První půl rok
27.12. 2012
Návštěva ve stanici Od dvou cedrů. Fena Chany se chová dost jako Tara (babička Orfi) – štěká, plíží se, bojím se, že se mi zakousne do zadku. Je ale vidět, že se spolu pán a pes umí dobře domluvit – Chany dost ochotně a rychle udělá to, co po ni chce! Byť to je nemnoho, má velkou volnost. Je vidět souznění a láska. Štěňata jsou dost bázlivá. Některá to řeší štěkotem, jiná zalezou. Fenka Ava zalezla a strašlivě se nám vyhýbala. Druhá volná fenka Angie byla první, kdo mi olízl ruku. A vůbec celou dobu se k nám dost měla. Asi nejvíce ze všech štěňat. Všichni jsme měli pocit, že se jí dost líbíme.
Po intermezzu u kladenské babičky se pro ni vracíme. Já jsem se scice rozhodla s ohledem na rodinu a již tak poměrně velkou psí smečku, že žádné štěně kupovat nebudu. Navíc takhle divoké plemeno. Rozhodování mne stálo dost sil, ale dokázala jsme být rozumná, ale pak se do toho vložil Tonda. A prostě pro ni zajel.
Zdlouhavé papírování, většina dětí netrpělivě čeká v autě. Ester potřebuje na záchod a touto lstí se dostává se dovnitř. Dáváme zálohu a doplácíme přes internetové bankovnictví. Ještě, že jsme letos v práci dostali tak vysoké odměny. Odměnili jsme se tedy na míru.
Dostáváme očkovák, smlouvu a spoustu maličkostí – deku, toaleťák, granule a časopisy, ve kterých se o kanaáncích či přímo o Chanyah píše. Já jsem stále v nervech, zda to přirozené, plaché, silné plemeno zvládneme. A zda jsme si nezadělali na velký průšvih. Celou cestu domů jsem neklidná a převažuje ve mně pocit, že jsem tohle divné štěně nechtěla. Štěně je cestou v pohodě, nevyje. Sedí v přepravce vedle Ester a nijak se neprojevuje. Když ho chceme vyndat, zjistíme, že je zblinkané. A že ze stresu nechce vylézt. Naši psi ho lezou do auta očuchávat – někteří vrtí ocasem (Orfi, Koral), jiní cizince vyštěkávají (Mia, Baffi). Dan se štěňete ujímá. Rozhodne se, že mu další pobývání v přepravce neprospěje, násilím ho tahá ven, přivazuje na vodítko (máme strach, aby nezalezlo někde pod keřem na zahradě) a vodí po trávě (loužička). Doma se štěně stresuje. Všichni psi se mu jdou představit. Aywy také a – kupodivu - velice roztomile a vlídně: poklonila se Angie, olízla si pysky, usmála se na ni. Angie dostala odvahu a maličko se k ní naklonila. V té chvíli ovšem Aywy vycenila zuby a řekla: všeho s mírou, i kamarádíčkování. Angie se stáhla a Aywy odešla. Asi to bylo něco jako: „Budu přátelská, když nebudeš otravovat, zase mne tak moc nezajímáš. A dej si bacha, jsem tady nejstarší.“ Koral, když viděl strach Angie, tak se stočil zádama k ní a nevšímal si jí, jen jí dodával teplo a jistotu. Co se mi na ní líbilo bylo to, že když se vystrašila, tak neutíkala do kouta, ale k lidem. Nejlepší bylo to, když se ve strachu totálně vyšplhala na Tondu a z bezpečí jeho klína koukala vyděšeně na naši smečku. Tohle chování mne celkem uklidnilo. Nemůže to být zase tak plaché zvíře, když hledá jistotu u mužského! Tondovi Angie na klíně velice slušela a moc hezky se k ní choval. Myslím, že ho její důvěra také potěšila.
Kuba vedl spousty rozumných řečí ohledně budoucího chovu, staral se, aby se nic nestalo Miušce a dokonce přemluvil Angie, aby si vzala šunku. Takže to obavy pana Hniličky, že první dny u nás žrát nebude nevyšlo. Ester brečela, že nebude spát Angie u ní v pokoji, ale u Dana. Dan vstává v 4.30 a může ji dát brzo vyčurat, čili na slzy nedbáme, zůstáváme praktičtí.
28.12.2012
Vstávám krátce po Danovi. Je pět hodin. Angie se prý vyčurala venku – i Dan si přivstal o 20 minut, aby se o ni mohl postarat. Dan ji dává do auta, ale Ester ji bere do pokoje. Ester si hraje s Baffi a Angie se to líbí – kouká se na ty dvě divošky a obíhá kolem nich. Žere z ruky granulky. Ostatní psi a kočka Pomněnka se kolem ní zvědavě motají a také loudí o granulky. Mia po Angie nejvíce vyjíždí (Aywy tedy ještě spí přitulená k Tondovi). Jdu k nim a hrajeme si s plyšákem. Orfi a Baffi nám hračku nosí a tahají se o něj. Angie o plyšáka a hru s ním projevuje silný zájem. Pan Hnilička včera říkal, že tito psi nemají zájem o aport. No, Angie kouká tak, že mám naději, že nějaký zájem mít bude. Jsem zvědavá, zda se nám ho povede rozvinout nebo ne. Angie by plyšáka chtěla, ale bojí se Orfi. Orfi se na ni směje a dělá ze sebe placku (lehá si na bok s plyšákem v hubě). Angie ale nedostala odvahu si pro něj jít.
U snídaně loudí, dokonce si stoupne na zadní a předníma na klín, aby byla rohlíku blíž. Dávám jí – oceňuji ten kontakt. Rohlík s máslem jí moc chutná a loudí opakovaně. Když se přesune – asi kvůli psům, co ji odstrčili – k Ester, Ester ji schodí a dá jí rohlík v poloze "sedni". Udělala to mechanicky a jednou (sic!) a od té chvíle Angie vždy loudi jen v sedě, s upřeným a významným pohledem do našich očí! Jednou jí bylo vysvětleno a okamžitě pochopila, co je pro nás žádoucí chování. Je to možné? Je to neuvěřitelné, ale tento její druhý den u nás nám Angie opakovaně (Ester i mně) nabízí „sednu si a čekám, však ty mi dáš!“ Samozřejmě ji za to prokrmujeme. Dostávám se okamžitě do lepší nálady. Mám najendou více naděje, že to s ní půjde a bude se chovat jako pes, nechá se zvládnout a popř. i vycvičit.
S Ester si o Angie povídáme a zjišťujeme, že obě dvě jsme si všimly, že Angie jinak voní. „Nevodí jako pes, ale spíš jako liška,“ říká Ester, "vlastně spíš potkan". I já jsem si té vůně všimla, už včera, a teď si uvědomuji, že to byla jedna z věcí, které mne stresovaly (stresují).
První venčení za světla na zahradě. Vynáším Angie z postele od Ester (strašně na mně štěkala, když jsem otevřela dveře) a vynáším ji v náručí na zahradu. Je vystresovaná, dost dlouho sedí na prahu a vyděšeně pozoruje okolí.
„Kde to jsem?“ ptá se.
Starám se o kozy, slepice, kachny, kolem mne vesele divočí naši psi. Orfi se po chvíli vydává na zápraží (buď náhodou nebo schválně), rozhodně Anglie potkává, vítá a povzbuzuje. Angie se po chvilce vydává k popelnicím a dělá tam loužičku. Takže poměr venčení venku ku venčení doma zatím 2:0. Pak se plíží pod autem a pod lavící a stolem ve venkovním sezení směrem ke mně a k ostatním. Jdu ji vstříc, nadšeně vrtí ocáskem a přitulí se ke mně s blaženým výrazem právě zachráněného trosečníka. Přijme piškot, cucá ho a pak ho plivne a jde zase za mnou. Musí to být pes a štěně (ne divoké zvíře), když hledá útočiště u – relativně – cizího člověka, jakým jsem pro ni dnes já. Pak mi chvilku chodí opatrně v patách. Vždy, když se na ni otočím a sehnu se k ní, blaženě přivře oči a nechá se drbat a mazlit. Občas jí dám piškot a čekám, dokud ho nespolkne. Jde se mnou i do pření zahrady (spolu s Orfi, Bessi a Baffi a myslím, že i s Aywy). Když jdu k holubům do voliéry, obchází nešťastně pletivo, pofňukává, dokud nenajde pootevřená dvířka. Bojí se dovnitř a kňučí, chce být se mnou. Když holoubky obsloužím a vylezu, má velikou radost. Vracím ji vyvenčenou ke spící Ester do pokoje. Ale Angie by raději asi byla se mnou. Přichází Aywy, čuchá k Ester. Angie se k Aywy vrhá s velkým nadšením a očichává ji na zadku. Aywy výhružně otáčí hlavu a cení zuby. Angie s kňučením ustupuje pod postel. Když na ni Aywy cení zuby ještě chvilku, výhružně na ni z pod postele štěkne. Jakmile se Aywy vydá (za mnou) pryč, Angie také vybíhá, chce za mnou (i za Aywy). Zavírám ale dveře, aby se vyspala a nevyčerpala se, čeká ji těžký den. Skáče k Esterce do postele, polospící Ester ji přitulí a spí dál.
Je to jasné, štěně je naše! Dáváme ji písmenko S před jméno, abychom si ji maličko pojmenovali sami. S = sand. Takže je to odedneška Sangie.
Po spinkání jdeme na zahradu. Psi si divoce hrají. Koral hrabe novou noru. Sangie ho uchváceně pozoruje a snaží se mu pomáhat (to se mu příliš nelíbí, tak Sangie ustupuje). Přidává se opatrně do honičky. Nabrala bokem plůtek okolo bazénku a trochu se do něj zamotala. Docela se divila, sedla si zamyšleně mezi jahodníky a po chvilce uvažování plůtek ladným skokem zdolala zpět. Vsadím se, že do něj už nenabourá! Nejvíce si pohrála s Bessinkou.
Joelek se samozřejmě – navzdory včerejším protestům proti dalšímu psovi - se Sangie tulí ostošest. Také mu skočila do náruče, když se houpal na křesle a pak u něj spokojeně usnula. Jinak spí strašně málo. Asi je to přece jen těžké – tolik vzruchů.
Projevuje zájem o nošení hraček – nosí mi kelímek od jogurtu, který jsem jí dala vylízat.
Odpoledne je neklidná a pofňukává. Asi je unavená, ale zase se mi ji nechce zavírat do klece, aby usnula. Myslím, že by si měla odpočinout sama. Všichni ji stále tulí. Nabízí sedání za ňamku z ruky. Zdá se, že ji to opravdu hodně baví s dětmi, Kubou i Ester. Ale i Joelkem (a Danem, který přijel od lachtanů pozdě odpoledne).
Jo a okusuje si „nehty“, čili drápy na zadní noze. Večer máme skóre loužička doma, 5 (nejméně) loužiček venku, bobek venku.
29.12. 2012
Ráno jsem vešla k Ester do pokoje, že vyvenčím Sangii. Opět mne vyštěkala, a to důkladně. Ester je na Facebooku přihlášená ve skupině Canaanci. Asi ji maličko musím sledovat, co na FB dělá... Já samozřejmě teprve sbírám odvahu příbuzným a kamarádům sdělit, že máme dalšího psa a navíc takové šílené plemeno... neví to ještě ani moje máma (i když ta mne zná a řekla jsem jí, že o tom uvažuji, takže jí to je jasné :-)... mám sto chutí Sangie vydávat za voříška, než se jí povedou nějaké ty zkoušky, aby na mně nebyli lidi od psů protivní... a taky proto, aby si neudělali nějaké předsudky, např. že toto plemeno stejně nejde vycvičit, záchranářský výcvik totiž hodně záleží na figurantech a pokud je jejich postoj ke psu špatný :-( ... a Ester mne takhle prozradí ...).
Sangie je dnes v pohodě. A uvědomuji si, jak je úžasně zajímavá a jak mně to baví pozorovat.
Například voní úplně jinak, než naši čeští psi. Tři z naší rodiny si toho už všimli. Po pravdě si na tu vůni musím zvykat, není mi úplně příjemná a rozrušuje mne (docela mi trvalo, než jsem si uvědomila, že právě z té vůně jsem byla první den tak v nervech). Naši psi mi voní a jejich vůně mne uklidňuje a je mi příjemná. Pach Sangie je mi cizí a celkem nepříjemný. První den jsem z té cizí, divoké vůně byla rozrušená. Teď už vím, co mne tak rozrušuje a zvykám si. Myslím, že za pár dnů si toho ani nevšimnu. Ač jsem plemeno sledovala na netu několik let, nikde jsem se nedočetla, že Kanaánci voní jinak :-).
Taky mají trochu jiný pohyb, než naši psi - jinak běhají, jinak skáčou a také jinak vrtí či pohybují ocasem.
Jinak Sangie spala dnes s Ester a vůbec se hodně na ni navázala - capká v patách jí, ne mně, jak to dělala všechna ostatní štěňata.... Ester je z toho samozřejmě celá pryč...
Ale venčila jsem já a Sangie se mnou a s Orfi dobře zvládla první procházku po okolí (cca 25 minut). Chovala se úplně klasicky, i když jsem si vzala do kapsy vodítko, tak nebylo většinou potřeba - držela se mne, neměla tendenci panicky zdrhat (ovšem kolem psů za plotem jsem ji raději připnula, aby nevzala roha domů). Venku jsem ji klasicky prokrmovala za to, že se ke mně vrátila., myslím, že přivolání s ní půjde udělat úplně stejně jako s ostatními štěňaty - i když je to jiné plemeno a i když jsme si ji vzali poměrně velkou.
Jen dvě loužičky vevnitř, vše ostatní venku. Stále si okusuje drápy, takový zlozvyk jsem snad u psa taky ještě neviděla.
Odpoledne jsem psům rozdala morkové kosti, které jim koupil Tonda. Celý den s nimi různě šašili. Vše v pohodě. Jen večer, když si Orfi chtěla uzurpovat kost, kterou Sangie právě kousala, došlo k pozoruhodné události: Sangie si kost ubránila. Divoce po Orfi vyjela a ta úplně perplex ustoupila a zívala ostošest. Kuba se ale rozhodl, že pomůže Orfince a pro kost, kterou Sangie držela šáhl. Sangie po něm nevyjela, vůbec nijak nereagovala, kost mu nechala a on ji skutečně dal Orfince, Sangie se o ni nervala.
Po divokém výpadu po Orfi mne toto chování hodně překvapilo. A uvědomila jsme si, že se nikdy, co ji máme, nesnažila zavrčet na mou ruku, když jsem jí hladila, když měla kost. (Dělám to schválně a dávám štěňatům při žraní kostí maso, aby věděli, že je neohrožuji a kost jim nechci sebrat. Orfi měla zpočátku problém – vrčela na mou ruku a chňapala po mně. Sangie ne. Ale sebevědomí s jakým vyjela po Orfi je tedy značně veliké.)
Přes den Sangie párkrát vyštěkala Dana, když se někde nečekaně objevil. Na Tondu ani na mně už dnes neštěkala. Se psy se honila o dost veseleji. Stále dobré skóre čistoty.
30.12.2012
Myslím, že se už u nás Sangie docela aklimatizovala. Orfi i štěňata si s ní hezky hrají. To je zábava. Ti dospělí ji vychovávají a učí, kdy je legrácek dost. Korálek ji včera učil hrabat díry na zahradě. (Máme tam takovou plochu, kde to mají povolené a kde si kopají doupě - opakovaně se jim ale probořil strop, teď zrovna je to několik nor spojených spadlým stropem :-(myslím, že je to na jednom z videí).
V noci spala s námi v ložnici. Nejprve prozkoumala postel – moc se jí líbil tunel pod Tondovou peřinou. Prolezla ho od hlavy ke špičkám prstů - vylezla ven a blaženě se rozhlédla (byla opravdu tak legračně spokojená a maličko překvapená, že tunel končí :-). Pak si to dala zpět, vylezla u hlavy a šla si lehnout do pelíšku, kde spala. Ovšem až na okamžiky, kdy nás upozorňovala na Dana, který šel na záchod...
Brzy ráno jsem šla se Sangie a s Orfi na dlouhou procházku po okolí - potkali jsme tři pejskaře se třemi milými pejsky, a tak se mohla již socializovat. Nejprve se trochu bála, pak se nechala i pohladit a pohrála si s pejsky.
Jaká má ohromný nos! Uvařili jsme psům prasečí hlavu (je to dobré na vývoj kloubů) a nosíme kousky masa jako pamlsky na procházky. Sangi to samozřejmě moc chutnalo. Včera před dalším venčením našla a označila přes zavřené dveře hrnec masa ve sklepě velice výmluvným hlasitým čucháním ke dveřím sklepa! Naprosto čitelně! Má také jasnou představu, zda a ve které kapse má manžel granulky.. Jestli půjde skutečně cvičit, tak ten nos v kombinaci s vytrvalostí a odolností proti horku - to zní opravdu nadějně! Moc bych si to přála!!!
Ale hrozně moc stráží a štěká - pokaždé, když šel syn v noci na záchod, štěkala. A to má pokoj hned vedle WC, přes halu a chodbu, přesto ho slyšela a vyštěkala... :-(.
Na nás už neštěká, když vstoupíme do pokoje, ale zpočátku také štěkala. Je hodně ostražitá. Ale i bázlivá - štěká a utíká se schovat. (To Orfi v jejím věku štěkala a utíkala se poprat (hlavně se štěkajícími psy za plotem).
Odpoledne byl u nás na návštěvě bratr a jeho rodina. Sangie nejdříve štěkala, byla ve stresu, pak se uklidňuje a navazuje kontakt (je na tom lépe, než Bafii).
Večer v ložnici u televizních zpráv probíhá divoká hra (Orfi, Bessi a Sangie). Sangie projevuje zájem o míček a maličko ho i poponáší, ale holky jí moc šancí nedaly.
6.1.2013
Sangie byla s námi na záchranářském výcviku na Obalovně. Účastnila se všeho jako divák, popř. byla zavřená na pokoji, a když ostatní psi spali, tak jsem ji brala do společenské místnosti a nechala ji chodit mezi lidmi. Naštěstí nebyla taková zima, jaká by v lednu mohla být. V kenelce, kde byla občas zavřená na spinkání, měla slámu a v noci spala u mne či u Ester pod spacákem. Sangie se všem záchranářům řádně představila. Lidem i psům. Já jsem od lidí trochu dostala kapky, že jsem si troufla na dalšího psa, když je Orfi mladá, ale někteří také docela se zájmem vyslechli příběh plemene Kanaánského psa. A co je nejlepší, Sangie všichni řádně otlapkali a podrbkali a obdivovali. I ti, kteří jakoby byli proti třetímu psovi, ji pohladili mnohokrát...obdivovali pigment jejích očí, srst a tlapy a samozřejmě "vypínač" (bílou tečku) za krkem.... Socializace tak, jak to má být.
Pamatuji si, že Baffi v jejím věku o drbkání nestála a oháněla se. Zlatá Sangie! A také si pamatuji, že Orfi jsem neměla odvahu do té společenské místnosti vzít, protože tam prostě psi normálně nesmějí... no teď jsem se opravdu snažila o socializaci, protože jednam mají Kanánci napsáno, že jsou „bezdotykoví“ a jednak máme Baffi, která chce být bezdotyková... Sangie tedy rozhodně není bezdotyková. Je opatrná, občas plachá, ale plachost záhy překoná její zvědavost. Všechny situace na výcviku dobře zvládala, jen v sobotu po obědě (dopoledne strávila skoro celé přivázaná s ostatními v lese – při hledání v plochách, samozřejmě jsem ji měla pod stálým dozorem, povzbuzovali jsme ji atd., ale stejně... ) se nechtěla družit s nově příchozími, ale utekla před nimi pod postel. Ukázalo se, že se potřebovala vyspat. Když nabarla nové síly, zase vylezla a kamarádila se. Také se (v několikaminutové přestávce při členské schůzi, kdy jsem za ní zašla na pokoj) naučila povel "nose touche". Opět vlastně stačilo jednou ukázat, co po ní chci, a hned pochopila. Tak rychle se učí! Umí přijít, sedni, nose touche. Můžeme pokračovat, rozhodně by hrozně chtěla. Ocáskem vrtí ostošest a chce cvičit.
V neděli v sutinách projevila také jen mírný ostych. Procházela prostory za mnou, ne úplně sebevědomě, ale také ne zhrouceně (jako před půldruhým rokem Orfi. Pravda, Orfi při vstupu do sutin uklouzla na námraze na linoleu a praštila se do boku, to se Sangie nestalo. Jenže ona má vůbec nějak šikovnější tlapičky – vyleze, sleze, podá si, nepadá.. není tak zběsilá).
Sangie má útěkovou reakci, ne útočnou. Ale na dálku na lidi hodně štěká a na psi docela vrčí. Nejdřív vrčí, pak se vzdává.
V autě cestou z výcviku domů – pokud vím – nezvracela, ale spinkala. Musím ještě zkontolovat slámu v kenelce, ale zdá se být čistá. Také s loužičkami a hromádkami to bylo OK, kromě jedné loužičky vše venku.
A po návratu? Jak byla ráda, že je doma! Poznala svůj nový domov, pohrála si s Bessi a s kočkami a celá šťastná udělala loužičku na deku na mé posteli (brrrr).
Joel ji drbkal na zadečku a ona hrbila hřbet, jak to bylo přííííííjemné. Ale ne, že by padla únavou, lítala, chtěla cvičit, až to otravovalo, hrála si divoce se psy a kousala vše co našla. Jsem zvědavá, jak se jí to v hlavě všechno srovná, myslím, to že tady je domov. Domov, do kterého se bude vracet a že výcvik je přechodný atd.
7.1.2012
Dnes jsem poprvé, co máme Sangie, byla pryč (s Ester v nemocnici na kontrole a taky v práci – zkoušela jsem). Samozřejmě jsme ráno vyrazily se Sangie a Orfi i Aywy na krátkou procházku – bylo bahno, tak jen opatrně, ne až do Borku, aby se nezbahnily moc. Sangie nechtěla jít – našla u kompostu zbytky pro slepice a chtěla se jimi zabývat. Musela jsme ji ze zahrady odnést. Jinak venčení v pohodě. Ale hned po návratu šup na kompost.... má pamatováka...
Po návratu z práce mne Sangie mne tak radostně vítala! Vrtěla celým tělem!
Pár minutek jsem si večer vyšetřila na cvičení s ní. Zopakovaly jsme povel sedni a nose touche. Šlo jí to, nic nezapomněla, radostně při cvičení mrskala ocáskem a také celým tělem. Začala jsem při výcviku pracovat s klikrem.
Po chvíli jsem přidala otočky vlevo i vpravo - luring Sangie pochopila úplně hned - hned šlo dělat dvě i tři otočky za sebou. Je to tedy pěkné šídlo. A také jsem zkusila lehni. Opět na luring – dlaň s pamlskem na zemi a čekání, dokud si nelehne. Chvilku – ne moc dlouhou jí to napoprvé trvalo. A napodruhé už polohu začala nabízet. Ona ta rychlost s jakou se naučila "sedni" asi nebyla náhodná. Ono to asi tak bude - je to chytrý a rychlý pes! Mám radost.
Joelkovi (20 let) se dnes povedl docela podraz. Mazlil se se psy. Sangie se mu opřela předníma o kolena zleva, Aywy se tulila zprava a přes jeho kolena cenila zuby na Sangie. Joel, kdoví proč, udělal jakýsi experiment - odhodil Sangie zrovna na Aywy, asi potřeboval zjistit, co se stane... Aywy Sangie samozřejmě okamžitě sprdla a „sežrala“ a zvalchovala pod sebe. Sangie naříkala, tak že jsem si myslela, že je pokousaná. Prostěradlem, které jsem zrovna rovnala jsem Joelkovi "namlátila". Aywy prchla do schodů. Sangie se schovala pod lavici a – když jsem ji vytahovala a chtěla prohlídnout – vrhla se na ni Mia (4 roky stará číňanka). Prostě ji skočila na hřbet, chytla chlupy nebo uši nebo co a stála všema čtyřma na Sangiiním hřbetě, držela a rvala a vrčela. Musela jsem ji sundat za kůži na hřbetě, ale Mia se na Sangie vrhla podruhé a zakousla se znovu, a vše se několikrát zopakovalo... čili to chvíli trvalo. Mia má tři kila, čili to bylo docela legrační. Ale Sangie to brala vážně. Samozřejmě, trestala ji druhá nejstarší fena ve smečce, stres, nářek, zoufalství a vděčnost, že jsem se jí zastala (olizovala mi koutky). Během toho rámusu přiběhli další psi (Orfi a Bessi a Koral) a tito tři se do Sangie nezakousli, ale začali ji utěšovat. Prohlídka ukázala, že Aywy se navzdory tomu, že na to měla právo trestat a kousnout, Sangie jen strašila a Sangie nemá ani škrábanec.
Konflikt ukázal, kdo s kým se kamarádí. Mia se přidala k Aywy a k trestání nového člena smečky s takovým zápalem, že můžeme být rádi, že je tak prťavá. A ti ostatní, jak Sangie roztomile utěšovali! (Baffi byla mimo dům, čili ta se této povedené akce neúčastnila).
9.1.2013
Všimla jsem si, že Sangie má hodně ráda kopečky, nejlépe z písku. Vyleze si na ně, rozhlíží se a vypadá velice přírodně.
13.1. 2013
Mám za sebou strašný týden, 5 x do Prahy a výuka dálkařů, zkoušení atd. – celé dny mimo domov. Doma po večerech řeším nepořádky a resty – nedá se to stihnout. Právě proto mám jen částečný úvazek, ale tento týden vyšel nedobře. Sangie zůstává doma, většinou s Tondou, Ester, Kubou, v pátek i s Joelekem. Není opuštěná. Většinu nocí spí se mnou v posteli. Už jsem její pach přijala a umožnila jsme jí to. Vidím to tak, že potřebuje hodně kontatku, aby se socializovala. Také ji hodně krmím z ruky.
Dávám si i velký pozor, abych ji nenechala někde lítat se psy po zahradě a blafat na lidi – asi takhle právě se naučila Baffi a Bessi brát lidi jako ne-přátele. Kdoví, co jim taky přes plot dělali... párkrát jsem viděla, jak je dráždí... čili Sangie si tedy lépe hlídám (a Baffi i Bessi už taky, samozřejmě).
V rámci toho pracovního týdne jsme aspoň zajely s Ester za mámou venčit jejího dobrmana Cata (a Aywy, Orfi, Baffi a Sangi) v Klánovickém lese. Máma trochu koukala, venčení tolika psů. Ale nebyl žádný problém. Dokonce to bylo fajn, protože žádný z majitelů psů si netroufl přiblížit do byť střední vzálenosti od nás. Čili Cato byl v bezpečí před napadením mnohem více, než kdy jindy. On si "harém" náležitě užíval a opravdu hezky mámu poslouchal. Sangii se otrkává. Už jsme tam byli podruhé a je znát, že prostředí poznává.
V sobotu jsem hodně zvažovala, zda vzít Sangie s sebou na fakultu na výuku dálkařů. Ráda bych ji socializovala, ale byla jsem tak zmožená, že jsem si prostě nedoklázala přidat další zátěž. A asi to bylo dobře. Studenti mi nedali pauzu ani na čurání, jak bych Sangie venčila? Snad ji ještě někdy budu moci vzít s sebou.
Snažila jsem se trochu opakovat cviky, které jsem ji naučila, moc chtěla. A radovala se, když jsem začala. A také se s vrtěním svého předlouhého ocasu i zadku sama snažila cvvičení vyprovokovat.
13.1. 2013
Dnes jsme byli s Aywy, Orfi a Sangie pozdravit lidi na cvičáku na agility. Samy jsme necvičily, protože ne mne leze nějaká viróza a rozhodně se mi nechtělo v mrazivém vzduchu běhat sprinty. Po delší době je umrzlé pole, čili vyrážíme na neblátivou procházku, což je po všem tom blátě a nepořádku ze psů doma, ozdravné. Potkáváme sousedy, milovníky černých psů, je vidět, že se poznávají i psiska – jejich i naše reagovali jako na smečku, ne na cizí. Sangie se nechává podrbat. Neobtěžuje jako Aywy, ta se jim vnucuje s klacíkem a vyžaduje, aby jí ho házeli. Orfi strašně blbla, asi byla nevyběhaná nebo co, honila zajíce, havrany a utíkala ode mne na obrovské vzdálenosti jen proto, aby se tryskem zase mohla vrátit. Chvílemi měla úplně vypnuto a přeřazeno na jiný level.
Sangie hezky cvičí a dokonce se na zahradě nechá v odložení v sedě fotit vedle odložené Orfi a Aywy. Vzniká pár docela slušných fotek té mé různorodé trojice psic. Ať žije diverzita!
14.1.2013
Dnes milá návštěva z Finska: Kirsti, její dcera Any a naše společné přítelkyně Marcela a Helena. Sangie zaštěkala párkrát při jejich příchodu, pak už na ně neštěkala. Velká procházka zasněženou (sic!) krajinou. Sangie toho měla ke konci už docela dost. TeĎ spí stočená na teplém místě před kamny.
Navečer jsme byť po velké procházce ještě šly se Sangie na očkování – trochu nedomyšleno, ale dáme jí zítra pauzu, jedu do práce. Sangie se u veterináře chovala neuvěřitelně vzorně - maličký stres, ale neagresivní a neběsnící - neškrabala se na mne hrůzou apod. A hodně rychle stres překonala a při placení už spala stočená veterináři u nohou...
19.1.2013
Dnes byl takový legrační den. Dopoledne procházka s Aywy a se Sangie po lese. Orfi odpočívala, čekaly ji obrany. Pak jsem Sangie na chvilku vypustila na zahradu a z okna jsem viděla, že se úžasně baví s Korálkem. Korálek si lehl na záda, všechny čtyři nahoru, a Orfi ho tahala po zahradě po zmrzlém sněhu jako boby. Opakovaně. Málem jsme se s Danem za kuchyňským oknem potrhali smíchy.
Pak, když jsem pracovala u počítače, přišel Kuba s otázkou: „Mami, hádej, kdo poslouchá teď Harryho Pottera?“ Kočka! Zapla si ho na notebooku a pak si vedle něj sedla na židli a "poslouchala".
Odpoledne cvičák. Nejdřív s Orfi poslušnost – chvíli řadovka a pak i samy. Zapracovala jsem na výdrži a soustředění a přesnosti chůzi u nohy. Pak Orfi domů do tepla a šup na plac s Aywy a Orfi. Pak obě holky do tepla a zase s Orfi na obrany. Po dvou kolech obran jsem ještě vytáhla Bessi (Tonda stále leží). A pak s Aywy na C-vzorky, které jsem jí založila dopoledne na zahradě.
Sangie byla poprvé na cvičáku. Tak jsem ji jen ukázala lidem a trochu jsme se prošly po place. Při vstupu byla maličko nervozní, tolik pachů, ale na nikoho se nezubila. Zpočátku se trochu choulila ke mně či k Danovi, ale ke každé ruce, která se k ní napřáhla, si po chvilce zvědavě čuchla. Leckdo si ji pohladil, vše OK. Nejdřív jsem pořádně provětrala Aywy – chůze u nohy, plazení, polohy na dálku a různé prvky dogdancingu. Aywy byla nadšená, jako vždy, když nějaké štěně čeká až na něj přijde řada. Pak jsem na chviličku vzala na plac i Sangie. Potěšilo mne, že se – byť ve stresujícím prostředí - dokázala soustředit na práci: nabízela sezení a ležení – vzorně se snažila a koukala do očí. A hezky si mne sledovala a předsedala si na povel „ke mně“.
Aywy na zahradě hezky našla a vyštěkala vzorky. Moc jí to bavilo. Díky nečekáné návštěvě našeho kamaráda čekala na Orfi a Aywy další procházka.
Sangii večer strašně řádí. Mimo jiné se docela tahá o plyšáka a také mi ho několikrát přinesla! Ale hrozně zlobila s Bessinou. Stále se koušou a různě kolem sebe tancují. Když jsem Bessi odvedla k Tondovi do pokoje, Sangie vyskočila do psotele a vyčurala se na povlečení. Ale hned věděla, že to není ono – jak jsem vstala, že ji odnesu ven, protáčela se na břicho a nohama i zubama (ale bez kousnutí) mi bránila, abych jí chytila za obojek a strašlivě u toho kvičela. Odnesla jsem ji - bez nevlídnosti – ven a cestou jí srdíčko tlouklo strachem. Dost ji potěšilo, že jsem ji jen položila na trávu.
24.1.2012
Sangie se tahá s jinými psy o hračky a provaz. Tahat se s lidmi nechce, vždy, když chytnu provaz i já, rychle se vzdává a pouští ho. Je vůči lidem prostě submisivní. Povzbuzuji ji opatrně a chválím, když má předmět v hubě. Baví ji to. Dnes byla schopna se docela dlouho potahat s Kubou. Občas také něco přinese. Snad se nám aport podaří rozvinout. Kořistnický pud má, ale ne vůči lidem. Zato se psy se tahá o stošest.
Stále ji hodně krmím z ruky a stále s námi spí skoro každou noc v posteli. Jen, když nějak zlobí, vrtí se a budí nás, šup s ní do klece.
Docela ráda mi skáče na kolena (zadními stojí na zemi). Učím jí, že je to příjemné, být na klíně, být v náručí. Je vidět, že získává důvěru.
Několikrát jsem viděla takové velké vyřizování mezi Sangie a Bessi. A jindy i hru mezi nimi. Ale několikrát jsem je od sebe musela odehnat. Jinak Sangie vychází dobře s kočkami, klaní se jim, s Aywy, Orfi atd. Na Miu je opatrná, není tak hr, jako borderky a jako byla Orfi. Aywy se na ni zubí, ale za chvilku je možné ji vidět, jak leží a packou si ji přidržuje v náručí... Nejvíc je samozřejmě vlídná Orfinka. Kolik ta má trpělivosti a lásky vůči všem štěňatům. Jen málokdy je kázní, učí je psí řeč a učí je tahat se a i dělat další věci. Je to úžasná bytost! Orfi-Mírotvůrce!
Sangie není zlá, nemá v sobě agresivitu na lidi, má útěkovou reakci. Ovšem, Sangie taky hodně hlásí, dokonce, i když jde některý z našich dospělých synů v noci na WC, občas blafá, ale učíme se na tom pracovat... a opravdu mne dost uklidnilo to, že nechce kousnout. Navíc projevuje o cizí lidi opatrný zájem. Každý den, co ji máme (svátky byly dobrou příležitostí) jsme měli setkání s - pro ni - cizími lidmi...a ona po malé chvilce si vždy šla čuchnout k ruce a nechala se podrbat.
Stále mám pocit, že je hodně učenlivá. Naučila jsem Sangie bedničku a target a pac. Jak vezmu do ruky klikr, rozběhne se ke mně a vrtí nejen ocasem, ale také prdelkou a moc chce cvičit.
25.1.2013
Sangie spala s námi v posteli celou noc. Něha a důvěra. Aywy spala asi u Kuby, Orfi se šla ráno přitulit, ale nějak váhavěji, než jindy. Asi byla ještě rozespalá.
Ráno jsem viděla, jak se Aywy snaží nakrývat Sangie. Je to takový její druh zábavy a zároveň při něm dokazuje svou nadřazenost. Sangie se to moc nelíbilo, ale neměla samozřejmě odvahu a ani možnost nějak více protestovat. Aywy je oproti ní veliká a silná, držela ji pevně. Orfi, když si jejích nesnází všimla, ostře a krátce po Aywy vyjela (a hned běžela zase od ní). Ale toto napomenutí stačilo, aby Aywy dala Sangie na celý den pokoj.
Krátce po té jsem přistihla Sangie při tom, jak nese v zubech vajíčko od Antverpských vousáčů, žere ho a dělí se s Orfinkou. Tím by se vysvětlovalo, proč jsem v minulých dnech nenašla vajíček tolik, kolik jsme čekala.
Mezitím Sangie na zahradě, kde se jako jediná venčila (prevence loužičkám), spustila hrozný kvikot. Myslela jsem, že snad Sangie umírá, tak srdceryvné to bylo. A to stejné si myslel i pan soused Valášek, přišel se zeptat, co se to stalo za katastrofu. Ale nestalo se nic. Myslím, že se Sangie lekla kohouta. Jestli ji klovnul, tak zůstala celá, bez následků. Jakmile jsem otevřela dveře, utíkala se ke mně utěšit a schovat se. A za mnou vyběhla Orfi, Aywy a Mia a letěly ji utěšovat také. Včetně Mii (sic!), která, jak si pamatujete, některý z prvních dnů, co jsme Sangie měli doma, ji při podobném naříkání skočila na záda a kousala ji do krku.
26.1.2013
Sangie umí natahovat hračku - myšku pro kočky. Hodiny se baví tím, že si drží myšku v předních packách a natahuje ji za kličku na konci provázku a pak ji pustí a sleduje, jak se provázek s drnčením zase namotává na motorek. Stejnou dovednost umí z našich psů jen Bessinka.
28.1. 2013
Sangie je tak zajímavá. Jak moc mne baví ji pozorovat. K lidem se chová velice submisivně. Nikdy ji nenapadne, že by se do lidí mohlo kousnout nebo, že by se jim nemuselo vždy ustupovat. Má problémy se s lidmi tahat o hračku, protože lidem se přece má dávat přednost, že?!
Ale ke psům se chová zcela jinak! Snad právě naopak. Ustupovat? Psům?! Nikdy! (Nebo: dokud nevyrostu!)
Samozřejmě se s nimi nadšeně tahá. Určitě na tom má velký podíl Orfi, která všechna štěňata provokuje k tahací hře a je na ně moc hodná. Ale také z velkých psů nemá Sangie zase takový respekt. Odváží se zavrčet na všechny kromě snad Korálka. A možná i na něho, když se zajímá o její jídlo. A zároveň se umí všem podřídit, i maličké Mie, když má pocit, že je to vhodné. Hodně prostě používá psí řeč.
K cizímu psovi, který štěká zuřivě za plotem - cestou na nádraží - jde normálně (bez strachu i bez agrese) a snaží se se mu představit. "To jsem já," říká a je v pohodě. (Orfi ve stejné situaci a věku šla bojovat a od štěněcích dob je to její nepřítel. Naopak borderky se ve štěněcím věku stejnému psovi vyhýbaly obloukem.)
Někdy mám pocit, že v sobě má Sangie jakési neviditelné hranice či neviditelná pravidla. Ta určují, co si k ní dospělí psi mohou a nemohou troufnout. A co je a co není správné. Rozhodně ustupuje starším a velice ochotně. Ale nenechá se šikanovat, když nejsou v právu. Neustupuje jim tedy vždy, ale ustupuje jim. Zdá se, že jim prostě ustupuje tak nějak "rozumně". Nejvíce kontaktů má z naší smečky asi s Bessi. Nejvíce her i nejvíce hádek. Několikrát se do sebe na oko pustily naplno, že jsem je pro jistotu sprdla. Většinou je to ale v mezích legrace a hry a kamarádství.
Baffi je příliš submisivní a příliš navázaná na Ester, aby se do her dalších psů nějak zvlášť pletla. Když jsou štěňata všechna tři pohromadě, což moc často nebývá, protože to nedovolujeme, tak Bessi, Orfi a Sangie se snaží Baffi mučinkovat. Ale jakmile ji "zachráním", vrací se k nim zpátky, tak nevím...
28.1.2013
Vzala jsem Sangie poprvé na nádraží, aby se socializovala. Prožila si strach z vlaku a radost ze setkání s našimi dětmi, které vlakem přijely. Snad se to vyrovnalo.
1.2.
Přišel k nám kolega z práce. Sangie na něj štěkala v předsíni a Koral, který ho zná, jí za to vyhuboval. Dvakrát se opakovalo. Koral Sangie vlastním tělem od našeho kolegy odřízl a ještě jí při tom seřval. Pak už Sangie na něj neštěkala.
3.2.
Ester byla na návštěvě u Hniličkových. Ještě tam jsou stále čtyři sourozenci Sangii. Jsou podle Ester hrozně uštěkaní. Jinak se jí to moc líblo. Nejvíc asi to, že se mohla vytahovat a učit milou paní hniličkovou práci s klikrem a další triky.
5.2.2013
Sangie jsem vzala s Aywy naproti Esterce na výtvarku. Prošly jsme nádražím a na náměstí tam samy, zpět s Esterkou. Sangie byla celkem v pohodě. Trochu se děsila, když proti ní vyrazili na schodech lidi z vlaku, jink ok. Neřešila mřížové rohože před dveřmi. Myslím, že jí Aywy dodávala dost odvahy, protože se vrhala ke všem lidem a chtěla se tulit. Sangie to viděla a byla celkem v klidu.
11.2.2013
V sobotu i v neděli jsem vzala s sebou Sangie zase na cvičák – socializace a trocha výcvikových prvků za jatýrka :-).
V sobotu jsem mohla pozorovat, jak nemá ráda, když se jí jedna paní snažila vlichotit. Odmítala se k ní přiblížit, nebrala si od ní žrádlo, couvala. Ale také jsem viděla, jak se Sangie snažila dotknout psovoda Jirky, který si zase nevšímal jí a chodil okolo nás s úplně jinými cíly, než se ji dotknout.
Zvládla odložení v kotci (jednou si tam dokonce zalezla odpočinou sama), návštěvu klubovny se všemi těmi pachy vevnitř a hezky se soustředila na práci na place. Nelíbilo se jí, když během výcviku, utekl někomu mladý bišonek chtěl si s ní hrát. Vyděsila se ho a pak se pár minut bála - ohlížela se po něm, aby se snad zase nepřiřítil.
Všimla jsem si, že při přivolání nemá drive. Často se někde zasekne nebo začuchá. Spíše reaguje na řeč těla, než na volání. Budu na tomu muset zapracovat.
V neděli odmítla vstoupit do areálu cvičiště, utekla se schovat na „naši loučku“, kde si normálně hrajeme a cvičíme. Tam si sedla (alá vzorné odložení) a seděla a koukala na vrata cvičáku. Rozhodla jsem se, že ji nebudu lovit, ale nechám ji. Pozorovala jsem ji ze křoví u kadibudky. Protože Tonda šel o chvilku později, tak jsem mu dala mobilem instrukce. Sangie, když šel s Bessi okolo, se k nim přidala a Tonda ji připnul na vodítko a přes branku na cvičák přitáhl. Na cvičáku si Sangie hned vlezla do svého úkrytu na verandě (který objevila před týdnem) mezi starým křeslem a zábradlím. Šla jsem ji přivítat a povzbudit, ale nechala jsem ji tam. Koneckonců, tam se na ni hnědé novofunlandice Verči, ze kterých měla takový strach (ale ony jsou hodné, jen moc velké), nedostanou... Po deseti minutách Sangie sama vylezla a připojila se ke hře psů (ovšem většinou jen těch našich :-). Při výcviku pak byla v kotci a v pauzách jsem ji vyndavala a nechávala čuchat k lidem a někdy jsem ji dala i nějaký drobný úkol.
Hodně ji to psychicku zmohlo, odpoledne doma dost spala. Ale určitě jí to i prospělo, otrkala se.
Včera jsem si poprvé všimla, že štěká u plotu, ne na schodech do domu. Myslela jsem, že se k plotu snad nikdy štěkat neodváží, když je to plaché plemeno. Odvážila se! A spolu s ostatními psy běhala kolem plotu, když chodili okolo lidi a hlídala. Dnes byla na zahradě jen s Baffi a také se odvážila štěkat až u branky, kde byla sama.
Jo a včera udělala svou čtvrtou loužičku na potah kryjící peřiny v naší posteli. Hodila jsem po ni botou a odnesla ji ven. Grr. Kdy jí to dojde?
Její bráška Abibi je prodán nějaké paní k Jihlavě, také snad na záchranářský výcvik. Hniličkovi ji na mne dali telefon, třeba se ozve. Bylo by hezké sdílet se o nevšedních zážitcích. Třeba bychom mohli i společně cvičit.
Dokončila jsem článek o Kanaánských psech. Mám z něj radost, tak ještě, aby ho oponenti přijali.
12.2.2013
Napadl sníh, mrzne. Sangie skočila k jezírkům a chodila okolo tak, že jsem si říkala, že do jednoho spadne. A spadla. Vyskočila ven a do domu a tam si sedla před kamna. Vytáhla jsem ručník a sušila ji. Nejdřív se toho trochu bála, pak se jí tření a sušení zalíbilo. Její srst schne skutečně hodně rychle! |Další zkušenost, led se pod pacičkama může probořit.
13.2.2013
Aywy dostala hravou náladu a zkusila Sangie nakrývat. Sangie se podřídila a práskla s sebou na bok – zrovna na velký kus klacku na okusování. Muselo to bolet. Když se chudinka postavila, zase na ni Aywy šla s chutí, že ji bude nakrývat. Orfi se přiřítila a vletěla mezi ně, Aywy odstrčila bokem a zadnicí a pak na Sangie přátelsky frkla a lehla si s ní na zem a začaly se přátelsky ožužlávat.
Člověk by ani nevěřil, že dnes Sangie po Orfi několikrát vyjela, když e ke mně Orfinka chtěla přijít podrbat a Sangie byla zrovna u mně.
14.2.2013
Dnes jsme vzali Sangii do města na procházku. Již s námi ve městě byla, ale nikdy nebylo na ulicích tolik lidí, jako dnes, na Valentina. Bylo to proto pro ni mírně stresující a hodně užitečné.
Na vše, co ještě neznala se musela pořádně podívat, čili jsme se často zastavovali a Sangie čučela. Na dítě na hrkadle, na opilého pána, který se vypotácel ze dveří hospody... na jednu paní s bílou čepicí, která šla po chodníku na druhé straně silnice (mezi nimi proběhla nějaká jiskra nebo co, protože paní přešla a šla se s ní seznámit... pocity Sangie byly rozporuplné, očividně se jí paní moc líbila, na druhou stranu byla paní trochu hrrr, Sangie by chtěla doteky od ní až po delší chvilce, ale vydržela to hrr laskání chviličku (pak jsem se rozloučila), byť se pak musela Sanginka dosti otřepávat, myslím, že jí to prospělo a neuškodilo).... U řeznictví se její dosud podezdřívavý a nejistý výraz zcela změnil - nasávala pach ze škvír kolem výlohy a zdálo se nám, že zde pochopila, že ve městě mohou být i příjemné věci!
Před prvním obchodem seděla pár minutek přivázaná. Byla trochu překvapená, ale mé návraty s pamlsky ji uklidnily. Před lékárnou ji podržel Joel. V podchodu u Vietnamců šla s námi nakupovat, chovala se naprosto vhodně, když Joel zkoušel bundy, boty. K mému překvapení nevyštěkala majitele obchodu, který se kolem nás majetnicky prodral za pultík k manželce.
V papírnictví prodává naše kamarádka, tam jsem se zdrželi, byla podrbkána a obdivována. Jak prý je velká! Jakou má hezkou barvu apod., srdečné přijetí ji očividně potěšilo... pak se rozvalila vprostředku obchůdku na podlahu a zatímco kolem ní šlapali lidi s dětmi, které kupovali masky na zítřejší karneval, spala. Musela jsem ji odstrčit, aby mohli projít.
Mrzuté bylo, že s námi nemohla do cukrárny (venkovní posezení bylo složeno :-(. Čekala chudinka celkem trpělivě venku, než jsme spořádali dortíky. Ovšemže jsme na ni koukali stále z okna. Žel hned na začátku se na ni vrhnul přiopilý pán a chvilku ji obtěžoval (samozřejmě jsem vstala a on, jak mne viděl, odešel). Mezitím ovšem Sangie napnula vodítko (směrem od něho) a strašlivě se naježila. Nikdy jsem ji ještě neviděla naježenou. Nikdy jsem neviděla takhle strašlivě naježeného psa! Představte si její hladká záda a na nich stojící pruh srsti, která je tmavší a temnější a vysoká tak 5-8 cm. No jako hřbet draka! Také se jí naježil trochu límec, ale ten pruh mne tedy dostal. Pán odkráčel, nevím, zda se lekl více jí nebo mne, další incident nebyl. Ostatní lidé kolem ní chodili bez snahy ji obtěžovat. A Sangie se po chvilce stočila do sněhu a odpočívala v roztomilém klubíčku s ocasem pod čumákem. Joel řekl, že vypadá a chová se jako pravý pes z pouště.
Cestou zpět táhla na vodítku, těšilo ji, že jdeme domů. Za nádražím už běžela na volno a vhodně se vyhýbala davům lidí, kteří šly z vlaku. Podezdřelého pána obešla obloukem, děti rovně. Od hovínka se nechala odlákat na pamlsky. A doma vůbec nechtěla do tepla spinkat, ale zůstala na zahradě okousávat velkou morkovou kost, co jsem jí koupila.
Teprve po další půldruhé hodině přišla domů a přiběhla mne pozdravit. Při pusince jsem si všimla, že je částečně přezubené - řezáky 6 + 6, zatím to vypadá na klasické nůžky..
24.2.2013
Sangie (a také Mia a Koral.. i kozy...) zůstali doma, když jsme jeli na druhou půlku zimního výcviku na Spáleniště (místo týdne prodloužený víkend) a na speciální C zkoušky lavinových prací s Aywy. Samozřejmě jsem hodně váhala, zda Sangie vzít nebo ne. Ale byla po očkování, Joel byl ochoten se jí doma věnovat a psi na výcviku jsou mimo výcvik skoro stále v autech (nesmějí do budovy). No a vzhledem k tomu, že ona by stejně necvičila, tak jsem se domluvili, že jí doma bude lépe. Ale moc se nám po sobě stýskalo. Na druhou stranu - Dan se jí věnoval, i s ní byl na cvičáku a všichni je prý chválili, a to uvítání bylo nádherné! Aywy zkoušky složila, proběhla jsem se s orfi a Ester na běžkách, Orfi pěkně cvičila, Baffi pěkně cvičila, vše pěkné. Jen se mi po Sangie tak stýskalo. Jsme na sebe hodně navázané.
A po návratu Sangie málem spadla ze schodů, jak za mnou utíkala, když si pozdě všimla, že jdu jinam...
No a teď všechny moje tři psice leží kolem mne a spinkají a každá se mne malilinko dotýká.
26.2.2013
Aviv odjel za bráškou Abibim do Jihlavy.
S paní chovatelkou Hniličkovou jsme řešili, zda si Sangiinu sestřičku Avu nevezmeme k sobě. Řekli jsme NE, což nás vlastně mrzí, ale nechci si pokazit dobrý dojem, který z Kanaánského psa mám. Ava je oproti všem sourozencům plachá a už je taky dost velká. Co kdyby lovila slepice? Apod. Pokušení velké...
29.2.2013
Aviv se zase vrátil - neshody v rodině. Maminka, u které paní bydlí, nebyla připravena na nový přírůstek a nečekaně prudce se proti jeho přítomnosti postavila. Škoda...
1.3.2013
Z oken jsem pozorovala, jak si Sangie na dvoře snaží usmířit (či ke hře vyprovokovat) Aywy-zubajdu. Tolik grimas, pohybů pacičkou, hýbání zadkem, vrtění ocasem.. a povedlo se, Aywy se naladila a maličko si s ní pohrála.
Při srovnání několika posledních zážitků s našimi pejsky v různých prostředích jsem si uvědomila, že Pygmalion efekt, který tak dobře znám z pedagogiky a vědeckých článků, platí i pro pejsky a pro kynology. Jak to, že mne to předtím nenapadlo spojit? Vždyt mnohé články jsou napsány na myších... No nic, tak už to mám spojené...
Pygmalion efekt je jistý druh "sebenaplňující se předpovědi". Prostě jev, že se stává to, co očekáváme, že se stane. Očekávání totiž natolik ovlivňuje zúčastněné, že se zachovají (byť nevědomě a nechtěně) tak, že očekávanou reakci vlastně způsobí. (Pygamilon efekt se používá především pro pozitivní očekávání, pro očekávání negativní (a neúspěchy) se někdy používá Golem efekt.)
Např. pokud očekáváme úspěch, uspějeme. Pokud očekávám, že schuzka dopadne dobře, dopadne dobře.
4.3.2013
Pracujeme se Sangie na přivolání. Cviky v mé blízkosti s klikrem nám jdou senzačně. Jakmile ale dostane "volno", tak má volno. Sleduje mne, to ano, ale z poměrně velké dálky. A někdy je potřeba ji zavolat (auta, lidi nebo přesun někam) rychle. A to se podaří jen někdy.
Občas se ji při venčení v Borku schovám za strom. Vydá se mne hledat, ale jak mne uvidí (což je snadné, protože někde blízko mne leží Aywy a Orfi), tak ne že by se ke mně šla utěšovat ze stresu, který beze mne prožila )jako moji jiní psi), ale otočí se a jde si dočuchat to, co ji před tím zaujalo. Není to žádný nezájem o mně a o to co dělám, ale prostě nějaká větší dištanc, kterou si udržuje. Hodně pomáhá to, když se rozeběhnu a s hlukem a dobře viditelně utíkám směrem od ní. To se často probere z letargie a také se za mnou rozeběhne. Velice nerada se ke mně vrací v místě, kde ji beru pravidleně na vodítko. Nerada se vrací na zahradu. Nerada jde k autu, když ví, že bude muset do přepravky. S tím vším musím pracovat.
Nosím s sebou maso a větší část krmné dávky prostě dostane za příchod či cvičení - z mojí ruky. A samozřejmě se snažím ji volat a nechytat na vodítko, jak jen to jde.
6.3.2013
Dnes je pro mne slavný den, Sangie se se mnou poprvé pořádně potahala o kus provazu. Dosud totiž vždy, když jsem vzala něco, co měla v hubě, tak to pouštěla a kořila se mi. Občas chvilku vydržela držet, ale klesala na záda a vystrkovala bříško. Dnes se povedlo, že měla náladu, okolo se motali psi, a tak jsme se potahaly. Nejprve si asi neuvědomovala, že se tahá se mnou (se psy se tahá běžně), pak jí to došlo, ale zároveň už byla řádně pochválená za tuto činnost, a tak se tahala dál.
A nadšeně mi nosila, vše co jsem odhodila. Když jsem vzala noviny a dělala, že se naprahuji, tak zalezla do boudičky. Nevím proč, když jsme ji u nás nikdy nebili. A u chovatelky taky asi těžko. Asi to bylo prostě nové a šustící.
Ale docela rychle vylezla a po chvilce váhání se do novinové ruličky taky zakousla. Hodně jí pomohla Aywy a Orfi, které se po novinovém obušku sápaly, protože hru na "bití" už znají. A vědí, že je to velká legrace.
8.9.2013
Sangie spí stále s námi v ložnici, obvykle také v posteli. Asi jsme žádné jiné štěňátko takhle netulili, ale máme pocit, že to je prostě potřeba. Ovšem všeho s mírou. Dříve, když nás v noci budila, tak jsem ji vždy odnesla do přepravky o patro níž, abychom se vyspali. A, jako se vším, Sangie velice rychle pochopila základní pravidlo: nesmí nás budit. V okamžiku, kdy si lehnu a zhasnu, tak si lehne a ani se nehne (narozdíl např. od Bessinky, mršky divoké) a leží tak až do rána, dokud se nezačnu hýbat. To se pak na mne připlazí a začíná vítací obřad. Ke kterému se samozřejmě přidává Aywy s Orfi a někdy i Bessi.
V poslední době zaštěkala v noci jen jednou, a to když Bessinka spustila štěkot v reakci na sousedovic Maxíka, který sledoval dění na ulici před domem. A to jsme tady měli několikrát na noc Kubíkova kamaráda Kristiána. Ani na něj neštěkala.
9.3.2013
V pátek večer jsem se dvěma přítelkyněmi vyjela do Bratislavy na "misijní" cestu, která měla podpořit domácí vzdělávání na Slovensku. Jejím cílem bylo přednášet a diskutovat na téma portfoliové hodnocení. Vyrazily jsme našim autem a cestu jsme si náležitě užily a proklábosily o životě a všem možném. Po delším přemýšlení jsem se rozhodla cestovat v doprovodu Aywy a Sangie. Jednak by se mi po nich stýskalo (promiň Orfinko, po tobě taky, ale tvá divokost...) a jednak jsem chtěla využít tuto příležitost k Sangiině socializaci. Aywy měla dělat psychickou podporu, pro dobu, kdy byla Sangie sama v autě. Byla jsem moc ráda, že jsem je vzala. Cestu autem zvládly celkem dobře. Aywy úplně dobře, Sangie se trochu ublinkala, jinak také OK. O několika přestávkách jsme je venčily a při jedné jsem také mohla vzít Sangie s sebou do restaurace. Byla to její první návštěva restaurace a chovala se velice přiměřeně - ležela pod nohama, neštěkala ani nikoho neobtěžovala louděním. Jen nechtěla počkat u přítelkyně, když jsem si odskočila, táhla ji za mnou ke dveřím WC (a pak byla tak šťastná, že jsem se vrátila, oklepávala se z té prožité hrůzy a lízala mne). Je vidět, jak moc je na mne fixovaná, ale nedělala blbiny, nezkoušela ani překousnout vodítko ani kousnout přítelkyni, čili jsem to vyhodnotila jako přiměřené chování. V Bratislavě se lidé chovají stejně jako v Praze - při setkání v parku se snaží komunikovat, seznamovat pejsky, apod. Čiili jsme se zapovídali se třemi pejskaři, Sangie byla od cizích lidí náležitě podrbána a obdivována a také očichána jejich vstřícnými pejsky. Aywy si užila aportování šišek, které ji mé přítelkyně i pejskaři neúnavně házely. Sangie měla první večer potíže se v cizím prostředí zapachovaném pachy cizích psů vyvenčit. Teprve při pátém kolečku udělala loužičku. Protože jsme byly ubytovány luxusně v klášteře, musely pejsinky strávit noc v autě. Auto stálo pod oknem pokoje, čili jsem si je mohla trochu hlídat. Noc se obešla bez vytí a naříkání - vše v pohodě. Ráno jsem si přivstala a zase se s nimi dlouze procházela mezi vstřícnými bratislavskými pejskaři. Také jsme viděly bezdomovce, který si právě balil lože v keřích. Sangie na cizí lidi někdy zírala, ale nevrhala se po nich ani na ně neštěkala. A od těch, co chtěli, se nechala normálně kontaktovat. A jak tak koukala na Aywy, najednou také zvedla šišku a chtěla ji nechat hodit! Pak ji nosila a nosila i klacíčky. Že by z ní vyrostl také aportér?! Po mé úvodní přednášce jsem na půlhodinu vzala Sangie do přednáškové místnosti, byla v pohodě, ale nechtěla u mne ležet, chtěla se pohybovat bez vodítka, kamarádit se s batolaty atd., což jsem jí raději neumožnila, protože všude bylo bohaté občerstvení... (určitě chtěla jít právě tím směrem :-). Po obědě jsem s Aywy předvedla asi 20 minut ukázat různých cviků a vysvětlila klikrtréning (pozitivní metodu výcviku a výchovy). Aywy je zlatíčko, předvedla krásně vše, dokonce i neoblíbený cvik "mrtvý pes", zacvičila si i s několika odvážnými dětmi (a rozuměla slovenštině :-). Pak jsem vytáhla mezi dav diváků i Sangie a k mé radosti si nic nedělala ze zástupu rodičů a z houfu pobíhajícícíh dětí, ale chodila za mnou a cvičila v těchto podmínkách s velkým soustředěním a ukázala vše, co jsem po ní chtěla. Jediné, co se Sangie opravdu nechtělo, bylo nastupovat do auta. Všelijak mi dávala najevo, že do něj opravdu nechce a že má přepravky v autě dost. Otázkou je, co by asi dělala, kdybych odjela bez ní. (Tak jsem to jednou udělala Orfince, ta koukala a příště vždy do auta naskočila :-). Jenže na takový pokus nebyl vhodný prostor - příliš mnoho aut a lidí.
Cesta zpět byla dost vyčerpávající - déšť, mlha, únava. Odřídila jsem to ale dobře, vrátila jsem přítelkyně jejich rodinám ve zdraví a krátce po půlnoci jsem byla i já doma. Bessi, Orfi, Mia i kočky se mohly zbláznit radostí, že nás vidí. Sangie byla taky ráda doma (Aywy je ovšem zvyklá, tu to nijak nepřekvapilo).
A mám zájemkyni o štěně po Sangince :-) - jednu z mých spolujezdkyň - přítelkyň. Povaha Sangie, milá, učenlivá, nevtíravá, ji nadchla! Tak uvidíme, jak se to vyvine.
10.3.2013
Sangie je přezubená - plnochrupá, nůžky! Sláva! Ouška ji také hezky stojí, byť mírně do strany. Takže kousek toho štěstí, které je ptořeba pro zařazení do chovu už máme. Tak jsem na oslavu založila tyhle webové stránky. Za ty dva tři roky, než budeme chovat, třeba získáme nadšené zájemce z ČR.
11.3.2013
Uvědomuji si, jak méně Sangie doma štěká. Už nikdy neštěká na členy naší rodiny a ani neštěká na návštěvy (u nás doma). Samozřejmě na ně chvilku štěká, když přijdou, u branky, ale ne moc dlouho. Je tedy o dost klidnější, než dřív a než její sourozenci. Má na tom podíl Korál, který ji vychovává u dveří?
Stále pracuji na přivolání. Uvědomuji si to, že to musím včas podchytit. Většinou ke mně teď běží radostně a rychle na zavolání. Někdy ale jde dost pomalu. A někdy se stane, že nejde vůbec, to jí pak utíkám a ona mne dohání... a někdy to bere různými oklikami...
12.3.2013
Dnes mi Sangie udělala radost, začala mi nabízet vzornou chůzi u nohy. A to jsme před týdnem měly první nácvik chůze u nohy. Začaly jsme povel "vstaň". A také se mi zdá, že mnohem lépe než Orfi, reaguje na slovní povely - rozumí sedni, lehni, už nepotřebuje posuňky.
13.3.
Ráno jsem se zapovídala s pošťačkou. Sangie jsem vzala s sebou před vrátka, aby se s ní seznámila a socializovala se. Sangie běhala kolem nás, když tu náhle zareagovala na paní, která šla po viaduktu a rozběhla se podél něho tak, aby se s ní potkala... (už mi takhle jednou utekla - cca před měsíce - za sympatickým pánem... kdyby ji nechytil a nepočkal na mne, před přechodem, určitě by se za ním šla podívat přes silnici, brrr...) Čili jsem úplně vyděšená volala a taky jsem vyběhla tak aby mne viděla a pak na druhou stranu od ní. Sangie se na zavolání otočila a rychle ke mně přišla jako vycvičený pes. To jsem měla radost, zřejmě naše tréninky přivolání nejsou marné.
Přišla úžasná zpráva - bráška Axel je zadán. Poletí do Norska. Naše paní chovatelka je neuvěřitelně akční, protože ho tam dokáže dopravit. Neumím si představit, až třeba jednou budeme mít štěňátka, jak bych takovou situaci zvládla. Uf! Ale i když jsou akční, není to snadné vše zorganizovat, prožíváme to s nimi.
Odpoledne jsem byla v práci. Sangie byla v přepravce v autě, než přišel Dan (na zahradě je sníh). A teď se ke mně tak má. Leží stočená kousek ode mne na koberci. Spí. Hryže kost. Aywy je vlevo od mé nohy. Orfi kousek za Sangie. Večerní idylka.
14.3.2013
Včera venku mrzlo a v přípravně psího žrádla byla zima. Maso nestačilo rozmrznou a pejsci tedy dostali k večeři místo masíčka ve stylu BARF granule. A tak to začalo, protože jedna miska do rána v kuchyni zbyla.
První přišla k misce Sangie. Koukla se do ní, pomalu a s očividnou nechutí si vzala jednu granulku, to chvilku chroupala a pak vyplivla. No hladová tedy nebyla!
Já snídala, Sangie ležela pod lavicí u mne, když tu se do kuchyně přiloudala Bessi. Jakmile uviděla misku, tak se na ni vrhla a začala s chutí chroupat (očividně jí Tonda ráno zapomněl dát dávku). Sangie se zvedla, došla k msice a stála. Bessi přestala žrát, odvrátila hlavu, ale nohama ani nepohnula. Sangie začaal žrát, ale stále dělala tělem Bessince prostor. Bessi ale nesebrala odvahu, aby si dala s ní. Sangie s granulkou v hubě poodešla kousek od misky. Bessi se ani nehla a ani si nezobla. Jen stála. Sangie se k misce vracela, dělala prostor Bessince, odcházela a zase se vracela. Najednou dostala hlad nebo co, mrška. Bessi to po chvíli přestalo bavit a odešla z kuchyně.
Pak přišla do kuchyně Orfi. Jakmile viděla misku a Sangie, přišla blíž. Sangie mírně zavrčela a Orfi hned zase odešla a hrozně moc u toho zívala. Sangie pomalu chroupala granule. Nakonec přišla do kuchyně Aywy a Sangie se okamžitě od misky stáhla. Aywy žrala, až jí naskakovaly boule za ušima. Odešla jsem z kuchyně za prací se Sangie v patách. Z haly jsem viděla, že se na misku vrhla Orfi a velice svižně od ní Aywy vyhnala.
Tak mi řekněte, kdo to u nás šéfuje?
15.3.2013
Dnes jsem poprvé vzala Sangie do hodiny. Využila jsem ji dvakrát na krátkou demonstraci a hlavně jsem na ni koukala a čekala jsem, jak se bude chovat. Nechala si nandat dečku s křížem a odvést se do budovy plné lidí a pachů (včetně chloru z bazénu). V učebně skupina studentů byla nevelká, většinou milé známé tváře (zvyklé na vše). Sangie však nějaké zvláštní příznivé podmínky nevyžadovala. Chovala se naprosto přiměřeně a byla v pohodě. Jediné, že se jí nechtělo při návratu vlézt do auta. Po Bratislavě projevuje velkou nechuť k přepravce v autě. Ani se nezdála nijak zvlášť psychicky vyčerpaná. Prostě pohoda, bere zdá se jako samozřejmost, že mne doprovází tam, kam jdu.
Odpoledne mne s Orfi doprovázela na agility. Na cvičák vběhla bez donucování a zdálo se, že celkem s chutí. Však tam taky nebyli velký psi, jen tři malí (mezi nimi kámoška Kačenka). Hezky se přivítala s lidmi a nechala se bez problémů zavřít do kotce (čili nemá tu averzi vůči kotci). Jednou jsem ji vytáhla - chůze u nohy, lehni. Natáčeli jsme na video, ale zrovna se to úplně nepovedlo, když se povedlo sehnat člověka, co video obsluhoval. tak nevím.
Během výcviku přišla na cvičák Andy (choďačka) a té se Sangie natolik bála, že kvílela, jak ji viděla. Pak se utíkala ke mně schovat a mezi mýma nohama spustila vrčení, zubení se a agresivní jekot. Tak jsem odešla a Andy ji párkrát ukázala. že je větší a silnější... docela divadýlko. Zase jsem viděla ten její naježený hřebet. Zajímavé je, že se s Andy moc nemusí ani Aywy (ta odpočívala doma, čili ji to říci nemohla). Stejně si všichni, včetně Sangie a Andy, proběhali na volno. Ale budeme to asi muset nějak zpracovávat.
20.3.2013
Sangie se se mnou začlaa úžasně tahat o o plyšáky. Najednou se přestala bát a podřizovat se mi při mém zájmu o to, co drží v hubě. Vzniklo to tak, že se Sangie tahala s Bessinkou a já jsem vzala konec plyšák od Bessinky a tahala jsem se místo ní. Sangie si toho všimla až, když jsem ji za to pořádně pochválila. A spojilo se jí to. Tahání = pochvala. A najednou se otevřely proudy radosti a chuti o tahaní! Úplně neuvěřitelné.
V následujících dnech mi nabízela sama mnohokrát hru a to dokonce nejen doma, ale i při venčení na ulici před domem. Upadl její zájem o očmuchávání a takovou tu samostatnost a nezájem o mne. Najednou kolem mne skáče a stále mne sleduje a ke keříkům jde halvně proto, aby z nich ukousla větvičku a tu mi donesla. Ohromná proměna!
Dnes se nám narodila koťátka. Mne i psy přilákaly zvuky porodu a kníkání novorozených koťátek. Sangie i Orfi si lehly vedle mne a velice se zájmem a opatrně pozorovaly dění. Nechaly se odstrčit do uctivé vzdálenosti, ale ne dál - plazili se po milimetrech, aby viděly.... Celou dobu porodu 7 koťátek obě ležely vedle mne a sledovaly! Občas olízly Šedivku a ona se poměrně nadšeně od nich olizovat nechala.
21.3.2013
Dnes měla Šedivka konflikt s Bessinkou - Bessinka ji "pásla" a Šedivka (v roli matky) se do ní pustila. Bessi se začala dost bránit a vznikla bitka. Sangie se koukala, co se děje. Já letěla nahoru a zastala jsem se novopečené maminky - dopisní obálkou v ruce jsem třikrát plácla Bessinku po halvě. Sangie to viděla a dostala z toho záchvat strachu. Zalezla pod postel a odmítala vylézt. Sice se mi ji podařilo zavolat, ale hned, jak mne pozdravila, zase pod postel zalezla. Ani nespala v posteli, ale pod ní. Holt reagovala na můj hněv a vyložila si ho asi tak, že si musí dávat pozor - ona, hodná holčička, tkerá kočinky uctivě zdraví, olizuje a miluje je. (Naštěstí to zakrátko odeznělo - už je zase postelová.)
22.3.2013
Dnes jsem opětvzala Sangie na seminář, který jsem vedla. Jako demonstraci AAE a halvně proto, aby si Sangie navykla být s cizími lidmi v cizím prostředí. Bylo to na stejném místě jako předtím, Sangie se asi proto chovala jako profík. Měla zase dečku a neřešila ji. Normálně se v ní pohybovala. Se studentkami, tkeré eděly, se šla kamarádit. Před studentkami, které se ji snažily lovit a hladit, trochu couvala, ale jakmile se zastavili, šla jim čuchnout k ruce. Prostě o ně měla zájem, ale projevila malou, myslím, celkem přiměřenou, plachost. No a při mém přednášení ležela a sladce spala. Nezlobila. Jediné, co mne mrzelo bylo, že se nevyvenčila před budovou (byť jsem tam s ní chodila 30 minut), ale vevnitř, v rohu. No byla jsem i na to vybavená, bobek byl kompaktní, takže se škoda nestala.
22.-24.3.2013
O víkendu jsem byla pryč (mantrailing v Náchodě) a Sangie jsem nechala doma. Původně jsem ji chtěla vzít, abychom byly spolu, ale ona nechtěla nastoupit do auta, tak jsem ji prostě nechala doma Danovi. Byla tak ráda, když jsem se vrátila! A zase nabízela hru s peškem a klacky.
27.3.2013
Celý den v Praze - v práci a pak na návštěvě a pro Kubu na výtvarku. Ester, když odjížděla do Prahy za mnou na keramiku, omylem zavřela Sangie v ložnici. Kluci - trubkové, když přišli domů, tak ji nehledali, vyvenčili jen "psy, kteří přišli", čili v ložnici byla Sangie zavřená strašných 7 hodin. A žádná škoda! Je to moje zlatíčko! A jakou měla radost. když jsem přijela. Zase celé venčení před omem na ulici mi věnovala soustředěnou pozornost a vůbec si nešla "čuchat po svém".
Kolik radosti poskytne jedno malé stvoření!
V posledních dnech před půlročními narozeninami mi Sangie dělala radost: zlepšení přivolání - obvykle ke mně s nadšením bží, málokdy jí příchod trvá, habituovala se na mnoho nových situací. Cviky, které umí, stále s ndšením opakuje. Pracujeme na tahání se - doma se tahá s obrovskou vervou. Venku je to trochu problém, pracujeme na postupném zlepšování: již se tahá na zahradě a před domem. Na cvičáku ne. Ráda mi nosí předměty. No a děláme motivační nástřely na men. bez štěkání, jen to nadšené nalezení a pamlsky.
Také mám ale starost: cca tři týdny občas kulhá. Snad je to růstové, ale stejně na ni dávám pozor a přemýšlím o tom.
Ve fotogalerii jsou fotky, kteé jsmeu příležitosti půlročních narozenin nafotili.