procházka s Nokedem. Autem se Sangie do Klánovic. Zde s mou maminkou a jejím dobrmanem pořádná procházka. Noked byl samozřejmě celou dobu na vodítku. Myslím, že by ke mně nepřišel... Sangie byla velice hodná a většinu doby šla na volno. Přišla vždy na první zavolání. Jednou pomaličku, obvykle pěkně svižně. Roste z ní prima holka.
30.7.2014
Noked byl dnes přeregistrován. V plemenné knize ČR je zapsán jako 11 Canaánský pes. A dostala jsem radu, jak snad ještě z Canaánského psa (což je hrozný jazykový paskvil) lze udělat Kanaánského psa. Hned to začnu sepisovat.
26.7.2014
Sangie je 21 měsíců stará a já ji tak miluji. Uvědomila jsem si, že již několi měsíců je s ní velice prima života. Nejen, že skvěle poslouchá (včetně toho, když se ostatní psi domluví a třeba „zabíjejí“ kohouta, je schopná přestat na povel často jako první ze všech). A stejně tak se v poslední době stala nepříliš konfliktní, ano – hlídá si své lidi, věci, ale jen v mezích normy a opět v rámci toho, co ji dovolím.
Je najednou skvělým psem. Já rozumím jí a ona mně. A náš vztah je tolik silný.
V poslední době začíná být schopná pracovat i ve velice složitém prostředí. Dnes se Lence podařil nafotit jak se Sangie soustředí na dětském táboře.
27.7.2014
Sangie na agility – zase zpočátku nechtěla běhat, protože na výcvik přišli noví tři psi. Nejlepší běh měla ten poslední, třetí. Ostatní psi už byli při třetím běhu hodně unavení, ale to ona ne. Ještě s nadšením chodila u nohy a cvičila poslušnost a taky žebřík.
Noked je doma stále zaražený. Má moc rád drbání, krmení, když na něj mluvím, ale stále si hledá „úkryty“ a v nich pak zůstává a nevyléz z ních. Chvílemi se chová úplně jako divoké zvíře - nechce přijít, chodí v obloučkách kolem mne. A pak si vleze na své nejoblíbenější místo – u mého pracovního stolu a tak čeká, že bude kontaktován... Docela dobře žere, i když opatrně a s rozmyslem. Bere si ale někdy i pamlsky z ruky. S čím je problém, to je čurání. Ještě jsem ho neviděla čurat jinak, než že se učurával strachy, když jsem ho dolovala z úkrytu.
Moc se těším, až bude čurat před plotem a na popelnice a až začne hldíat společně s ostatními pesany u plotu.
16. a 17. 7.2014 Kontakt packou
Noked je doma 5 dnů. Právě teď je s námi u televize a moc se mu líbila společná veřeče alá "já sousto - ty sousto" a teď, když jsem si sedla k k počítači, vlezl si pod pracovní stůl ke mně a položil mi svou packu na nohu! A stále ji tam nechává. Až mi noha zdřevěněla. První větší a dlouhodobý dotek z jeho strany. Jsem naměkko. Celou noc spal Noked pod mým pracovním stolem v ložnici. A nezlobil, nerušil, nekousal, nečural. Ráno jsem ho musela vytánout na vodítku na procházku. Vždy se mu nechce a po několika krocích se oklepe a začne se těšit ven. Šli jsme k Valáškům pro klíče od výběhu pro kozy. Noked šel se mnou a s Aywy na vodítku. Neměl nejmenší problém jít do dílny mezi stroje, až do kanceláře. Tady se nechal hladit od dvou kovářů. Fíha. Sangie má z těchto prostor stále strach a před rukama kovářů couvá. Vidím, že Noked má vynikající povahu. Následně odmítl běhat po zahradě a zahučel do auta do klece (ve které jel z Vídně), kde byl celou dobu, než jsem obstarala zalévání a krmení slepic, hus a králíků. Z klece jsem mu musela pomoci a šup do kuchyně, kde jsme společně posnídali. Já chleba s marmeládou, Noked vařeného králíka – krmila jsem ho z ruky. Moc mu chutnal. Pak jsem šla k počítači, hledat telefonní čísla na očního lékaře. Noked mezitím vyběhl z pelíšku pod lavicí v kuchyni a vyběhl za mnou do patra a opatrně se rozhlížel ve dvěeřích. Malý pohyb rukou a on šup pod můj pracovní stůl. Lehl si tak, aby se tlapami zase dotýkal mé nohy. Dojemné: Noked vylezl z místa, které považoval za bezpečné a šel za mnou.
15.7.2014 Noked se seznámil s Korálkem, Danem a s Lenkou
Dnes nás navštívil Dan s Lenkou a Korálkem. Seznámili se s Nokedem na společné procházce. Korál byl s Nokedem hned zadobře. Vycházka po okolí proběhla bez problémů, ani náznak nepřátelství. Uondaní jsme si sedli pod pergolu a tito dva psi- samci přitulili zadky k sobě a spokojeně odpočívali. Definitivní kamarádství. Pustili jsme je následně po zahradě na volno. A máme Nokeda sesmečkovaného - již vychází s každým naším psem, s kocoury, koťaty, s kočkami, s husami... ještě chybí Ester a Joel, ale nemyslím si, že zrovna s těmi by měl problémy.
13.7.2014 Noked si zvyká na naši velkou rodinu a smečku
Dnes jsem vytáhla Nokeda z jeho pelíšku v boudě a oblékla do postroje a dala na vodítko. Jeho úkolem je mne doprovázet všude, kam jdu, aby si zvykal. Samozřejmě ne zcela ceý den (také byl odpočívat v kennele, ale velkou část dne. Zdálo se mi totiž, že Noked se "zašívá", hledá si různé úkryty, ve kterých se nejen schovává, ale i trpí. Dvakrát jsem ho totiž násilím vytáhla z úkryty na procházku a na drbání - a tak se mu to líbilo..., že jsem začala přemýšlet, jestli není čas vymyslet nějaký lepší systém zvykání, než mu dopřát klid. Konzultovala jsem to s Myrnou, která mi doporučila, abych ho na vodítku měla u sebe, co nejvíce to jde. Samozřejmě se to neobešlo bez zpomalení mého pracovního tempa, ale nevadí. Dnes je den zasvěcený zvykání Nokeda. Jsou to neopakovatelné chvíle. Nokeda přijali všechny naše fenky, včetně Sangi. I když ta na něj zavrčela, když jsem ho vzala do ložnice (kde má pelech), ale na povel přestala. Čili teď sedím u počítače a u nohou mi leží dva Kanaánští psi. Noked je na vodítku a postroji, ale vypadá tak šťastně, že nemá možnost se "zašít". Každou chvíli ho podrbu a to se mu teprve líbí.
12.7.2014 večerní procházka za úplňku
Noked celý den prospal v kotci v boudě. Tak moc jsme se na něj těšili a on spí a spí a spí. Den byl dlouhý. Večer mi to ale vynahradil. Vzala jsem Nokeda, Kubu a Orfi (nejmírumilovnější z mých fen) na večerní procházku. Úplněk byl velký jako tehdy, když jsme spaly na Hoře Blahoslavenství v Izraeli. Noked si Orfi moc nevšímal. Tedy jednou po ni chňapnul či zacvakal jako to dělá Aywy, když říká: dej mi pokoj. Myslela jsem si, že mu pomůže přítomnost jiného psa, tedy vlídné fenky, protože je na psí společnost zvyklý. Ale on pořád koukal na mne, co já tomu říkám. Granule žral z ruky. Nedostal se do stresu, ve kterém by jídlo odmítal. I když ano - některé věci ho lekaly, například se mu nelíbil vlak, který opodál projížděl s velkým rámusem. Procházku jsme ukončili velkým drbáním a laskáním na trávníku na okraji záhonku máty. Máta voněla, Noked byl tak spokojený při mém laskání. Vzácná chvíle. Nokedovi se snad ani nechtělo do kotce.
12.7.2014 Noked přiletěl do Vídně 11.7. 2014
Noked Me Shaar Hagai je konečně doma. Po dlouhém čekání (tvrdá EU vyměřená tříměsíční karanténa po odběru protilátek proti vzteklině ve 4. měsíci; čili pejsci mohou přiletět nejdřív v 7. mMěsíci ; do USA mohou ve již 4. měsících...grr) mohl Noked konečně k nám, domů. Samozřejmě se zatím zabydlel v Izraeli, u chovatelky Myrny Shiboleth, která se o něj hezky starala. Takže si musí chudák zvykat a odvykat.
V Izraeli nedávno vypukly velké nepokoje. Ty vyvolala vražda tří izraelských studentů, kteří vyrazili na prázdninový čundr. Byli uneseni někde v krásných místech u Jordánu (kde jsme mimchodem taky spaly na své pouti v dubnu viz tábořiště „U damanů“) a zabiti... Je to strašná představa, že to byla ve stejných místech... Pak byl extremistou na oplatu zabit jeden arabský mladík a už to jede... z pásma Gazy létají rakety na Tel Aviv i na Jeruzalém. Palestinci zvýšili dostřel raket. Obyvatelé Izraele se musí schovávat do krytů. Také u Myrny Schiboleth prý poprvé v životě viděli rakety dopadající blízko nich.
Noked odjel v pravý čas. Jeho let nabral ovšem hodinové zpoždění kvůli vojenským manévrům a následně dalších 30 minut kvůli provozu na letišti ve Vídni. Do Vídně letěl Noked protože, v Praze na letišti mají speciální české veterinární podmínky, nestačí to co stačí v jiných zemích EU J. Konkrétně je třeba doložit formuláře veterinárních osvědčení nejen v angličtině (což stačí všude jinde, než v Praze), ale zároveň i v češtině. Státní veterinář v Izraeli ovšem nechce podepisovat dokument v jazyce, kterému nerozumí.. .a celkem logicky říká, že když on vyplňuje formulář v angličtině (a ne v hebrejštiě), tak i na českém letišti by měli formulář v angličtině přijmout. No ale to oni odmítli a opakovaně mi posílali tytéž instrukce s několika bilinguálními formuláři, doplněné výhrůžkami, že psa utratí, když nebude mít dokumenty v pořádku.... takže Vídeň a dlouhá cesta tam a ještě delší cesta zpět. Nokeda cestou doprovodila sličná přítelkyně Myrny, neletěl sám. Vyřídila všechno potřebné, předala nám ho a upalovala na letadlo zpět. Kvůli zpoždění ček-in stihla jen tak tak. Nokeda jsme ještě v přepravce naložili do auta, poodvezli kousek do přírody a vytáhli a vzali na vodítku na procházku.
Naprosto bez problémů. Nechal se sebou manipulovat, chodil si pro pohlazení, sežral s chutí kuřecí stehno a zobal pamlsky. Ovšem neudělal loužičku ani bobek. Jediné, kdy maličko vzdoroval bylo, když měl jít zpět do auta. Sedla jsem si k němu a drbala ho cestou. Blaženě mi nastrkoval ucho, hlavu a i krk i zadem mezi mříže klece a hlazení si tak moc užíval. Mhouřil u toho oči a nakonec si hlavu odložil na mou pravou ruku a levou se nechal mazlit... krásná chvilka.
Pak se mu ovšem udělalo špatně, blinkal. Nakonec doma vůbec nechtěl z auta ven. Zrovna když jsme ho tahali násilím (potřeboval se vyčurat a projít), vystřelili u sousedů několik raket – asi nějaká oslava. Tak si asi připadal jako doma v Izraeli. Vyvenčit se opět nevyvenčil. Dali jsme ho do boudy do kotce na čersté seno. Sežral s velkou chutí další kus kuřete a s ještě větší chutí jednotlivé granulky z ruky. A spokojeně a klidně (bez vytí a štěkání) spinkal. Ráno za mnou vyběhl z kotce a procházel se mnou zahradu, když jsem se starala o zvířata. Nechal se mazlit, papal granulky. Pak ho šla pozdravit kočka Pomněnka, lichotila se mu a přátelsky se o něj otírala. Noked nevěděl, co má dělat, tak si lehl na břicho a koukal. Myslím, že se trochu bál. Což je ovšem mnohem lepší, než kdyby se na Pomněnku vrhl a chtěl ji roztrhat. Pak odběhl do kotce, zalezl do boudy a od té doby spí. Nemůžeme se ho dočkat. Ani já ne. Natož Kuba! Přistihla jsem ho, jak tluče kladívkem do kotce, aby „ho probudil, protože se bojí, že se mu něco stalo“. Tondu jsem zase přistihla, jak se snaží nadzvednout střechu boudy, aby se k němu dostal. A přitom jsem jim oběma řekla, že první den ho necháme v klidu. Asi kotec zamknu!Sama mám ovšem taky různé pnutí, piju čaj u něj, více pobíhám na zahradě, abych ho zahlédla, kdyby na chvilku vykoukl... a taky párkrát vykoukl. Už se prostě moc těšíme, až si odpočine.
---
Stálo nám to za to? Věřte, že vše jsem řešila velice dlouho. Nejprve samozřejmě finanční otázku. Hodně dlouho jsem si myslela, že nemáme peníze na koupi a dovoz psa z ciziny, ale pak jsem dostala honoráře za mé knihy.... samozřejmě jsme mohli mít novou koupelnu, nebo jen na luxusní dovolenou nebo něco takového. Ale my se rozhodli pro Nokeda. Prvním impulzem bylo to, že psi v Evropě jsou na sebe hodně příbuzní. Je dovoleno krýt polobratrem, otcem, dědečkem... a dělá se to, protože prostě nepříbuzní Kanaánští psi v dosahu nejsou. Uvažovala jsem, zda se jako chovatelka přidám k zaběhané praxi a nakryju příbuzným psem. Ano, asi přidám, vybrala jsem si pro první vrh Doleva de Solemel, který je příbuzný, i když ne tolik. Ale zároveň nepřidám, a proto jsem dovezla Nokeda, který je příbuzný minimálně a má předky z divoké přírody. To je můj příspěvek chovu i udržení vzácného druhu. Protože ano, Kanaánští psi potřebují ochranu, podobně jako koně Huculové, o jejichž záchranu se zasloužil Otakar Leiský. Plemen psů je na svět hodně, málokdo si uvědomuje, že toto plemeno si zaslouží ochrany. Proč si nepořídit psa z útulku? Stejně ten Váš vypadá jako vořech... Shlédněte film - rozhovor s Otakarem Leiským, v něm je ledacos vysvětleno. Ostatně i plemen koní je hodně a přece to stálo za to, zachránit huculy! A já říkám: "Stojí za to zachránit Kanaánské psy!"
Prostřednictvím koupě Nokeda samozřejmě také podporujeme dobrou věc – chovatelku Myrnu Shiboleth, která záchraně druhu Kanaánský pes zasvětila celý život a její přátele, kteří si přivydělávají transportem psů a maličko i obchodníky v Izraeli, protože jsem tam koupila velkou kennelu.
V druhé řadě jsem s Myrnou hodně dlouho řešila, zda bude Nokedovi u nás dobře. Zda transport a útrapy s tím spojené nejsou příliš. Zda mu změna klimatu a prostředí neuškodí. Zda není psů v naší rodině už moc. Co bude, když ... prostě otravovala jsem Myrnu několik týdnů různými otázkami a ona mi je všechny velice trpělivě zodpovídala a většinou psala „no problem“.
Pak jsme se rozhodli a v dubnu navštívili Myrnu a Nokeda v Izraeli a seznámili se osobně. Pak přišlo dlouhé a nekonečné čekání. A taky nepříjemná korespondence s pracovnicí České veterinární správy. Zase čekání, přípravy příletu do Vídně, úmorná cesta do Vídně, parkování na letišti Vídeň, čekání na zpožděný let 361 z Tel Avivu. Nervy na dranc. Cesta bouřkou a lijákem zpět. A nyní ten malý strakatý zázrak spinká v boudě na naší zahradě a seznamuje se s naší rodinou a smečkou.
8.7.2014 Agility tábor 6.-12.7.2014 v ZKO Lysá
V zimě jsme se přihlásili na agility tábor v ZKO Lysá. Je to prima, protože na jednotlivé bloky můžeme chodit pěšky. A také se můžeme vracet domů na bědy či se vysprchovat. Naší trenérkou je opět Martina Konečná (stejně jako již vloni na několika víkendovkách). Na tábor jsem se přihlásila s Orfi, která běhá celkem hezky, i když agility není naší prioritou. Ovšem po štěňátkách nemá dobrou kondici a vzhledem k hroznému horku (36 stupňů ve stínu) jsem jí dnes dala odpoledne volno a běhala jsem se Sangie.
Sangie řeší prostředí.... takže první dny jsem ji brala s sebou, aby si očuchala ostatní psovody a hlavně psy. Dnes už je tolik neřešila a na parkuru běhala. Stálo mne to tedy hodně sil. Musela jsem jásat a chválit ji přehnaně, dělat opičky, ale neutekla mi z parkuru, nezačuchávala se a skočila či proběhla vše, co jsem chtěla. Sekvence kolem 5 překážek. Při odpočinku na kraji parkuru se chovala stále klidněji a stále méně se zubila na psy, kteří si k ní šli čuchnout. Dnes jsem ji dokonce viděla, jak pes došel a ž k ní, byla uvázaná u stromu a sama, a ona, místo, aby po něm vyjela (v této situaci pro ni typické a asi i pochopitelné – brání si pelech a můj batoh), dala hlavu na stranu a „neviděla ho“. Bylo to s ní moc hezké a příjemné. Viděla jsem jak v přátelské atmosféře „rozkvétá“. Jsem vděčná Martině Konečné, že přistupuje k Sangie bez předsudků a dokonce se zájmem. Takový přístup u mnoha dalších výcvikářů naprosto postrádám. Jak se doví název plemene a chvilku se dívají na Sanginčiny reakce, už odsuzují a „konec“. Sangie se několikrát natolik rozehřála, že kromě pamlsků a drbání a dovolení plizovat moje ústa (specifická a velice silná odměna) si párkrát z radosti, jak jí to jde kousla do vodítka a naznačila hru s vodítkem.
29.6.2014
Sangie má velice příjemné období. Je milá, ovladatelná, i když se projevuje jako dominantní, není konfliktní a rozumí se vlastně se všemi psími i kočičími členy domácnoti (o lidech ani nemluvě). Rozumí si dokonce i s Aywy a podezírám Aywy, že ji má vlastně moc ráda. Určitě více, než Orfi. Naše vzájemné pouto je velice silné. Opakujeme základní cviky poslušnosti. Motivace na jídlo je slabá a někdy ji vlastně ani není možné použt. Ale pochvala, moje radost a podrbání působí jako kouzlo.
Dnes jsme se byly projít v Klánovickém lese - já a moje tři psice a moje máma s dobrmanem Catem a nejmladším (do zítřka - jeho rodiče jsou v porodnici) vnoučkem Martínkem na kočárku. Sangie navolno - chovala se vzorně. Vždy přišla, i když ne vždy si vzala odměnu za přivolání. Poslouchá, protože máme vztah. Je to zase něco naprosto jiného, než znám. Potkali jsme několik lidí se psi - Sangie se chovala vzorně. Ano, hlídala, ale velice rozumně - upozornila, že někdo jde, z dálky zavrčela na psa, že nemá jít blíž a konec. S jednou cizí labradorkou si dokonce pohrála. Byla to ovšem fenka velice přátelská s chováním, které na dálku vyzařovalo přátelství. Sangie na ni ani nevrčela, hned pochopila, že bude hra. Příjemné je také to, že bez problémů zvládla kočárek s Martínkem, i když nikdy před tím nebyla na procházce s dětským kočárkem. A hlavně je super, že už se těší na výlety a skáče s nadšením do auta. Doby, kdy prchala do svého pelechu v ložnici, kdykoli se chystala cesta autem, je pryč. Dnes už s chutí skočí do auta do klece a těší se na výlet. Trvalo jí to hodně dlopuho, až jsem si myslela, že ji nebudu trápit a bude z ní pes na zahradu. A ne – je to pes výletní. Vůbec mám pocit, že jak jde čas, tak se z ní stává „můj pes“ čili pes, který se blíží povahou Orfince, Aywynce a (zesnulé) Brixince – pohodářka, s láskou k lidem, ovladatelná a se silným vztahem ke mně.
22.6.2014 Sangie doma sama
V minulém týdnu jsem jela s Tondou, Kubou, Aywy, Orfi, Bessi a Miou na záchranářské soustředění. Po dlouhém přemýšlení jsem nechala Sangie doma s Joelem, který si užíval volna po úspěšně složených zklouškách a před odletem do Ameriky. Sangie by musela být, kdyby jela s námi, hodně času zavřená, tak jsem usoudila, že ji bude lépe. Asi i bylo, ale moc se jí stýskalo. Když jsem se vrátila, zdálo se mi, že se za ten týden hezky nasvallila.
---
Ozval se 13 zájemce o štěně po Sangie :-)
7.6.2014
Dnes jsem vzala Sangie s sebou do práce. Když už jsem musela v sobotu místo výstavy opět do práce, tak alespoň, abych ji socializovala. Udělala jsem studentům program Vzdělávání za pomoci zvířat "Kanaánský pes - divoký i domácí - hodný ochrany a lásky". Myslím, že se jim to líbilo. Sangie se chovala celkem dobře. Ve vlaku se mírně bála, ale pak se přestala bát a hezky ležela vedle mne. V posluchárně se chovala hezky, většinou ležela a odpočívala (bylo horko), ale ukázala - ne s velkým nadšením - to, co jsem chtěla. Jedna z přítomných (stážistka) s sebou nečekaně vzala pětiletého syna. Ten moc toužil po kontaktu se Sangie, ale nedělat o úplně šikovně. Sangie po něm 2-3x demonstrativně vyjela. Měla ovšem náhubek, tak se nikdo nebál. Myslím, že ho nechtěla kousnout, jen mu říci, že se jí to nelíbí, ať přestane. Cestou zpět ve vlaku jí jedna paní šlápla na nohu, a to se ani neohnala ani to nijak moc neřešila.
Duben - Květen 2014
Dlouho jsem nepsala, a to proto, že po mně chtěl webnode nějaký příplatek za překročení dat/měsíc. Než jsem si rozmyslela, zda mi to stojí za to, už ho nechce a mohu psát...
Stalo se toho moc.
25.-27.4.
Hlavně jsem byla v dubnu dva týdny v Izraeli. Jedno odpoledne jsem strávila u Myrny Shibolet.
Hned loSpo návratu z Izraele jsme jeli podpořit Any a Radka na závody. Sangie jsem vzala s sebou na socializaci. Chovala se velice přiměřeně. Maličko váhala v některých situacích, ale nechala se pohaldit od hlavního výcvikáře SZB J. Sedláka.
Sangie se hezky věnuje štěňátkům od Orfinky. Teď už nám štěňtáka postupně ubývají - máme poslední dvě fenečky. Sangie je miluje, chodí si s nimi hrát a má je moc ráda. Nevznikl žádný problém s příapdnou agresivitou nebo tak nějak. Samozřejmě je občas vychovává - zavrčí na ně apod., když si hlídá kost, ale vše je v rámci sllušné psí výchvo, žádná krev a stres. Myslím, že jí zkušenost se štěňátky pomáhá v celkovém chovní ke psům. Celkově se cizích psů bojí méněa také na ně méně vyjíždí.
V dubnu před mým odjezdem do Izraele jsem s ní měla - dnes už skoro zapomenutý problém - chovala se asi dva nebo tři dni divně. Dokonce se po mně ohnala.
Začalo to někdy kolem narození štěňátek od Orfi. Orfi nejprve Sangie naprosto zakázala kontatk se štěňátky. Vyháněla ji z porodní místnosti. Pak asi ve třech týdnech věku štěňat najednou Sangie nechala, aby se na štěňátka koukla a čuchla si k nim. Sangie strávila požehnaný večer se štěňaty. Chovala se k nim něžně. Všechno se zdálo být v pořádku. Ale druhý den ráno se Sagie začala chovat divně. Zdálo se mi, že je nemocná nebo zraněná. Nechtěla jít ven ze své pokojové klece v naší ložnici. Když jsem ji tahala ven za oboje, pokusila se mne kousnout. Skutečně jsem se jí bála. Ale musela jsem ji prohlédnout, tak jsem jí nasadila náhubek a vytáhla ji násilím. Zkontrolovala jsem její tlapky, prohmatala tělo, ale nevšimla jsem si jakákoli újmy, teplotu má normální. Nakonec jsem se si myslela, že je to falešná březost. Můj syn Daniel mne informoval, že volně žijící Canides mívají falešnou březost často a vlastně přirozeně, když má dominantní fena štěňátka (mohou nahradit matku, pokud by zemřela). Jsem zdeptaná, Sangie zapoměnla téměř vše, co jsme se naučili a chová se jako šílenec. Je mi smutno. Ovšem nakonec se ukázalo, že to falešná březost nebude. Spíš natažený sval nebo něco takového. Nebo to byl následek toho, že jsem jí nasadila antiparazitální obojek Kiltix – měla ho 4 dny, když se začala schovávat do klece. Mohlo jí to vadit, že voní jinak? Určite se v době s obojkem 2 x vyválela v hovnech, což nikdy před tím neudělala. Nebo dostala alergickou reakci na obojek? Sundala jsem jí ho a problem přestaly.
A začalo s e Sangie velice příjemné období, kdy nedělá žádné prblémy. A kdy se chová něžně.
21.3.2014 Lekce canisterapie
V t
V tomto týdnu se zrealizovaly první dva bloky canisterapie na přednáškách pro mé studenty denního (ve středu) a kombinovaného (v pátek) studia. Na dnešní výuku v Brandýse jsem vzala i Sangie (a také Aywy, Korálka, a Miu). Bylo to příjemné. Sangie se hezky soustředila na práci - ukázala sedni, lehni, nosetouch, target a další věci. A poprvé v životě jsem ji předala někomu cizímu, mimo rodinu, aby s ní pracoval. A povedlo se. Sangie to pochopila, hezky se na studentku-dobrovolnici soustředila, poslouchala její povely, brala si od ní pamlsky a dokonce se od ní nechala pohaldit, aniž by ucukla či se lekla. A co víc, jak jsem si všimla při prohlížení fotek, maličko se jí sama dotýkala špičkou nohy na botě, tak jako se někdy při cvičení dotýká mne. Z toho je vidět. že byla v naprosté pohodě a že se jí to líbilo. Neuvěřitelné, že? Přestávám pochybovat o tom, že i ona získá CT certifikát. 
13.3.2014
Dnes jsem s hrůzou zjistila, že někdo Sangie zavřel ke štěňátkům Orfinky. Orfinka ji ke štěňátkům nepouští, vrčí na ní. Ale teď byla se mnou. Co udělá Sangie, která si je ještě nemohla v klidu očichat? Po pravdě jsem šla k porodní bedně docela s hrůzou, zda budou všechna v pořádku. Byla. Orfi se bojí zbytečně. Ale neví to - přišla za mnou a zase na Sangie vrčela. Jak jí jen říci, že to není potřeba?
Agility
Sangie začala chodit na agility. Velice hezky reaguje a zdá se, že jí to dělá dobře. Asi jí více prospívá kontakt s hodnými psy a lidmi - na agility chodí méně týmů, má šanci se seznámi s a každým a pak pracovat. BuĎ to je agility nebo něčím jiným, ale je v posldních týdnech taková klidnější a milejší. Možná hraje roli i Orfinčino mateřství či to, že Aywy dohárala. Je velice ovladatelná (na Kanaánce - přijde, přestane štěkat na povel, nosí aportky a jemně se mne dotýká, kdž odpočíváme).
15.2.2014
Na cvičáku se Sangie dostala opět záchvat paniky. V takovém stavu nemá zájem o nic, ani o pamlsky. A jediné, na co myslí je útěk někam pryč. Na agility se jí to nestává (brala jsem ji s sebou s Orfi jako necvičící jako doprovod), ale na sportovní kynologii ano. Je to sice stejné místo, ale jiní psi i jiní lidé. Stačí jí, když je nějaká fena velkého plemene moc blízko nebo když na psa někdo příliš hlasitě zařve lehni, a už se šíleně bojí. A když vidí figuranta nebo rukávy nebo když přijedou psi jednoho našeho člena, který je cvičí na prodej pro ostrahu, je jí úplně zle. Dnes jsem si řekla, že nebudeme cvičit, ale jen se dívat z dálky na provoz na cvičákové louce. A tak jsme si sedly na sluníčku a drbala jsem ji a dívaly jsme se. Za chvíli se mi povedlo Sangie uklidnit natolik, že byla ochotná si hrát s peškem (na cvičáku úplně poprvé). Následně předvedla skoro vše, co umí - chůzi u nohy, sedni, lehni, vstaň, touch, skok přes překážku a další. Občas zase klouzala do stresu, když někdo neopatrně pustil svého psa příliš blízko (stále tam máme naivní lidi, co si myslí, že každému je příjemné, když jejich pes se vrhne na našeho psa, byť s přátelskými úmysly). Ale za poměrně krátkou dobu se zase začala soustředit na práci. Měla jsem velkou radost, že se mi povedlo ji z toho strašně nepříjemného stavu dostat. Odešly jsme v nejlepším. Příště snad bude zase o chlup lépe. Zajímavé je, že naučená schémata chování, např. cvičení s klikrem nebo otočky nebo povely pro polohy, zcela jistě Sangie pomáhají stres odbourávat.
15.2.2014
Sedím u stolu a pracuji na nové knize. Pod stolem u mé nohy leží a spí Aywy. V pravo ode mne na koberci je roztažená tloustnoucí Orfi (a její v bříšku skrytá štěňátka). No a vlevo leží na své matraci (kterou má, aby se jí nedělaly burzy) Sangie. Není možné přestat pracovat.
13.2.2014
Snagie odhárala. Nepodařilo se mi zaznamenat, kdy měla krycí dny. 9. tý den už bylo asi pozdě. Ale po hárání se jí vrátila její miloučká povaha. Přestala vyvolávat roztržky s ostatními fenkami, přestala peskovat Korálka. Prostě super.
9.2.2014 Poprvé na agility
Dnes byla Sangie poprvé na agility tréninku (jako regulérní účastník). Byla jsem hodně spokojená. Povedlo se mi ji namotivovat, udržet si její pozornost. A ona skákala s nadšením. Hezké fotky zde.
7.2.2014 Podivné hárání
Toto hárání se zdá rozmarné. Jak jinak to napsat. Sangie hárá. Přesku má nateklou, krvácí, olizuje se, chová se rozháraně... ale není ochotná koketovat s Korálkem. Ba právě naopak. Zahnala ho od sebe tak zuřivě, že si on k ní neodvažuje ani přiblížit. Natož čuchnout. Uvolněné hormony si vyvíjí na Baffi, která má již měsíc po hárání, ale Korálek na ni - když má možnost - naskakuje. Zajímalo by mne, čím to je. Buď má Sangie krycí dny hodně po začátku krvácení. Dnes je totiž již 15. den hárání. A nebo se prostě rohodla, že nebude mít štěňátka v tomto nezralém věku a ve chvíli, kdy porodí Orfi.
5.2.2014
Dnes jsem se Sangie zase byla na nádraží vyprovodit Kubu. Jak už několikrát šla mezi lidi a vagóny celkem v pohodě, tak dnes se zase šíleně bála. Jak je možné, že se její chování tak proměňuje? Kupodivu na psa (fenu) zuřícího za plotem se usmívala a snažila se zkamarádit.
---
Dnes také několikrát přiběhla s radostí na povel "ke mně", když štěkala na lidi, co šli kolem plotu. Při štěkání u plotu se dostává do afektu a zapomíná čí je. Považuji za úspěch, že se probrala (navíc velice rychle) a přiběhla. Samozřejmě byla náležitě pochválena a měla z toho velkou radost. Tak ještě aby se nechala odvolat, když štěká u plotu na cizí psy (to je ještě ve větším afektu) a bude možné hovořit o tom, že je vychovaná. Dnes mám pocit, že by k tomu mohlo dojít...
3.2.2014
Sangie při hárání skutečně hárá. Má jiné chování, než jindy. Více si mne hlídá, více na mne žárlí, vyvolává více sporů s ostatními fenkami v naší domácnosti. A když má zrovna náladu, tak se jim více věnuje. Kupodivu nemá stále nejmenší zájem o Korálka. A také on se vůbec neodvažuje k ní čuchnout. (Jednou, na samém začátku hárání, to udělal a ona ho seřvala.) Takže buď má krycí den až kdovíkdy nebo se prostě nechce nechat připustit, když Orfi čeká štěňátka. Kdoví. Stejně tak se docela zubí na Maxe za plotem. Už se fakt těščím, až s ní pojedu za ženichem na krytí. TeĎ potvůrka leď leží za mnou a oddaně mne sleduje.
Před několika dny jsem měla takovou slabší chvilku - přemýšlela jsem, zda je vhodné ji tolik ovlivňovat. Je to pes, kterému není přirozené žrát od cizích lidí. A já jí to učím, aby brala jídlo of figurantů při výcviku. Musím to,mu věnovat čas, protože sama od sebe od cizího nežere. Ano, to co jsem ve Svazarmu tak zoufale chtěla naučit našeho knírače Bredečka, má ona vrozené. A paradoxně ji to zase chci zoufale odnaučit. Je to vůbec správné? Nemám to vzít prostě jako její výhodu a dar a nechat to být.
Další věc o které přemýšlím je její silný hlídací pud. Příklad: učila jsem ji aportovat kousek do roličky smotaného tvrdého papíru. Není nadšený aportér. A když jsem jí nedokázala přemluvit, aby mi to konečně přinesla (vůbec o papír nejevila zájem), poslala jsem ORfi, aby jí to ukázala. Sangie se na ni vrhla a hrozivě ji od papírku odehnala. Nekousla jí, to ne, ale byl to rachot. Teprve za dva dny mi došlo, že si prostě "tu věc" hlídá. Sice ji nenosí ani se o ni nechce se mnou tahat, ale hlídá ji. Žel jsem udělala to stejné, než mi to došlo, - poslala jsem Miušku, aby mi to podala ona, když Sangie nejeví o aportek zájem. Sangie ubožačku malou zvalchovala pod sebe se strašlivým řevem. Nic jí neudělala (kdyby chtěla, bylo po Miušce), ale suprově ji odnaučila nosit cokoli v její přítomnosti. A ten papírek nenosí Miuška vůbec. Samozřejmě, že mne to mrzí. A Miušce se snažím vše vynahradit. Sangie dostala vynadáno, ale nevím, zda ví za co. Dělala to, co jí zavelely pudy - hlídala věc, o kterou panička jevila zájem. Navíc to bylo jen jako. Kdybych jí učila hlídat předmět... a já jí místo toho učím aportovat. Má to hlavu a patu?
----
Jinak Sangie pokračuje ve výcviku trailů. Moc jí to jde a na dvou posledních trénincích se k figurantům vrhala s velkým nadšením (ovšem byly to naše dvě osvědčené figurantky, které ani náhodou nelze nazvat "cizí"). A taky jsem ji naučila lépe ukazovat zuby - přece jen se chystáme na nějakou tu výstavu.
24.1.2014 Bečov
Sangie a Aywy se mnou jely do Bečova na seminář. Po semináři se Sangie socializovala - chovala se velice vzorně. A také jsem jí nadělila super procházku. Zastavili jsme na pastvinách za Bečovaem a proběhali se na nich. Krásně reagovala na přivolání. A tak suprově se proběhla. A žádní myslivci...
23.1.2014 druhé hárání
Sangie si hlasitě olizuje přesku. Pod ní na dece není krev - jen maličké kapičky na přesce. Ale chová se jinak: hodně žárlí, nechce ke mně pouštět jiné naše psice, vrčí na ně. Což normálně nedělá. (A doufám, že jí to nezůstane.) Nejprve jsem ji za to začala nadávat a pak se koukla na zadeček a bylo jasno. Hormony s ní cvičí.
17.-19.1.2014 Cvičení Vysočina
Sangie měla samozřejmě několik krátkých motivačních trailíků, které vypracovala s chutí. Kromě toho měla v sobotu dopoledne trail po sutinách. Udělala ho hezky. Stopa vedla přes rozbité schody do patra. Překážku pořekonala a našla figuranta. Super. V sobotu večer jsme málem udělaly tréninkovou chybu: místo motivačního lehkého trailíku se nám povedlo udělat velice těžkou a dlouhou stopu po tmě. No samozřejmě - špatná domluva s kladečem. (A Tonda, který měl za úkol se o nás starat, kecal na kraji terénu.) Domluvená komunikace s kladečem - bliknutí baterkou (už byla tma) se neosvědčila. A nějak jsem přestřelila délku stopy - vylétlo mi z úst 300 m, což kladeč do puntíku naplnil. Z toho vyplynulo to, že jsem světlo jeho baterky neviděla. Takže jsem se Sangie nastoupila do terénu, nevěděla jjsem, kde je přibližně kladeč, čekala jsem, že je stopa krátká a zvládne to i tak. Sangie pracovala dlouho. Já šla na druhém konci vodítka naprosto naslepo. Jednak bez znalosti trasy, jednak po tmě. No a samozřejmě čim dál tím méně jistě a více zoufaleji. Několikrát jsem do tmy prosila figuranta, aby mi ještě bliknul baterkou. Nic. Neslyšel mne. Docela nervy. Přiznám se, že mi nakonec pomohla myšlenka, že o nic nejde, že se "když tak bezvadně projdeme před večeří". K mému velkému překvapení na samém konci velkého terénu najednou Sangie figuranta našla a označila. S radostí si vyžrala masíčko z krabičky. Hledala asi 15 minut. Bez přerušení práce a se stálou motivací. Je to šikulinka! Co se dělo? Za pomoci figuranta odhaduji, že toto: Sangie od startu šla chvilku po stopě, pak stopu opustila, šla na nos a velice sebejistě mne zatáhla k místu, kde tatáž figurantka ležela cca před 30 minutami docela dlouho jako figurant v ploše. Asi tam zůstal pachový válec. To, že je stopa kousek od válce jsme si uvědomily až po stopě. Když Sangie zjistila, že figurant již není v pachovém válci, kde před tím ležel, přestala táhnout vodítkem a udělala dvě pátrací kolečka. Nic. Tma. Moje zoufalství. Pak se vydala směrem na stopu, kterou opustila. Cestou vylezla na hromadu suti. Zase na ni usilovně táhla. Ale já věděla, že tam figurant nemůže být, protože jsme se domluvily, že nebude schovaný. Proč na hromadu lezla? Proč tak táhla? Těžko říci, zda náhodou nebo úmyslně. Či nějaká rada ze zkušenosti předků? Rozhodně se ale na vršku rozhlédla a nasávala vzduch ze všech stran. pak se pustila dolů a jistě a s vervou mne dotáhla dalších cca 70 m k figurantovi. Prý víceméně přesně po stopě. Neúspěch se tedy nekonal. Byla to fušk, ale ona ji zvládla. Roste mi snad pravý stopař? Ale příště jí ale budu dělat stopy opatrněji, protože toho bylo fakt dost. Na ní i na mne. V neděli se nám povedlo dodržet předsevzetí. Dvě hezké nedlouhé motivační stopy. A navíc po druhé stopě se na nás šla podívat nějaká turistka. Sangie byla právě navolno a hrály jsme si. Přivolala jsem si jí, přidržela, aby na ni nezaštěkala a nepolekala ji. Paní se ale chtěla družit, tak jsem se jí zeptala, zda se nebude bát. Sangie jsem pustila a Sangie se s ní šla pomaličku seznamovat, paní jí prokrmovala, nakonec i hlsdila a Sangie jí i dala pac. Byla to takové pěkná tečka za celým výcvikem. Sangie měla ze všeho tak velkou radost. A svítilo na nás předjarní sluníčko, lítaly včelky, volný prostor bez zlých psů a lidí... Na Obalovně po úklidu jsme si ještě daly s Aywy a se Sangie překážky a poslušnost. Sangie se mezi psy pohybovala sebejistě a dokázala se na mne soustředit.A hurá domů. Vydařený víkned!
12.1.2014 Cvičení v Milovicích
Sangie měla tři traily. První se jí nepovedl - vůbec neodešla z nášlapu. Asi není nejlepší začít práci ve výcvikovém bloku bez motivačního trailu s odbíhačkou. (Tento trail za ní posléze vypracovala Aywy.) Další dva traily vypracovala Sangie s chutí a bez problémů. Jeden alá odbíhačka do L, kterou ovšem vyřešila tak, že letěla rovnou k figurantovi (Lence). Druhý trail - krátké hledání byl už plný dychtivosti. K smaotné pachovce táhla jako blázen. A pak bez problémů a rychle našla Ilču. Náš výcvikový tým je níže.
11.1.2014
Byla u nás na návštěvě moje nevlastní matka. Sangie si ji okamžitě zamilovala. Při kontaktu s ní nepotřebovala oněch 5 minut na seznamování a zkamarádění, jako s ostatními návštěvami, ale hned se šla kamarádit a snažila se jí vnutit, aby ji podrbala. Už se setkaly - před rokem, kdy u nás Sangie byla jen pár dnů. Je možné, že si ji pamatovala? Nebo moje nevlastní matka vyzařuje nějakou pozitivní energii? Rozhodně to bylo zajímavé pozorovat.
6.1.2014
Dnes jsem si přispala a Ester mne šla vzbudit (jak jsem jí večer řekla), aby se rozloučila před odjezdem na hory. Pustila do pokoje Miušku. Sangie, která spala pod postelím se a ni vrhla a Miuška utekla se zoufalým kvílením pryč. Miušku jsme opečovali, přitulili atd., Sangie jsem vynadala, ale pak jsem začala přemýšlet - proč? Myslím, že je to tak, že Mia mne vzbudila a Sangii vynadala za porušení pravidel, že se panička nebudí. Nekousla jí, žádná krev ani modřinka, jen ji vyděsila. Ale stejně to přehnala :-(
4.-5.1.2014 MT soustředění v Ostrově nad Oslavou
Dan s Korálkem, Tonda s Bessi, já se Sangie (+ Aywy na vlastní úkoly) a naši kamarádi jsme jeli s Lubou Satorou na další MT trénink. Sangie dělala motivační traily, dvě véčka, dva motivační traily s rušením a dva dlouhé traily. Vše se moc povedlo. Společenský večer si Sangie taky řádně užila. možná je pro ní dokonce to nejdůležitější, co na MT s Lubošem prožívá. I když cvičení ji taky moc baví.
Video navlékání se do postroje, video navlékání do psotroje 2, video první trailík - stopu pravého kladeče křížili dva falešní kladeči, video zubatý trailík po louce, opět překřížený dvěma falešnými kladeči (falešných stop si skoro nevšimla).
No a večerní socializace!
3.1.2013 Balíme na soustředění MT
A Sangie poprvé v životě naskakuje do auta do své kenelky zcela sama a snaží se všelijak o to, abychom jí nezapomněli. Zdá se, že chuť pracovat převážila definitivně nad nevolností, která ji trápila a částečně ještě trápí při cestování. Mám z toho samozřejmě velkou radost. A myslím, že ona taky. Stejně jako naši osatní psi chytře kuká na přípravy, na balení postroje, přípravu pamlsků a nakládání... a už taky stejně reaguje "jen mne nenechejte doma".
1.1.2014
Na zahradě jsem před vypuštěním psů uklízela. Kdyby tak sousedi pálili petardy na svém... No nic. Ticho a tma v noci = vzácný artikl. Možná by se mohlo začít za nějaký čas prodávat, jako se prodává balená voda.
31.12.2013
Silvestrovské oslavy jsou v našem domově dosti divoké. V tento jediný den v roce mne mrzí, že máme tolik oken (několik pokojů má okna ze dvou stran). A poněvadž je dnes módní pálit petardy, tak pálí všichni sousedi. A naši pejsci musí řešit střelbu a světlo vlastně ze všech stran. Nenaleznou místo, kde je klid. I v koupelně a na záchodě je okno a je vše slyšet. Aywy, Koral a Mia, kteří zažili Silvestr v našem starém domově v Praze a nijak zvlášť na petardy nereagovali. Zde při prvním Silvestru tady málem zvláznili. Právě proto, že to šlo ze všech stran, kdežto v Praze jen z jedné. No večer jsme strávili na manželské posteli se všemi pejsky (člověk by nevěřil, že se jich tam pět vejde). Dívali jsme na ohňostroje, které odpalovali sousedé a drbali je, aby s z toho nezbláznili. Dokonce i kliďas Orfi to začala řešit a štěkala na ty největší rány. Proč to ale popisuji? Myslíte si, že Kanaánský pes bude nejvystrašenější? Já si to myslela a čekala jsem, že se mi Sangie úplně zhroutí. Ale ne. Ona při prvních ranách šla s velikým sebevědomým halasem bránit (letěla ke dveřím a chtěla pustit ven). Když jsme ji ven nepustili, tak se uklidnila a nadále neměla žádnou reakci. Prostě to normálně ignorovala.
30.12.2013
Nory na zahradě jsou zase obnoveny. Sangie umí perfektně hrabat. Její nory se bortí málokdy. Už jsem taky přišla na to, proč ten zánět zvukovodu (naházela si do uší hlínu a písek). Jsou tak hluboké, že se do nich psi mohou schovat a nejsou vidět.
29.12.2013
Sangie je s námi právě rok! Co vše se za tu dobu událo. Nejprve jsem se bála, co si to vlastně beru do obýváku za divoké zvíře... pak jsem zjistila, že je to skutečně pes, vlastně milý... Pes, který se ovšem nekamarádí hned tak s někým, ale zároveň přátelství nabízí vyvoleným. Poskytla mi tolik radosti! Poctila mne tím, že si mne vyvolila! Nejzajímavější je, že mezi námi existuje jakýsi přenos myšlenek. nejen ode mne k ní, ale vzájemně, i od ní ke mně. To se mi zatím s žádným jiným psem nestalo.
Vánoční návštěvy zvládla Sangie s bravurou. Štěkala jen u vrátek, chvilku. Pak se uklidnila a naprosto spolehlivě se chvoala. Bylo jasné, že nikoho nekousne ani neporazí. Občas se šla k někomu podrbat. Jednu holčičku (dceru kolegyně Veroniky) si vyloženě zamilovala. Po chlapečkovi Filipovi hravě chňapla, když ji hladil po hlavě příliš autoritativně a neomaleně. Ale i když to bylo jakoby "vyjetí", tak se ho ani nedotkla a rozhodně se ho ani dotknout nechtěla. Nevrčela při tom ani necenila zuby. Jen tak maličko bez emocí .... naznačila, že se jí nelíbí, jak na ni šahá a vymezila si hranice. A hned se zase od něj nechala hladit, ale ne mezi ušima.
20.12.2013
Před tréninkem v Milovicích procházka. Krajina je romanticky zamrzlá. Vlastně jen louže.
Psiska vyplašila srnku. Sangie na konci procházky "zmizela". Teprve, když jsme nakládali ostatní psi do auta, připlížila se a ptala se, zda ji také vezmu. Potvůrka s námi na procházkách hraje takovou tu hru, že ona nás sleduje, ale skrývá se před námi. No příště si musím vzít s sebou pamlsky. Je ještě štěněcí a kanaánščí a potřebuje to (narozdíl ostatních). Teprve po prvním trailu jsem si všimla, že kulhá. Asi si něco natáhla při tom běhu přes led a křoví.
Následoval zasloužený odpočinek.
10.12.2013 Sangie jako AAE pes
Sangie dnes poprvé v Praze v práci 2 x přednáška s AAE na téma "Historie Kanaánského psa a přírody vůbec" jednou pro posluchače přednášky Základy ekologie a problematiky životního prostředí, podruhé pro posluchače Výchovy k udržitelnému rozvoji (pokaždé se z aktivity vyvozovaly maličko jiné věci). Program se povedl a Sangie se chovala neuvěřitelně skvěle! Cestou tam i zpět si ve vlaku vždycky našla jednu až tři "drbací tety" :-). Dozvěděla jsem se od nich, že má suprovou povahu (8x), že je to rozený canisterapeut (4x), jak má hezké oči (4x), jakou má zajímavou barvu (2x), jak je miloučká a krásná (xxkrát) + několik příběhů o zvířátkách v rodinách drbacích tet. Beze stresu prošla z Masaryčky přes Václavách na fakultu a zpět. Ráno viděla spoustu neuvěřitelných věcí: válet soudky s pivem, několik psů, policajty, bezdomovce, odpadky, popelářské vozy a popeláře, rozvoz novin, atd. Projelo kolem ní několik cyklistů. A lidi si ji haldili, i po hlavě atd. Cestou zpět zase proudila přes davy lidí. Jediné, co jí nešlo bylo míjení tramvají, snažila se je zastavovat nebo co.
9.12.2013
Sangie vyzkoušela nový žebřík. A hned jí to pěkně šlapalo. Dokonce jí to baví tolik, že vyskočila i při cestě k začátku opět na žbrdlinky. Podívejte se, stojí to za to!
prosinec 2013
Od té doby, co noru na zahradě kope Sangie společně s ostatní psy, se úroveň vylepšila. Tuhle jsem přišla na zahradu a koukám, že Sangie leze do jedné z děr velké nory. Zmizela mi z očí. Přišla jsem k noře a ... neviděla jsem ji. Zcela zmizela pod povrchem země. Musím to taky někdy vyfotit.
6.-8.12.2013 Záchranářské soustředění Obalovna
Zde se můžete dočíst, jak to Sangie šlo na záchranářském soustředění.
5.12.2013 Mikuláš
Kubíkovi i Ester jsem, kdžy večer usnuli, dala na Mikuláše do ponožek mandarinky, jablíčka a další dobrotky. Kuba se na nadílku moc těšil. V noci z 5. na 6. 12. začala Sangie strašlivě štěkat a nešlo jí utišit. Sangie s námi stále spí v ložnici a obvykle je potichu a nebudí nás. "Co se to děje?" pomyslela jsem si a šla jsem se podívat. Přistihla jsem Kubu, jak se v noci s baterkou plížil po schodech pro svou ponožku.
"Mami, vždyť už je ráno, je právě jedna hodina," říkal a trochu se styděl, že jsem ho přistihla.
Sangie situaci vyhodnotila jako rizikovou a blafala. Myslím, že nás nikdo nevykrade, dokud bude Sangie s námi. SKutečně jí neproklouzne ani myš.
30.11- 1.12.2013 MT Ostrov nad Oslavou
Zde se lze dočíst, jak to Sangie šlo na MT soustředění.
22.11.2013 "Rvačka na posteli"
Právě teď ORfi, Sangie a Bessi hrají "na rvačku" na přehozu přes naši manželskou postel. Orfi leží na zádech, nohama kope a Bessi ji okusuje. Sangie ji objímá nohama. Orfi vedle kouše plyšáka, o kterého asi "bitka" vznikla. Je to divké, ale přátelské a všechny to moc baví. Orfi zrovna přemýšlí, zda je plysák to, co chtěla. Není. Necháváho být a jde si skočit na Sangie. Chce si taky hrát. Bessi jde k plyšákovi, ale jen na chvilku a vrací se ke hře. Mia vše sleduje, opatrně a s odstupem. Orfi si ji všímá a jde ji olizovat. Vrtí při tom ocasem a klopí uši. Mia se nechává opečovávat, občas trochu zavrčí, aby brzdila nadšení a nebyla zašlápnuta. Pak raději skočí do houpacího křesla. Orfi skáče na Sangie alá nakrývání. Sangie ji utíká a společně s Bessi skáčí na postel. Okusují si krky a obojky. Teď je na zemi Bessi a Sangie je nahoře. Není to štěstí, že je jich více?
---
Hru ukončil Dan, který přinesl nového plyšáka ve tvaru vlka. Všichni ztuhly a opatrně si ho šli očichávat. Orfi, aby nás bránila, ovšem hned poznala, že to není opravdový vlk. Bessi si vlka obešla a zdlouhavě mu čuchala pod ocásek, který si nosem zvedla. Pochopila, že to je hračka a začala se ji snažit aportovat. Sangie se k němu nepřiblížila. Neodvážila se - pro jistotu, co kdyby ožil?
22.11.2013 Krátký trénink v Lysé
Sangie -jeden trail na Tondu, s lomem. Sangie šla víceméně podle očích (byla to motivačka, viděla figuranta odcházet), konec pak vypracovala za pomoci pachu ze stopy i ze vzduchu. Druhý trail měla na Simču, hodně dlouhý. Šla podle mne spíše po pachu ze vzduchu, stopy se držela jen několikrát, orientačně. Radostně skáče, když je v pachu a blíží se k figurantovi. Pak ale asi metr od něj chvilku přemýšlela, co to vlastně našla. Pak ale k Simče v klidu došla a přijala odměnu. Orfi si udělala taky dva traily. Jeden poměrně delší, částečně motivační (viděla odcházet), s lomem, na cizí figurantku (máme novou začátečnici) - hezký, šla hodně po stopě. Hezká práce na konci. Druhý již po tmě. Bessince dělaly figurantky cvičení dle Tondových pokynů podle tréninkového plánu od Luboše. Vše povedené. A se začátečníky jsme udělali hezkou práci.
20.11.2013
Všimla jsem si, že je Sangie najednou více snášenlivá. Několikrát jsem ji viděla žrát či pít z jedné misky s Orfi, koťaty či s Baffi. Celkově se vůbec zklidnila a není tolik vrčící a nervní. A taky jsem ji viděla, jak svedla Aywy ke hře. A Aywy si s ní asi 15 minut hrála! (Aywy si normálně hraje jen s lidmi, hru se psy vlstně nemá ráda
Až jsem ji skutečně dlouho neslyšela vrčet na cizího psa (což dělala na vodítku, dkyž se bála, že nemůže utéci). Samozřejmě to je velká úleva. Na druhou stranu také pracuji cíleně na tom, aby její kontakty se psy, když je na vodítku, jí byly všechny milé a včas končily, když ten druhý pes nebyl úplně v pohodě a začínal vrčet. U plotu samozřejmě na psy štěká, ale nechá se i odvolat. Všimla jsem si, že na lidi ze sousedství u plotu ani neštěká - jen se k plotu chodí dívat, když jdou a nevšímají si jí, neštěká. Jakmile ale jde někdo, kdo kolem nás nechodívá pravidelně, tak štěká. Možná ji za pár měsíců budu moci na zahradě nechávat spolu s Orfi hlídat.
16.-17.11.2013 Sangie byla na MT soustředění
Vydašilo se počasí. Hlavně to sobotní, kdy svítilo nádherné sluníčko, i když bylo již po polovině listopadu. Ale ani v neděli nebyla velká zima a nepršelo. Krásné posezení večer. Poněkud nahloučené spaní většiny členů u nás doma (původně to bylo plánované bez přespání, ale tak nějak jsme jim vyšli vstříc .. a bylo vše bez jakýchkoli problémů a zmatků, ani jedno zašlápnuté kotě ... :-). A Sangie si užila hosty. Jako správný Kanaánec na ně štěkala, když byli za branou, ale jako správný Jančaříkovec hned přestala, když jsem jí řekla a družila se. A taky se nechávala hezky prokrmovat od stolu a zvykat si na cizí hosty.
No a při tréninku samotném udělala velké pokroky. Už začala chodit dlouhé traily s křížením cizího kladeče v první části. Navíc je na Sangie vidět, jak ji každá taková akce naplňuje radostí, jak ji roste sebevědomí a jak se dostává do pohody co se týká vztahů s cizími lidmi i psy. Během přestávky mezi traily měla takovou radost ze života, že začala nosit pachovku, běhat s ní a tulit se s ní ke mně a "vykrucovat se" před ostatními psovody. Jako by jim ukazovala tu velkou radost, že je pracovní pes.
Ale taky jim ukázala, že je pes chovací :-)
10.11.2013
Dnes Sangie naposledy na agility jako divák. O přestávce jsem s ní zkusila udělat pár pořekážek a hned napoprvé se jí povedla série: skočka, skočka, tunel, skočka. Chodí hezky na ruku a tak se snad může hrdě zařadit mezi začátečníky. A má tam spoustu kamarádů.
Sangie a její přítelkyně Viki
Jinak s Bessinkou zase v pohodě. Sangie se jí podřizuje, dává si pozor, aby ji neprovokovala. Bessi se drží zpátky a taky se konfliktu vyhýbá.
9.11.2013
Dnes proběhla schůze sekce CA Kubu chovatelů málopočetných plemen. Sešli jsme se skoro všichni, ale stále v počtu velmi malém. Poradkyně chovu paní ing. Košťálová nám poradila, jak s budoucím uchovněním a krytím a zodpovídala trpělivě naše dotazy. Dostali jsme také návrh, uspořádat setkání plemene, které může být dokonce klubem podpořeno. Tak jsem hned začala vymýšlet, že by to mohlo být třeba mantrailing jednodenní soustředění.
Před schůzí jsme se s mými třemi psicemi a s Ester a Baffi nádherně prošli v Klánovickém lese (doprovázeli jsme Ester s Baffi na půlku cesty k babičce). Mj. jsme potkali fenku Rhodéského ridgebecka, se kterou se Sangie hned skamarádila a hezky se spolu (i s Orfi) proběhaly. V hospůdce u Lípy byla i sestřička Ava. Tak jak si byly jako malé podobné, tak teď mi to ani nepřišlo... je každá jiná. A Sangie mám zafixovanou, tak mi přišla najednou nějak hezčí :-). Přitom se mi vždy více líbila Ava. Jen jsem nakonec vyvírala štěně, které se mne méně bálo... no už je to dávno. Dnes je Ava s novými majiteli celkem v pohodě. Oproti Sangie je drobnější, což mne ani nenapadlo, že může být, protože mi Sangie přijde celkem malá. Ale je zase lépe nasvalená, to Sangie je samá noha, hodně potřebuje nasvalit.
Ava na Sangie, která si s ní chtěla při prvním očuchávání pohrát, vrčela. A tak se jí Sangie docela bála a začala také uvažovat o boji. Žel nebyl čas na vzájemné klidné seznámení. Věřím, že by si nakonec taky pohrály. Takhle nezbylo než Sangie udržovat v dostatečné vzdálensoti, aby se na sebe nezubily. Obě při schůzi pod stolem hezky spaly. Od naší skvělé paní chovatelky jsme dostaly sušené masíčko, které Sangie hned skoro celé zblajzla. Na oplátku se nechala od paní chovatelky hladit a drbkat na zádíčkách, což jí samozřejmě udělalo radost.
8.11.2013
V lžonice se Sangie poprala s Bessi. Celkem nevím, která začala. Když jsem k nim doběhla a zařvla na ně, Sangie hned přestala, Bessi po pár sekundách. Bessi má delší chlupy, vyšla z toho bez zranění. Sangie měla dvě drobné ranky na dvou nohou - ta mrška bordeří jí proštípla nohy. Ošetřila jsem ji betadinou. Při příštím setkávání jsem je bedlivě sledovala, zdá se, že se Sangie Bessince podřizuje. Vše proběhla v mírné nervozitě, ale bez dalšího praní.
4.11.2013
Po návratu z práce Sangie nutně potřebovala "cvičit", takže se mi vnutila. CHodila po žebříku tam a zpět, dokonce dokázala na žebříku předběhnout váhající a bojící se Orfi (to Orfi moc nepotěšilo), CHůze u nohy, veliká pozornost. Začala jsem s ní dělat odložení vleže dle BH. Už celkem chápe, co se po ní che. Postupně prodlužujeme.
---
Večer ještě u televize začala nosit ponožku. A dokonce se o ni se mnou tahat. Byla to hra s peškem skoro jako s normálním psem. Oboustranná velká radost.
3.11.2013
Dva traily na cvičení v Milovicích. Celou dobu bylo vlhko, trochu pršelo. První treil na Tondu, celkem krátký, motivační, do tvaru L, vydařil se. Druhý trail byl delší, slepý, přes houštinu, kde se stopovačka zachytávala (trhalo to psrojem, Sangie na to reagovala..), což vedlo k tomu, že se vydala jinudy. Pak si to ale uvědomila, vrátila se po vlastní stopě zpět a chytla se a našla figuranta. Hezké, jak si poradila, ale příště jí uděláme trail zase kratší a veselejší.
1.11.2013
Dnes jsme byly s Aywy a se Sangie na Pedagogické konferenci EVVO v Litoměřicích. Hezky doplnily mou přednášku. A Sangie si díky organizátorům zažila chvilku volnosti - volného pohybu mezi cca 140 účastníky ve velké budově. Bylo roztomilé, jak se s tím vypořádala se ctí, jak si mne hlídala a zároveň, jak zkoumala a šla se seznamovat s novými lidmi a s novými prostory. Nebyla nijak vystrašená, na nikoho se nezubila, dokonce ani dalšího pejska, se kterým se přátelsky očuchala. Při první přednášce se chovala nadmíru důstojně. Občas sice chtěla vykouknout na chodbu, ale rychle pohcopila, že teĎ má zůstat v místnosti. Pak o přestávce vyvenčení. Při druhé přednášce byla už unavená, stočila se do klubíčka a tvrdě spala pod stolem. A jednou krátce zavrčela na paní, co si stoupla blízko ní, ale hned jak se probrala, přestala a uklidila se o kus dál. Na konci obou přednášek se obě psice zvedly a začaly si velice vesele hrát a žužlat jedna druhou....
Nepodařilo se jen jediné - ještě před první přednáškou udělala hromádku před sborovnou (ostuda, uklidila jsem ji..) příště musím venčit déle a vytrvaleji.
29.10.2013
Všimla jsem si, že Sanginčiny uši byly několik dnů divné - většinu dne jí plandaly špičky. Už jsem si říkala, co se děje a že jí budu muset přidat vápník a kosti do krmení, když tu se jí uši zase hezky postovily. A byly o řádný kus delší! Má teď ušiska jako pravý pouštní savec nebo jako netopýr. A to jsem si myslela, že už je má hotové a neporostou jí.
26.10.2013
Sangie se mnou byla včera i dnes na cvičáku. Včera agility a dnes sportovka. Před agility jsme si hezky pocvičili poslušnost. Vylezla i na vysoký žebřík. Jen z něj skočila dolů z půlky :-(hrozně jsem se polekala, že si něco udělala s nohama, ale to naštěstí ne, je to skokan). Budeme muset trénovat na žebříku nižším.
Fotky mým třích psic a Baffinky, o kterou se teď starám, když Ester je pořád na nějaké akci. Sangie je uposlušněná a nechce se jí ležet, proto se tváří tak submisivně.
Fotka, kdy si Sangie už stoupla a uposlušněná je Aywy. Škoda, že se mi žádná nepodařila tak, aby všechny čtyři holky byly v pohodě a koukaly se do objektivu.
Na agility byla celkem vyrovnaná a v klidu. Na sportovce je hodně ve stresu. Myslím, že jí vadí obrany a psi, kteří jsou cvičení na zadržování pachatelů. Jsou vedle ní v kotcích a štěkají a halasně se projevují. To se jí nelíbí. Stres byl dnes tak velký, že se při prvním vyjití na plac, nedokázala soustředit, odmítala pamlsky. Tak jsem se s ní jen prošla. Hrůza. Vzala jsem ji na motivační trail na nedaleké pole. MOc se to povedlo - hezky běžela za zcela cizím figurantem. A hezky se od něj nažrala. Po trailu byla najednou schopná na place i cvičit - chůze u nohy, sedni, lehni, krátké odložení atd. a již pamlsky přijímala. Zdá se, že práce, kterou zná, jí zbavuje stresu a dává jí jistotu. Na obrany ovšem chodit nemůže.
24.10.2013
Krásná procházka jen se Sangie a kamarádkou s jejím psem Gerouškem (český strakatý pes). Cílem bylo probrat mantrailing, protože Geroušek s námi bude za dva týdny trénovat. Sangie se chovala jako vzorně vycvičený pes. Žádný problém ani s Gerouškem, ani s lidmi, ani se psy, které jsme míjeli, ani s přivoláním. Celou dobu se na mne vlídně usmívala a snažial se mi udělat, co mi na očích viděla. Ale také si s Gerem krásně pohrála. A také se šla kamarádit s rybáři, tkeré jsme potkali u Labe. Náležitě si ji prohlédli a podrbali. Jedna parta rybářů o ni jevila velký zájem a povídali jsme si o kanaáncích dost dlouho. Fotky z procházky zde.
23.10.2013
Dnes u nás byla milá návštěva, paní Svobodová z pražské ZOO SUŠ. Náležitě a pořádně si prohlédla Sangie a rozhodla se, že až tu jednou její pejsek nebude je mu teď 12 let, ale je zdravý), přiveze si kanaánce z Izraele - psa. Třeba by to mohl být ženich pro Sangie či její dcery. Mám z toho radost, bude mu u ní dobře.
17.10.2013
Dnes jsem vzala Sangie s Aywy pro kozy na pastvu. Řekla jsem si, že je jí rok, začala hezky poslouchat, tak ať se zaučuje a pomáhá. No to jsem si dala... Místo, aby se zajímala o kozy začala prohledávat místní sklepy... asi už je to záchranářský pes celým srdcem, připomínalo jí to sutiny. Jenže já se starala o kozy (zrovna mají říji a kozel blbne, takže to není jen tak). A když jsem se sehnala, Sangie nebyla, zavolala jsem ji. A ona nepřišla na zavolání. Grr. Dost jsem se na ni zlobila. Ale co naděláš? Dovedla jsem kozy domů, a vrátila jsem se pro ni.. a ona nikde. Už jsem měla skutečně velký vztek a ten pomalu přecházel ve strach. Sangie očividně nebyla na pozemku, kde paseme. Kuba ji šel hledat k plotu se sousední pastvinou a já už si představovala, že tam Sangie utekla a teď tam řádí jako černá ruka, prohání ovce, trhá slepice apod. Když se stále nevracela na zavolání, tak jsem šla Kubu podpořit. A cestou jsem ji našla - seděla pod oknem ve sklepě cca 2,5 metru pod úrovní povrchu. A trpělivě čekala, až ji najdu a pomůžu jí ven. Ta se usmívala, když jsem se do sklepa naklonila. Ale, aby zavyla nebo mne jinak zavolala, to ne. S důvěrou na můj pokyn skočila do půlky zdi a já ji chytila a druhou půlku vytáhla ven. Jak se do sklepení dostala nevím. Ale je celá, zdravá a nešla po slepicích a zdá se, že kdyby mohla, tak by přišla... takže dobrý konec a obnovená důvěra. Jen pást asi nebude. Ale prohledávat sutiny, to jó!
13.10.2013
Koťátka, která se narodila Pomněnce přímo na Sanginčiny narozeniny, zdárně prospívají. Jakmile kníknou, Sangie k nim běží a kouká se na ně. Má o ně ohromný, stálý a soustředěný zájem. Ale není v tom žádná agresivita, vůbec ne. Zvědavost, to ano.
12.10.2013
Dnes Sangie předvedla žebřík na cvičáku v Lysé. CHvílemi cvičila, chvílemi se hroutila (což záviselo hodně od toho, kteří psi byli s ní na place). Ale jak viděla žebřík, tak se usmála a šla na něj. Dvakrát ho přešla nohoru i dolů.
11.10.2013
Dnes má Sangie narozeniny. Jsem ráda, že ji máme. Retrospektivní album zde.