Druhý půlrok

16.-17.11.2013 Soustředění mantrailingovýchtýmů z okolí

Do Lysé a Milovic se nám povedlo pozvat L. Satoru - instruktora mantrailingu. V sobotu a v neděli jsme se učili praktickou stopu. Sangie práce baví, velice. A hodně toho umí. Zároveň jí každé takové setkání zbavuje strachu z lidí a psů a dodává jí sebevědomí. Kromě toho, že se naučila - rozlišovat pachy, sledovat ten zadaný pach, přecházet mezi různými terény atd. - stává se z ní nadějný mantrailingový pes. Ale mimo jiné jsem ji poprvé viděla běhat s aportkem radostně před cizími lidmi. A taky jsem viděla velkou radost, kterou měla, když viděla odcházet figuranta. A nebo při návratu od něj. Do boudičky v autě chodila hezky po žebříku. Vyhovuje jí, že je nahoře a sama. Žebřík jí nedělala ždné problémy. A při večerním posezení ji každý prokrmil, podrbal. Neměla žádnou nepříjemnost se psy. Ani jednou se nezubila na cizího psa. Celkově byla prostě úžasná. Mám z ní takovou radost.

 

 

Jasně, někteří ty drobné pokroky neumějí ocenit. Nevidí je a také si neuvědomují, že je Sangie teprve 13 měsíců. A tak se divili, proč jsem si na výcvik vzala právě Kanaánce (Iveta), ale nakonec mi právě ona nafotila nádherné fotky s ní. Možná jsem jim i plemeno ukázala z jiné stránky. A  po pravdě - Sangie nebyla nejbázlivější pes na výcviku. Ano, je opatrná, ale ne tak, aby to bránilo jejímu použití v budoucnosti.

 

10.10.2013

Dnes jsem dostala FB zprávu z Ameriky od paní Emily Romanow, která si importovala Kanaánku z Izraele. Našli s manželem moje videa se Sangie, a tak se chtějí zkamarádit a prosí o rady.  Jak jsem ji prý naučila skákat do náruče? A další triky? .... Vypadá to, že budeme přes oceán řešit specifika plemene. Její fenka Kira je 7 měsíců stará a prý se u nich doma (kde bydlí 4 měsíce) bojí strašlivě některých přístrojů (lednice, fén) a oni ji neumějí pomoci. No to jim nezávidím.... Sangie se doma naštěstí nebojí ničeho. Ano, uhne, když se nad ní něco vzánáší (včetně jídla, když jí hážu pamlsky), ale není to ta panická hrůza, kterou jsem na ní párkrát viděla v cizím prostředí. Dokonce i Koral se doma bojí vysavače a nebo když soused střílí. Sangie ne. Že by naše takřka roční cesta mohla být pro někoho vzorem? I když mi to přijde někdy jako pokulhávání? Rozhodně je to pokulhávání za borderkami, pudlíky či belgickými ovčáky... Nezbývá se nez zeptat, proč si člověk vůbec Kanaánce pořizuje, když život s nimi dá tolik práce? A hned si odpovědět, že je to přece skvělé - učí se milovat. A taky si váží toho, že je tolik milován od bytosti, která svou důvěru hned tak někomu nesvěří. Neměnila bych Sangie ani za nic. Život s ní je moc hezký. 

A to je taková hezká tečka za touto kapitolkou. Zítra Sangie oslaví první narozeniny a začneme psát další kapitolu.

 

10.10.2013

Dnes trénink v sutinách ve Vraném. Sangie jsem jen vytáhla, aby si terén prošla. Společně s Terezkou z naší brigády a jejím páníkem jsme procházeli velkou halu bývalé papírny. Byla naprosto v pohodě. Nebála se kanálů ani dalších úkrytů. Nereagovala na záhandé stroje. Neměla ani chuť si zavrčet na Terezku, i když byla na vodítku. Na volno spolu normálně běhaly - celkem se ignorovaly, ale věděly o sobě. Šla se podrbat nejen ke známým lidem, ale i (samozřejmě, že opatrně) k Zuzaně, kterou viděla poprvé. Udělali jsme jí odbíhanou, jen krátkou. Vše skvěle zvládla.

Cestou na trénink jsme se stavili za Zvolem v lesích - Kubík vybral trasu houštinami a přes skalky. Sangie byla většinou na volno a hezky přicházela na zavolání i si mne hezky hlídala. Jen chudák zase strašně slintala, jak jí nebylo dobře po cestě. 

 

 

7.10.2013

Konečně se povedlo sehnat kameramana a natočit, jak Sangie chodí po žebříku. Video zde. Je vidět její vysoká motivace. Všimněte si ocasu a jak s ním radostně vrtí, postavení uší a také, že na závěr se místo mazlení vrací k žebřžíku, stejně jako se vrací pes k targetu (jenže žebřík se, narozdíl od targetu, špatně zvedá). Pro skok do náruče jsem ji musela odvolat. Na žebříku má velice pěknou motoriku končetin. Pro toto cvičení jsou důležité předevší končetomy zadní - ovládá je oproti jiným psům velice dobře. Ani to nemusela zvlášť trénovat - má to vrozené.

Další dvě méně povedená videa zde a zde.

6.10.2013

Hezký trail. Pár fotek a videí

 

2.10.2013

Sangie krásně chodí po cvičném žebříku. Má ohromnou motoriku zadních končetin. A jak jí to těší!

 

27.-29.9.2013 Záchranářský výcvik - sutiny, traily

O víkendu jsme byli na Obalovně. Sangie cvičila v sobotu dopoledne - sutiny. Do terénu šla 4 x: vždy skvělá motivace k práci, čuchala a v krátkém čase vyhledala figuranta. Prodlužovala jsem jí tedy dobu hledání - posledního figuranta dostala na druhý kraj ruiny. Moc se prý smála, když k němu šla. Skvělá práce, samozřejmě po malých krůčcích, ale žádná chybka. V sobotu odpoledne - v ploše dva traily. Oba provedla s velkým nadšením, hezká motivace. Ten druhý trail byl s lomem a hodně dlouhý, figurant na konci byl mírně schován - krásně k němu obrátila, když na metr či dva vyběhla z pachu. Jsem moc spokojená. Cestou zpátky zvedla Cleuška srnku a hnala ji směrem k nám. Sangie se k ní přidala a tak se zkamarádily (její panička se Sangie bála - ona na vodítku hrozně vrčí na všechbny psy - bojí se jich a tak se takhle pitomě snaží, aby ji nekousli). S Celuškou přiběhla plec na pleci po velké probíhané - bylo jasné, že jsou už velké kámošky. Stejně tak se to povedlo s Charliem. No a Bonni, Gerouš a Terezka jsou její staří a milí známí. Nejvíce se kamarádí s dvouletou fenkou Bonnie - moc hezky si hrají, až Orfi žárlila a chytala Sangie za obojek, aby si hrála s ní.

V neděli ráno v ploše měla Sangie jeden trail. Žel jsem ji vyndala z auta moc brzo, zahlédla v dálce maličkého figuranta. Od pachovky tedy chtěla k němu přímo. Vodítkem jsem ji usměrnila (nevím, zda to bylo dobře nebo ne) a navedla na stopu, po chvíli váhání a dotazování, co tedy vlastně chci, zvedla stopu a šla přes asfaltovou silnici, až k figurantovi. Ještě jsme spolu prošly mezi ohni, zopakovaly tunel a drobnosti z dovednosti a poslušnosti. Také jsem ji zvykala na čtení čipu. Zatím jsem ji jen nechala od cizího člověka krmit z čtečky (kterou představoval mobilní telefon).

 

19.9.2013

Dnes si k nám přijeli manželé Rejmanovi - přijeli si pro kočičku. Slovo dalo slovo a chtěli vidět Kanaánce. Uvažují, že si pořídí psa, který by byl "svůj", trochu kočičí, protože nemají rádi psy, kteří se ldiem vnucují atd. Tak jsem je seznámila krátce s plemenem, poučila, že je to pes netradiční, svůj, ať Sangie nehladí , dokud k nim nepřijde atd., ale ať se jí nebojí, že ...  Pak Dan Sangie přivedl, pro jistotu na vodítku. Sangie na ně vůbec neštěkala. Tak jsme ji pustili. Sangie se šla nechat podrbat nejprve ke mně, pak k nim a pak jim začala nosit aportek, aby jí ho házeli. Uf. To jsme se Danem oba zírali. Oni jí aportek (krabičku od paštiky pro kočky) házeli a vůbec nevím, zda pochopili, jaký zázrak se právě odehrává. Kdyby si tak pořídili pejska, abychom měli  ženicha blíž! Moc bych se nedivila, kdybychom o těchto krásných a tolerantních mladých lidech na těchto stránkách ještě nepsali :-)

 

14.9.2013

Dnes po dlouhé době (prázdniny) cvičák v Lysé. Sangie byla ze psů vystresovaná a vyjížděla po nich, když se na ni podívali. Pouze, když si mohla čuchnout k zadku a nebo, když byl pes malý, tak nezačala mít agresivní projevy. No paráda :-( Zdá se, že si pamatuje zážitky z výstavy a že je vyhodnotila ... To jsem zvědavá, zda se toho někdy vůbec zbavíme. Doknce měla problémy na cvičišti vůbec pracovat. Nechtěla ani žrát.  Několikrát se mi na pár sekund soustředila. A měla velkou radost, že ví, co má dělat "lehni", "sedni" i chůze u nohy. Většinu času, ale plašila. Jedinou světlou chvilkou bylo, když jsem ji našlápla stopu. Terén byl strašný, vyprahlé pole. Udělal jsem jí stopu rovnou, cca 200 m dlouhou s dvěma předměty, vlastní. Sangie, jak viděla postroj a jakmile jsme opustily cvičák, nasadila veselý a chtivý výraz. Na pachovku se nasměrovala a krásně odšlapala celou stopu. U předmětů potřebovala pomoci. A nepoznala konec :-) směrem stopy šel v dálce nějaká člověk, nechtěla se nechat odtrhnout, chtěla letět za ním. Je to legrační, že nepochopila, že když je to moje stopa a já jsem s ní, nemohu být tam ... Nos má suprový. Co já s ní jen budu dělat?

 

12.9.2013

Orfi přestalo bavit to, jak se na ni Sangie vytahuje. Dvakrát jsem ji viděla, jak si ji (po té, co se na ni Sangie vytahovala) rychle naměstnala pod nohy. Sangie se podřizovala úporně, ležela na zádech a mrskala ocáskem a kvílela, Orfi ostentativně zívala ... a dávala najevo, že je dobromyslná. Její dominance je zřejmá, ale je doprovázená neuvěřitelnou velkorysostí a pohodovostí. Hned, jak Sangie trochu vychová, tak už ji uklidňuje.

 

11. 9.2013 U nory

Sangie si začala hloubit noru. Naši psi mají na zahradě místo, kde mohou hloubit nory. Hodně je to baví. Občas se jim podaří prohloubit noru tak, že se do ní vejdou celí. Ale pak přijde déšť a strop se propadne... a začínají znovu. Sangie bere svůj úkol vážně. A jako jediná si svou noru hlídá - nikoho k ní nepustí. Dnes jsem viděla, jak se odvážila sprdnout i Korálka, když chtěl jít do její nory. Vrčela na něj a zároveň se mu omlouvala. Bylo to legrační, nicméně účinné. Korálek její noru nechal být. Když jsem k noře přišla já, nevrčela na mne, ale bylo vidět, že jí úplně netěší, můj zájem. Hodně se uklidnila, když pochopila, že ji noru nevezmu a ani ji hrabání nebudu zakazovat. Možná právě od hrabání nory má zánět zvukovodu - možná si tam naházela hlínu.

 

11.9.2013 Ošetřování ucha

Každý den musím Sangie kapat do ucha kapičky proti zánětu a pak mám s jednou kapkou na prstu masírovat zvukovod. No prima. Sangie, hned jak vidí, že beru kapičky do ruky, prchá. Sice přijde, ale nerada. Zkusí mi nastavit zdravé ucho (prima trik) a nemocné ucho naopak co nejvíce skrývá. Je to boj. Ale ať se brání jakkoli vehementně, tak na mne ani jednou nezavrčela nebo se nijak agresivně neprojevila. Jen uhýbá, odstrkuje mne nohama, otáčí hlavou tak, abych se k uchu nemohla dostat. Je to hodně divoké kapání, ale bez agrese.  

11.9.2013

Dnes ráno se Sangie klaněla Aywy. Mohla se přetrhnout, aby si získala její pozornost a pohrála si s ní.  Aywy se nejprve (jako vždy) zubila a neměla chuť, ale intenzita klanění byla tak velká, že po chvilce roztála a pohrály si. Odpoledne jsem si všimla, že Aywy začíná hárat.

 

10.9.2013

Sedím u počítače. Sangie mi leží pod nohou stejně tak jako ležívala Brixie, jako ráda ležívá Aywy a nebo Orfi. Je možné, že se povaha psa řídí majitelem více, než plemenem? Na druhou stranu se někdy trápím otázkou, zda jsem si Sangie měla vůbec brát. Krytí bude náročné (kde vzít krycího psa?) a komu svěřit štěňata ještě více. Sangie se snaží být můj naprosto jediný pes a dominantně se prosazuje nejen nad Orfi, ale i nad Aywy, Miou i Korálkem. To jí samozřejmě nemůžu dovlolit, ale tak moc se milujeme, tak moc máme vzájemné důvěry. Když jí kapu do uší, nebojím se, že by se po mně ohnala, i když je jí to nepříjemné a bolí jí to. 

 

8.9.2013 Opuštěná

Odjela jsem s Tondou, Aywy, Orfi a Bessi na Český pohár ZZP3 (dvoudenní akce). Ester je navíc v nemocnici a Joel u babičky. Doma byl jen Dan s Lenkou. Sangie prý trpěla šílenou psychózou a depresí. Prý se jí šíleně stýskalo. Jendou ji prý Dan ani nemohl najít. Myslel si, že utekla. Pak ji našel v nové vykopané noře na zahradě, jak s choulí na dně do kubíčka. Nechtěla ven, truchlila tam. Přivítala mne šíleným kníkáním. A pak se učárala radostí, když se vítala s Orfinkou.  A na Aywy se vrhla a odeháněla ji ode mne, chtěla mne jen pro sebe (Aywy si to nenechala líbit, rvačka pod stolem v kuchyni). Teď leží v ložnici spokojeně stočená na křesle vedle mne. 

 

2.9.2013 U veterináře

Sangie v noci klepala uchem, jeli jsme na veterinu (cestou do nemocnice s Ester - pikantní zážitek po všech stránkách). Prohlídka bubínku (podařilo se bez narkózy :-) ). Potvora si dovolila na veterináře vrčet.  Čili potřetí zavrčela na člověka. Začíná mne to zlobit. Na druhou stranu, když jsem ji nasadila náhubek a držela, tak drřela a nebránila se, čili se prohlídka odehrála nadočekávání rychle. Naštěstí to bylo bez poškození bubínku, bez osiny, jen zánět zvukovodu. Dostala kapičky, které se 1 x denně kapají a vtírají do zvukovodu. To se Sangie moc nelíbí, ale musí to vydržet.

Pan doktor se podíval i na bursitidu a konstatoval, že to je prostě tak (bursitida = kosmetická vada) a že se s tím nebude teď nic dělat, leda kdyby to vyrostlo moc, což se doufám nestane. Sangie teď spí povinně na matraci či na posteli.

 

1.9.2013 Záchranářské soustředění

Sangie se účastnila záchranářského soustředění. Pracovala v sutinách, udělala si dva traily a také jsme trénovaly poslušnost a dovednost. Jsem s její prací spokojená. Je suprově namotivovaná. Např. v sutinách prošla čtyři velké objekty, než se dostala k figurantovi. Všude byly různé odpadky, smrdící věci atd., ale ona pracovala, nezačuchávala se! To je přece nádhera. Co mi vadí je, že její první reakce na cizí velké psy je tak zoufalá - bojí se jich, tak rovnou hrozně hlasitě vrčí. Pokud se k psovi dostane nejrpve zezadu, nebo pokud je pes hodně malý tak se s ním  chce kamarádit. Stačí jí ovšem dvě tři minutky klidu a i s cizím velkým psem je schopná se skamarádit. Např. s námi spala Bohdana s Gerouškem - a Sangie oba dva zvádla. Samozřejmě díky trpělivosti Bohdany, která byla ochotna se s ní podrbkat v klidu. Sangie ji pak nechala klidně přijít na pokoj a nedělala brajgl. Jinak stále tam byli více štěkající psi, než naše Kanaánka :-)

28.8.2013 Návštěvy

Sangie má ráda návštěvy. Jak jsem pochopila - narozdíl od naprosté většiny Kanaánců. Rozhodně na ně neštěká déle, než jiní psi. A rozhodně miluje drbání celkem od kohokoli (jistě až po adaptační fázi). Co je moc, to je moc. Na fotce níže je vidět celkem překvapený Kristián (kamarád našeho syna Jakuba) - takové ranní vítání první noc, co u nás spal, nečekal. Ano, Sangie si ho ráno našla a šla se mu svalit na klín a dožadovala se drbání. Nakonec Kristiánovi došla trpělivost a vyhodil ji. Ona by se drbala snad celý den...

26.8.2013 Podej!

Dnes ráno jsem se oblékala brzo, protože kromě hospodářství našeho, chodím ještě krmit k sousedům na druhém konci ulice - jsou na dovolené. Při tom spěchu mi spadly ponožky na zem. Z mých psů u mne byla jen Sangie, ale automaticky jsem řekla: "Podej!" (Nerada se ohýbám, zvlášť po ránu.) A Sangie mi ponožky podala. Kanaánec!!! A jak ji těšila ta radost, kterou mi udělala. Pohodila jsem ponožky ještě asi třikrát, vždy je s nadšením asistenčího psa podala. Ještě se nám snad podaří ten kořistnický pud vybudovat!

 

25.8.2013 Zážitky z výstavy

Sangie měla na první výstavě celkem smůlu (a) změnili rozhodčí, aniž by cokoli napsali (a my jeli za konkrétní, vlídnou a trpělivou.. a dostali paní, co byla hrr a zakázala nám vystavovat na pamlsky), (b) vyvolali nás v jiném pořadí, než bylo uvedeno v katalogu, před místo po celém jdnom plemeni, čili jsem Sangie ani nevyvenčila ani nerozcvičila ani jsem nestihla dát Danovi z batohu foťák. Škoda peněz. Více v sekci Výstavy.

Rozhodně to pro Sangie bylo hodně stresující. To je vidět z fotek a videí, které udělala naše chovatelka paní E. Hniličková (díky tomu, že nás jela doprovodit vůbec nějaké máme). Je vidět, jak je Sangie většinou naprosto ve stresu. Jen chvilkami ukazovala svůj veselý obličej a pohled. Bylo tam na ni moc lidí, cizích psů a hlavně hluku a netrpělivosti. Je to plemenem a mládím. Dokonce dvakrát zavrčela na lidi, což nikdy před tím neudělala. Poprvé na paní chovatelku. S tou se neviděla přes půl roku (pro Sangie je to cizí člověk, kdežto ona ji samozřejmě miluje), nicméně na ni neštěkala, nevrčela, když přišl, šla se k ní přivítat, nechala se od ní drbat... prostě úžasné, ale pusinku na nos - to už bylo moc, zavrčela. Ale neutekla a dále se nechala drbat a mazlit. Jen řekla: "Tohle jsi přehnala!" Škoda, že jsme to neuhlídali a neuvědomili si, že půl roku je pro 10 měsíčního psa příliš dlouhá doba, aby si pamatoval... Paní chovatelka se jí samozřejmě hned omluvila a dále se s ní mazlila bez pusinek. Čili toto se vyřešilo dobře. Ovšem podruhé zavrčela při ústupu na vodítku před paní rozhodčí, která se ji sápala do huby, aniž se s ní seznámila, aniž by respektovala mně, že jí zuby ukážu sama... Paní rozhodčí samozřejmě neměla chuť se Sangie omlouvat a uklidnit jí, čili to skončilo tím, že Sangie vycouvala a vrčením vybojovala, že se jí rozhodčí bála a zuby dále zkoumat nechtěla. Samozřejmě se jí to spojí - vrčím, nemusím... čili máme z výstavy toto blbé  prvenství...

Ano, během čekání se nechala pohladit od celé řady lidí, dětí i dospělých, mnohé si dokonce sama na pohlazení uhnala - projevovala o ně zájem. Dokonce i dvou či třem lidem, se kterými se seznámila v pohodě ukázala i své krásné zoubky. Ale už si zkusila vrčení a bojím se, že už vrčet bude vždy, když se bude bát a nebude chtít spolupracovat... Stále ale věřím tomu, že by kousla jen zahnaná do rohu bez možnsoti úniku a při naprosto pitomém chování člověka, který by ji stresoval. Dosud nezavrčela nikdy ani na veterináře, co jí očkovali a vůbec na nikoho. Fakt stačí, aby člověk, který je s ní v kontaktu byl maličko opatrný ... škoda, že rozhodčí nebyla znalec psího chování.   

Na fotkách (vyfotila je E. Hniličková) je dobře vidět stres, který Sangie na výstavě prožívala. Stačí se podívat na uši, ocas, vodítko...

 

 

21.8.2013

Dnes jsme měly se Sangie "rozpustilou chvilku" doma na dvoře. Sangie se pěkně rozjela a mimo jiné vystřihla poprvé cvik "aport s předsednutím". Aportovala balíčky papírových kapesníčků. Měla jsem jich v kapse (po úklidu Kubova pokoje) asi pět. Tak to nějak vyplynulo ze situace... Díky tomu jsem hned najela na "dvojitý aport" dle Petry Šenové. Sangie se chytila, okamžitě pochopila, že dva balíčky jsou lepší, než jeden, a moc se jí to líbilo. Zopakovala to několikrát, ale nejlépe je jí to povedlo hned napoprvé. Jak ta je ráda, když je pochválena! (Cvičili jsme bez pamlsků, jen na mou radost.)

Také mi několikrát skočila do náručí a na povel skočila do náručí i Danovi. 

20.8.2013

Dnes na cvičáku před agility se se mnou Sangie poprvé tahala o pešek jinde, než doma. Pravda - nebyl tam nikdo jiný, než já a Dan, ale i to považuji za velký úspěch! Hra s peškem přichází jen občas. Sangie má velký problém překonat jakýsi strach se se mnou (milovanou a uznávanou šéfovou) tahat o cokoli - vše mi hned pouštěla a přenechávala. Jaké to bylo překvapení, když za tahání přišla má pochvala (slovní marker). Postupně se učí tahat déle a déle. Ale ne vždy má náladu - často kolem hračky projde naprosto bez zájmu.. kořistnický pud má nastaven jinak... Ale snažíme se ho rozvíjet i tak. Nejvíce se to dařčí, když "je v náladě", když přijdu domů nebo když ji vyndám z odkládacího kotce. To má vítací náladu, při které si ke mně už dovoluje pěkné věci - nejenže na mne skáče, ale kouše mne a drápe se mi do náručí... jak jsem ráda za tuto divokost a odvahu si ke mně něco dovolit! Ale není lehké vždy tyto poměrně  akční projevy podporovat (občas se bojím, že budu skalpována). Ale sanžím se, protože to považuji za důležitý krok v našem vztahu. A v této rozmařilé chvíli jí strkám pešek místo své ruky strkám do zubů pešek - a taháme se. (Musím nosit pešek v kabelce do práce, abych ho měla poruce, když se vracím.) 

 

18.8. 2013 Vztahy se psy

Přemýšlím o tom, jaké má vlastně Sangie vztahy se psy/fenami. No rozhodně není tak přátelská, jako je například Mia a Orfi. Asi by se to dalo nazvat, že "je hodně hlasitá". Její projevy jsou hodně silné. Když má pocit, že je potřeba cosi hlídat, na psy zuřivě vrčí a sápe se po nich. Naopak, když se psa/feny bojí (jako napříkald Bloodhoundice na mentrailu), tak je to taky silná scéna - úplně si zoufá. Často hlídá i mne a odhání ode mne psy, abych je nedrbala. Včetně Aywy a Orfi a dalších psů v naší rodině, co je jim samozřejmě málo příjemné. Zároveň je ale velice ovladatelná - stačí, když na ni houknu a přestane na ně vrčet a začne je odstrakovat zadkem... někdy se ovšem snaží pdovádět a odhání je "zlým pohledem", což slabší povahy (Baffi, Aywy) řeší. Jediný pes, na kterého si v naší domácnosti nedovolí, je Mia - druhá nejstraší z fen, úplně nejmenší ze psů. Na Korálka si Sangie taky troufá - někdy, jindy se mu zase podbízí. Největší kamarádkou doma je s Orfi, která ji ovšem jednou nebo dvakrát výchovně srovnala... i Bessi si od ní nenechá !zlé pohledy" vždy líbit a někdy se po ní otočí. Celkově lze říci, že s domácími vychází, ale hodně se prosazuje. Jak s cizími? Pro klidné setkání se psem jsou klíčové dva faktory: zda psa už někdy viděla a setkání bylo příjemné - tyto psy si pamatuje i řadu týdnů a pozná je a jde se k nim radostně kamarádit a reakce páníčků cizího psa. Má takových přátel celou řadu, nejen psů, ale i fen, a těžko vystopovat, podle čeho si je vybírá. Je to z fen například white teriérka Viktorka, kříženec typu teriér black Terezka, australská ovčanda Bonie... Ze psů mne napadá labrador, kterého potkala, když utekl, černý kříženec jedněch sousedů velikosti fouska a další.

Na fotce níže je zcela náhodné setkání po intenzivce agility. Psi volně pobíhali a Sangie se bez problémů vyhýbala psům, se kterými by mohl vzniknou konflikt, hrála si s našimi psy a také si našla tuhle kamarádku - psici, co nikdy před tím neviděla...

 

Lidé, co se už předem setkání se "strašlivým Kanaánským psem" bojí, asi přenáší nějaké nepříjemné fluidum vzduchem a Sangie je ve střehu. Nebo to je nějaký signál ode mne? Když jsem v pohodě nebo u toho nejsem, tak OK, když se bojím kvůli úzkosti majitelé nebo vlastní... kdo ví...

Ovšem už si taky srovnala několik psů/fen pod sebe. (A nezabila je :-). Jednou to bylo roční štěně kelpie, které po ní vyjelo. Nahrabala ji pod sebe a jak se štěně vzdalo, přestala ji trápit. To bylo velice přiměřené. Když ji držím na vodítku, tak se zubí na některé psy úplně strašlivě. Možná je zdravé, nechat psy, aby si vyjasnili pozice (pokud neteče krev).

Zde nebo zde si můžete podívat na kamarádku Bonie - fenku austalského ovčáka, se kterou byla Sangie zkamaráděné během jedné sekundy. Na prvním videu je vidět, jak panička Bonie krmí Bonii piškotem. I přes to nevzniká žádný konflikt.

Možná je důležité i to, že mnozí psi na ni hodně vrčí, např. kříženka alá krátkosrstý focterié Tulinka - ta nevynechá jedinou příležitost, aby na ni nevrčela nebo se na ni nešla "významně" podívat. Když jsme je pustily, aby si to spolu vyříkaly, dostala Sangie napráskáno.

 

12.8.2013

Návštěva veterinární kliniky v Praze: loketní klouby se nezlepšily, dostala Norbrook 100 mg - 1/2 tablety denně. A za týden se uvidí. Samozřejmě klid.

 

10. 8.2013

Sangie byla poprvé hledat v sutinách. Ještě před začátkem hledání věděla, o co jde (figurant odchází, není blbá) a těšila se!

Dosud jsme sutiny jen procházely a zvykaly si na ně. Hezky terén prohledávala, nečuchala k odpadkům aj. nevábnostem, ale hledala figuranta. Prošla si všechny msítnosti a vzadu (asi v osmé) ho našla. To bylo radosti :-) - zase začínám se štěňátkem :-). Ale Aywy (ZZP2, ZTV2 aj.) a Orfi (ZZZ, RHTE aj.) jsou dokladem toho, že začátky mohou vést k cílům... třeba i u Kanaánců... 

Také moc pěkně hledala v plochách - nástřely i hledání - vše s drivem a chutí a bez zaváhání. Celkově jsem ji ale na výcviku hodně šetřila (otoky kloubů), venčila jen na vodítku, aby neběhala a do klece dostala tlustou matraci, aby se neotlačovala. Z pelíšku jsem ji vytáhla každý den jen 4 x na "práci" a několikrát na krátké venčení. No a taky byla na place na krátké poslušnosti. Povedlo se mi přesvědčit Tondu, aby nás nafilmoval. Tady je jak se učila chodit do tunelu. Zde je tréninková chůze u nohy. A zde je hra před výcvikem a polohy před psovodem (sedni, lehni, vstaň. Zde je hra s její kamarádkou novou Bonnie (australský ovčák) - náklonost je oboustranná a velká. 

7.8.2013

Sangie má na loketních kloubech otoky. Na levém větší. Snad je to spojeno s vedrem. Nebo, jak na mne skočila a já ji nechytila a ona spadla? Nebo jsou to proleženiny? Nebo je to alergická reakce na odblešování? V každém případě ji beru na procházky na vodítku (vůbec se jí to nelíbí) a také se snažím, aby spala na měkkém (nejraději spí na dlaždicích či na parketách). K veterináři se mi zatím nechce - asi by jí to napíchli a vytáhli, ale k tomu nemám důvěru. Uvidíme, jak to bude pokračovat. Snad se otok vstřebá sám.

 

5.8.2013

Sangie dohárala a myslím, že se povahově maličko změnila. Je méně štěněcí. Rozhodně si troufne některé věci, které si dříve netroufala. Například, když šla ke Kubovi do pokoje a Aywy na ni vrčela, že tam nemá chodit, tak stejně šla. Skončilo to potyčkou, ze které Aywy měla malý kousanec na uchu. A Sangie vybojovala možnost se pomuchlat s Kubou v jeho posteli. Sangie se po několika dnech také objevily drobné šrámy, těžko ovšem říci, zda od Aywy nebo zda se někde škrábla o větev... Nicméně od té doby si Aywy dává pozor, aby ji nebuzerovala...  Také se Sangie asi dvakrát hlasitě porovávala s Orfi, což je co říci, protože Orfi je nebvykle nekonfliktní zvíře. Jasně - provokuje, ale není konfliktní. Ale narostlá Sangie ji nenechala chladnou a musela ji vychovávat. A také se pustila do Korálka, kterému dosud ustupovala, až se učurávala strachy. Korálek byl napoprvé natolik překvapen, že se jí vzdal. Napodruhé už ji zase opatrně odporoval, ale do konfliktu s ní nešel. Získala nad ním převahu a je na ni pyšná. Hlučnost a chuť dokazovat stále větší převahu mne u Sangie dost štve. Většina konfliktních situací totiž vzniká jako boj o mne - když je u mne Sangie, vrčí často na ty, kteří se také chtějí přijít podrbat. O misku vznikají spory vyjímečně. Nicméně na cvičáku agility se se psy očmuchávala nadmíru přátelsky (dokud jsem je nepohladila - to pak chtěla začít vrčet, musela jsem ji káznit). Je ovšem velice poddajná - přestane, když jí řeknu, takže na tom usilovně pracujeme. Ale klidná a mírotvorná povaha to není a nebude. Myslím, že má velikou touhu si vyřešit hiearchii - konflikty nemá s Miou a s Baffi. S Bessi občas (ona na ni taky někdy vyjede, hlavně u misky), s Orfi občas, ale tyto řídké střety jsou proloženy hrou, láskyplným olizováním aj. vstřícnými aktivitami. S Aywy je to složitější - Aywy ji moc nebere a vzájemné olizování připustí opravdu jen výjimečně, chce svůj klid a nejlépe i svou paničku sama pro sebe. Ani o přízeň od Orfi moc nestojí, ale na své dcery vrčí minimálně a když ji zavřu s Bessi do jedné přepravky v autě, tak obě spí (když ji zavřu s Orfi, tak na sebe vrčí po celou dobu).

 

1.8.2013

Těžko vypsat, jakou mám ze Sangie radost! Mezi mnou a jí proudí nějaké fluidum. Rozumíme si. Když jsem byla čtyři dny bez ní s Orfi na výcvikovém táboře, kde jsme složily dvě zkoušky, tak se mi po Sangie strašně stýskalo. (Aywy jela také - jako doprovod. Sangie nemohla kvůli hárání.) Máme se rády. Já se snažím ji podporovat. A ona se snaží mi dělat radost a poslouchat mne. Dokáže i na krátké syknutí přestat štěkat na lidi, kteří jdou kolem plotu. A také na návštěvy. Uvědomuji si, jak je to pro ni náročné, když Kanaánci běžně vyštěkávjí návštěvníky celou dobu, co jsou na návštěvě, nebo, jakmile se na návštěvě pohnou. A ona se utiší na tichý povel! Na procházce nemá chuť neposlouchat. Přijde vždy a poměrně svižně. A má moc ráda občasné tréninky psolušnosti. Jak vidí, že beru klikr a pamlskovník, už stojí u branky a loudí, aby cvičit mohla právě ona. Jak ta umí vrtět ocasem a celým tělem. Jak se umí smát a jak otvírá hubu a klopí uši, když se na ni podívám. V domě mi dělá stín - chodí za mnou a pospává tam, kde jsem. Popř. se snaží mi pomoci. Včera mi kachny vlezly do (právě uklizených) odkládacích kotců na psy a začaly zase trousit zelená hovínka. Zuřila jsem a vyháněla je. Sangie mi okamžitě přišla (spolu s Aywy, Bessi a Orfi) pomoci. Tak se rozohnila, že jsem myslela, že jim překousne krk. Ale na povel se úplně hned zklidnila a přestala je ohrožovat. Skoro neuvěřitelné. Tolik se snaží, aby se mi zavděčila. Dnes přijela Tondova sestra s malým synovcem - zavřela jsem na chvilku psy do odkládacích kotvů, protože se jich bál (bál se i sedmitýdenního koťátka..). Aywy a Orfi se hned zklidnily. A Sangie přestala štěkat asi po minutě. Nejvíce v kotci řádila - jako vždy - Bessinka. Ovšem, jak jsem ji vytáhla a na vodítku nechala návštěvu očuchat, také přestala. Sangie má proti Bessince mnohem klidnější nervovou soustavu. Borderky jsou opravdu hodně dráždivé. Kanaánec mi v tomto ohledu vyhovuje více. Ale musím napsat, že někdy ode mne odhání (s vrčením a jako chňapáním, ale plížíce se) ostatní psy i kočky. Někdy mne chce mít jen pro sebe. To je samozřejmě ani trochu netěší. Ale opět - dokáže přestat, když ji za to vynadám. A pak sedí těsně vedle ostatních a ani se na ně nekoukne. Jindy si s nimi hraje a olizuje je - je ráda, že je má, ale někdy mne chce jen a jen pro sebe. Musím dávat pozor, abych nikoho neošidila. Hlavně Aywy ustupuje, ale pak smutní. Dnes ráno mi Sangie donesla hračku- plyšáka a chvilku jsme se o něj přetahovaly. Je to zázrak, že občas překoná tu zoufalou podřízenost a rozjede se a třeba na mne vyskočí nebo se se mnou potahá. Máme několikrát za den takovou hezkou chvilku. Ze všeho nejvíce ji těší, když mi smí olizovat obličej. A také má radost, když na mne může skákat a dotýkat se mne. Vždy ji překvapí, že se nezlobím, že něco se může. Stále ji překvapí, když na ni nejsme zlí. A nebo, když po ní hodím pamlsek. Ale už tolik neuhýbá, jen maličko. Zatím se ho ovšem neodvažuje chytat za letu (ale pracujeme na tom). Její vrozená očekávání od lidí jsou zřejmě jen ta nejhorší. A důvěru kapku po kapce budujeme. A jak se jí to líbí!

Jinak stále spí s námi v ložnici. Nechci, aby spala venku a "zvlčila". Občas si vleze i do postele, ale skutečně jen málokdy. Z ruky už jí krmím jen při výcviku. Myslím, že počáteční krmení většiny potravy z mé ruky byl dobrý nápad, že se tím náš vztah posílil. Stále ji nebiju a nemyslím, že bych někdy začala. Už jsem jí dlouho ani nešťouchla, když zavrčela na psy (proč, kdy umí přestat na povel).

Foto: Sangie (9 a 1/2 měsíce) u plotu pozorně sleduje okolojdoucí Bulhary - nové sousedy. Bydlí u nás měsíc a ona už si zvykla a jen je sleduje. Štěká pouze, když se zastaví a nebo, když jdou příliš blízko u plotu či se chovají jinak "divě". Je ale vidět, že jí maličko stojí pruh na hřbetě - ještě neví, zda se má naježit či ne.

 

30.7.2013 První hárání

Tak Sangince končí její první hárání. Chvilka pro pár postřehů. Hodně si sama sebe všímala. Hodně sexuality a velice zřetelná změna chování. Například: pozorné čištění oněch míst. A veliká vstřícnost k cizím psům (a i lidem). Tak něžně se jim vnucovala. A hlavně sexuální hrátky s Miuškou.

 

 

Miuška je fenka čínského chocholatého psa, je 4 roky stará. Jednou měla štěňátka. A je hodně sexuální. Každý večer se miluje s opičkou. Opička je její výraznou součástí, že když se jede na dovolenou, tak Kuba balí pro Miušku nejen vodítko, krmení, přenosku, ale také "její opičku". Říká: "Když Mia nemá opičku, snaží se to, co dělá s opičkou dělat se mnou, líže mne a tak..." A teď si Miuška vyhlédla jinou přítelkyni - Sangie. Obě se potěšovaly vzájemně. Mezi takřka asexuálními borderkou Aywy je to tedy trochu pozoruhodnost.

 

 

22.7.2013 Polohy u nohy i před psovodem

Sangie umí polohy sedni, lehni, vstaň. Udělá je (obvykle) i v cizím prostředí. Cvičení bere jako relax - habituaci na prostředí. Pokud ovšem na ni nevrčí fena bloodhounda, to pak jen prchá.

 

  

 

13.7.2013 Sangie "vypráskala podezdřelého z objektu"

Ukázalo se, že Sangie (či všichni Kanaánci) nemá dobrou pověst mezi některými záchranáři. Na záchranářském soustředění jsme měli oslavu. Tonda rozdal zájemcům svítící kroužky. Jeden kamarád si je nasadil na uši - jeden oranžový, druhý zelený. Zrovna když jsem Sangie pustila, aby se chudinka háravá, v kleci často zavřená, proběhla chvilku na volno, šel pro něco do budovy u které stála. Sangie se ho lekla, zaštěkala na něj a on hned volal o pomoc. Zdá se, že se jí opravdu lekl. Říkal něco jako: "Hned ji chyť nebo mne ten tvůj čokl sejme". Jak promluvil, Sangie pochopila, že to není strašidlo, ale člověk. Koukala jsem na to scénu jako spadlá z višně. Několik štěknutí ve tmě na člověka, který má svítící kroužky na uších a jde směrem k devíti měsíčnímu psovi - přirozená reakce psa, ne?! Myslím, že mnozí by štěkali déle. A mnozí i zuřivěji. Umím si představit i psa, který by šel kousnout. Možná zrovna takového sám má. Možná by naše Orfi v devíti měsících šla takové strašidlo skutečně kousnout... ale Sangie ne. Nemá kousání lidí vůbec v sobě. Ledaže by byla zahnaná do kouta a někdo jí ubližoval, to snad. Ona má v sobě úprk. Ostražitost ano, štěkání na neznámé věci, ano. Ale kousnutí lidí rozhodně ne! Musela jsem se zadržet dech, abych dokázala mlčet. Zavolala jsem si jí, odvedla a holt zase na vodítku. Přemýšlím o tom, zda by se takový strach u kolegy psovoda objevil, kdybych ji vydávala za psa vořecha z útulku. Myslím si, že ne. Je to dost nepříjemné, protože očekávání je často determinující - když člověk očekává problém, problém se objeví. Když člověk očekává, že vše bude v pořádku, je to v pořádku. Pokud lidé očekávají od Sangie problém, tak bude potřeba dávat zvýšený pozor, aby k němu nedošlo. Naštěstí se ale i v této partě dočkala Sangie podrbání i hry s cizími psy.

12.-19.7.2013 Mantrailing Krucemburk

Sangie se jako první Kanaánský pes v ČR a SR zúčastnila soustředění IBHA. I když jsem stále trvala na tom, že je to štěňátko a začátečník, výcvikáři se nedali, a tak jsme jí zkusili udělat již třetí den stopu na cizího člověka (doma chodila především na mne a zde dva dny na Tondu aj. členy rodiny). Jak to bylo nádherné, když na pachovce vzala stopu na cizího člověka a došla jí a našla ho! Dokonce sežrala i pamlsek, ačkoli od cizích skoro nikdy nežere. Samozřejmě, že opatrně a váhavě. Ale zase ho neštípla do prstů. Zřejmě jako odměna za stopování jí žrádlo od cizího přijde přijatelné.

Zde je video z jednoho z prvních trailů. A zde je vidět již složitější trail (figurant je schován v lese). Na obou záznamech sledujte s jakou chutí jde do práce (před nasazením postroje a před pachovkou) a s jakou chutí pracuje. Škoda jen, že kameraman nedokázal zachytit i práci u figuranta v druhém záznamu (figurant byl na kraji lesa - nebylo vidět). Po trailech zase přicházelo veliké uspokojení a radost. Samozřejmě, že na mne vyskakovala a hrála si se mnou packovanou a radostně kolem mne běhala atd. Ale jednou se ta ohromná radost projevila i tím, že zvedla klacík a přinesla ho ke hře německému manželskému páru, který seděl vedle nás, vyzývala je ke hře. Ona - Kanaánec! Nepředstavitelné, že?! Ale stalo se. Jenže paní má německého ovčáka, tak si začala hrát se Sangie jako s německým ovčákem - hodně energicky. A toho velkého tahání se Sangie poměrně brzy zalekla a ustoupila jí. Ale bylo to tak dojemné vidět Sangie, jak se má k naprosto cizím lidem!

Sangie celý týden velice pěkně čuchala. Ale k cizím si zachovávala (byť stále se zmenšující) odstup. Ne zase tak velký, jak by Kanaánec mohl, ale jistě větší, než labradoři a podobná plemena. Projevovalo se to tím, že nežrala od každého, hladit se nechala až po delší chvíli na seznamování (jinak uhýbala), párkrát se lekla figuranta na konci stopy. Podobný odstup měla i v nových situacích - např. nástup na pramičku. První den nenasedla bez donucení, druhý den skočila několikrát dovnitř i ven sama a radostně. Hrozně rychle se její váhání odbourává. Za ohromný úspěch považuji to, že čuchala na zcela cizí lidi již druhý den pobytu, neštěkala nijak strašlivě při pohybu lidí kolem našeho pokoje (byli tam mnohem uštěkanější hlídači), krásně si pohrála s několika psy, se kterými se seznámila (jen s BH Corinkou se kamarádit nechtěla- měla z ní panickou hrůzu), její největší kamarádkou se stala Bonnie - dvouletá fenka australského ovčáka, skamarádila se se všemi lidmi, kteří tam byli (hlavně s Bohdanou - s tou si vyšla i na procházku na vodítku - sic! ani se po mne neohlédla). Moje kamarádka z dětství Pavla D. jí moc pochválila, jak hezky vyřešila konflikt se stejně starou kelpií. Při volné hře se do ní kelpie pustila (prý na popud malé kníračky stejné majitelky). Sangie kelpinku srovnala, ale hned jak se jí vzdala, tak ji pustila a nic jí neudělala. Další fotografie zde. Další info z výcviku (jak to šlo našim dalším pejskům atd). zde.

Zažila jsem s ní několik historek. Například na jednom trailu v lese (nemám ho natočen) se po několika metrech ztratila. Bylo to tam hodně pošlapané od dalších lidí, prostě zapomněla pach kaldeče (byl to cizí člověk). Udělala kruh, zamyslela se a pak si sedla před výcvikáře Luba a koukala jakoby za něj - tu z leva, tu z prava - kuk a kuk. Lubo měl ruce za zády. Také jsem se koukla co tam má a on v ruce držel pachovku (předmět, ze kterého se sumuje individuální pach).

"Aha ona chce pachovku!" došlo nám současně. Tak Lubo hodil pachovku na zem, Sangie ji znovu nasumovala - pečlivěji a vydala se po stopě. Po pár metrech se oklepala, zvedla ocásek a doklusala po stopě (s různými obloučky) až k hledané osobě. Nadchlo nás, jak je chytrá a jak si dokáže si říci o to, co potřebuje. Ale tak zašlapaný terén už jsme jí nedávali. Musí získat více zkušeností na čistém terénu a nesmí ztratit motivaci. 

V úterý všichni psi dostali traily na hranici svých sil - aby se ukázalo, co zvládají a dalo se to ještě popř. zpravit do odjezdu. Aywy vypracovala v horku 4 h trail apod. Pro Sangie byl našlapán také hodně dlouhý trail, s obloučky a s přechodem terénů. Rozešla se moc hezky. Pak chytila pach figuranta a rozběhla se do hodně vysokétrávy přímo k němu. Skákala rozkošně jako klokánek. Ale nedoběhla. V půlce trasy se lekla, že se ztratí a vrátila se na stopu. Toto ji naprosto vyčerpalo (bylo vedro), a tak si ulevila - chytila si běláska a snědla ho, podrbala se atd. A po pár minutách si našla stopu a vydala se po ní k figurantovi. Našla ho. Velice oceňuji to, že nezapomněla na figuranta. Ale opět - takhle dlouhé traily se nesmí dávat moc často, aby se nepoakzila motivace. Asi tak deset kratších, tkeré se udělají s drivem a pak jeden delší a těžší.

Další zážitek z výcvikového týdne je spojen s jejím strachem z bloodhoundů, hlavně z feny Corinky. Sangie dostala atak panické hrůzy, když se panička s Corinkou na vodítku vydala směrem k ní. A její strach se přenesl na mne. Nikdy mne emoce psa nerozhodily, až teď. Ano, zažila jsem přenos svých emocí na psa, to ano, ale jen se Sangie zažívám přenos emocí i myšlenek z ní na sebe. Jednou už se to stalo - uviděla jsem ježka v duchu dříve, než ve skutečnosti - byla tma a Sangie mi o něm nějak bezeslov pověděla. Byla to jen chvilka, tak jsem o tom ani nepsala, aby byl to hdoně silný zážitek. A teď ta panická hrůza. Neprožívala jsem to úplně jako hrůzu, ale trochu jinak, neumím to popsat, tlouklo mi srdce a rozhodilo mne to psychicky na několik desítek minut.

Lubo i ostatní výcvikáři nedávají Sangie moc šancí, že by se z ní mohl stát profesionální mantrailingový pes, protože viděli její opatrnost a bázlivost. Ale nemyslím si, že těch jejích 9 měsíců je určujících. Však i 14 měsíční bloodhoundka Annie byla občas opatrná. Budeme trénovat a uvidíme!

 

11.7.2013

Trénink vyhledání - dva nástřely. Jeden na mne - již trochu hledací (letěla v pachové stopě), druhý na Tondu (jednoduchý). Oba perfektně provedené s velkou chutí a s drivem.

10.7.2013

Velká zpráva! Sangie poprvé hárá. Povedlo se jí to, že bude vonětn na soustředění mantrailingu :-( , ale zase bude čistá na svou první výstavu :-) ... ať je to jakkoli, je to má krásná velká holka!

 

9.7.2013 Podivné chování při návštěvách

Sangie při posledních několika návštěvách předvedla takové divné vzorce chování. Na návštěvu štěkala jen krátce, u branky. Pak už ne (narozdíl od ostatních Kanaánců). Ale návštěvu si hlídala, nepustila k ní žádného dalšího psa. Velice hlasitě vyjela po Aywy a Korálkovi a po ORfi, tkeří se šli k návštěvě podrbat. Sangie návštěvu považovala očividně za svou a žíkám si, zda je možné, že zuřivé chování- hlídání návštěvy takhle netransformovala. Chudince jsem ale stejně vynadala. Vypadalo to, že na mne kouká a ptá se co tedy vlastně chceš? Nechceš štěkání u plotu, nechceš štěkání a hlídání návštěvy, nechceš, abych návštěvu hlídala před ostatními psi... co chceš? 

9.7.2013

Šedivce se narodila další koťátka. Sangie mne na ně upozorňovala upřeným poheldme. Velice opatrně a citlivě a s velkou mírou zvědavosti a s velkým zaujetím se na ně dívala do kotce. Je to drhý porod, u kterého mi "asistovala".

 

6.7.2013

V sobotu 6.7. jsme byli cvičit v Milovicích - hledání v plochách. Sangie provedla hrozěn zajímavou věc. Když ji Tonda vypustil, aby mne našla, běžela chvilku po stopě, pak ale chytila můj pach z lesa a vyrazila po něm. Pak se ale zastavila - a já jsem úplně zřetelně viděla, jak si vzpomněla, jak se v pondělí ztratila, když se držela čerstvého pachu - vrátila se na stopu a dohledal mne po stopě. Bylo to naprosto neuvěřitelné, jhak si propojila zkušneost z pondělí a zakomponovala ji do tréninku. S velkým drivem hledala i TOndu. Ilču (relativně) cizího figuranta objevila jen s podporou. Ale je mi jasné, že dobrá odměna zapůsobila, aby příště byla k hledání Ilči či úplně cizích motivována o trochu více.

 

V pátek 5.7.2013 jsme se vydali do Jílového na setkávací procházku s Kanaáncem Dolevem de Solemel a jeho lidmi. Dále šla i naše groenendaelka Cikáda Orfi (viz foto) a také borderky Aywy a Bessi a Mia.

 

Dolev byl do ČR improtován jako první pes (samec) a jako druhý zástupce plemene Kanaánského psa (hned po Chany - mamince Sangie). Pochází ze stejné francouzské CHS, ale není příliš příbuzný (samozřejmě má v předcích krasavce Bayuda). Dolev je velice dobře socializovaný a milý pes. Je mu šest let, je zdravý, plnochrupý, má moc pěkný výraz. Je krémově bíý a má velice kouzelně zabarvené uši!

Jeho lidé mi toho o životě s Kanaáncem hodně pověděli! Jsem jim moc vděčná! Tolik zkušeností jako oni a Hniličkovi v ČR nikdo nemá. Jejich přístup je skutečně velkorysí. Milují ho a on miluje je. To je základ všeho. Porovnávají s huskym, kterého měli před Kanaáncem. Proti husky je Kanaánec ovladatelnější, neutíká za zvěří, lépe se cvičí... Dolev ani není nijak zvlášť konfliktní se psy. Samozřejmě cizí dospělé psy nemusí a oni nemusí jeho, ale nezabíjí, například ho napadl malý teriér a přežil...

Žel Dolevovi lidé nemají chovatelské ani výstavní ambice. Nechali se velice rychle odradit (jedno setkání s byrokraty v ČMKU a Klubu chovatelů málopočetných plemen) a rozhodli se, že toto pro spokojený život lejstra nepotřebují. Mají naprostou pravdu, ale ... tak moc by se mně Dolev líbil jako budoucí ženich...  A vzájemné sympatie Doleva a Sangie byly velké!

Ptala jsem se Dolevových lidí např. na to, zda by si (kdyby neměli Doleva) pořídili znovu Kanaánského psa. Odpověděli, že spíš ne, protože jim vadí, jak hodně hlídá. Problém popisovali tak, že, když k nim někdo přijde, tak štěká a nedokáže přestat. Ze stejného důvodu  prý byli i vyloučeni ze cvičáku (nebyli tam úplně šikovné instruktorky) - když začal štěkat, neuměl přestat a bylo (pro ten den) docvičeno. Dolev nám několikrát takový záchvat štěkání předvedl, ale nikdy to nebyl záchvat bez ustání. Ani v restauraci, kde jsme skončili náš výlet (se všemi šesti psy :-). Ovšem narozdíl od Bessinky, která se pokusila servírku, co nám brala prázdné talíře štípnout (pozor, zlodějka!), Dolev jen párkrát štěkal. Ovšem mé psice Sangie, Orfi, Aywy a také Mia klidně ležely jako vzorné hospodské povalečky. Čili jsem byla dosti pyšná a chlubila jsem se, že Sangie ani na návštěvy nijak zvlášť neštěká. Dolevovi lidé mne usadili tím, že ani Dolev do roka věku nijak zvlášť neštěkal a že to prý na Sangie přijde... tak uvidíme. To bych asi byla dost nerada, doufám, že si to Sangie uvědomí!

Bylo to moc milé setkání. Strašně mne mrzí, že se Dolevovi majitelé nechali odradit a Doleva nepřeregistrovali, nevyžádali si export pedegree a tudíž s ním není možné krýt. Samozřejmě, že kvůli mně - měla bych jednou o tolik jednodušší cestu za ženichem. I když je Dolev se Sangie příbuzný přes Bayuda, určitě bych ho pro budoucí štěňátka využila. Bayud je "super předek", čili bych to viděla jako vhodné spojení se záměrným imbreedingem. Navíc se mi Dolevova povaha i Dolev sám tak moc líbí. Ale na druhou stranu obdivuji i Dolevovi lidi za to, že tyhle (z jejich pohledu) blbosti neřeší. A já jsem teĎ v etapě života "bláznivá chovatelka" a už teď myslím na ženicha...  Uvidíme, jak to všechno bude. Jisté je, že do příběhu Sangie štěňátka patří a určitě bych alespoň jednou nějaké (cca za dva roky) ráda odchovala.  

 

29.6.2013 Sangie a uši

Kanaáncům mají dle standardu stát uši. Jenže - ještě jsem neviděla psa, který by ušima tolik pohyboval, jako jimi pohybuje Sangie. Čili uši ji stojí krásně, ale jen někdy. Povedlo se mi vypozorovat, jistá pravidla. Uši má vztyčené, když čichá něco divného, hlásí nebezpečí či štěká na někoho, kdo jde za plotem a nebo, když si hlídá misku (před Bessi a Baffi a koťaty). Uši klopí v okamžicích, kdy se  "vzdává", "poddává" nebo "usmívá" - čili komunikuje v roli sumisivní. Protože mne miluje, komunikuje se mnou a poddává se mi, klopí uši vždy, když se na mne kouká. A to včetně, když se kouká do objektivu fotoaparátu. Teprve, když sjem si to takhle uvědomila, pcohopila jsem, proč nemám v podstatě žádnou fotku, na které by Sangie uši držela hezky vzhůru, resp. proč takové fotky mám jen ze zadu. Dobře je to vidět na fotkách níže.

Naprvní fotce probíhá oční kontakt se mnou, Sangie okamžitě klopí uši (a mhouří oči), pohled odvrací i od fotografa.

Uši klopeny - dívám se na ni a vidí i fotografa (Tondu)

Na druhé fotografii se dívám mimo ni, Sangie odvrací oči od fotografa a uši má vztyčené ve standartní poloze, jak je ostatně má skoro stále, pokud se na sebe nedíváme.

Uši nahoru, neprobíhá oční kontakt

 

28.6.2013

V minulém týdnu byla Sangie na záchranářském soustředění (jako doprovod - na socializaci) na Spáleništi, čili na místě, kde nikdy před tím nebyla. Plno známých i cizích lidí a psů. Cizí cvičák. Většinu dnů musela trávit v kotci.

Když jsem ji z kotce vytáhla, měla takovou radost, že suprově cvičila. Vzala jsem ji na pobřeží, když probíhal výcvik na vodní zkoušky. Jednou jsem ji vzala úplně samotnou na překážky na cvičák a ona s nadšením udělala lávku, dálku, tunely, pohyblivou lávku, bednu, houpačku = skoro všechny překážky. Krásně se soustředila a také nádherně přinesla aport. CHtěla jsem jí ukázat i trenažer se sutinami, aby si zvykala i na takové prostředí - ale než jsem to stačila udělat, vletěla do něj sama a proběhala si ho. Nevadil ji navežený "nepořádek" a ani nic jiného. Stejně tak mne šokovlao, že na výletním parníku, kam jsem ji vzala, když jsme jeli v "den odpočinku" na výlet, byla naprosto v pohodě. Tolik jsem zvažovala, zda ji vzít, zda se mi nesesype apod. Nakonec jsem to "riskla". A Sangie se výlet tak líbil. Na parník nastoupila (nehledě na změť cizích lidí i psů) bez nejmenších problémů. Stejně tak se chovala i na palubě. Vyšla se mnou nahoru a když jsem šla na příď, radostně mne doprovázela. Vítr, šplouchání vln i fotící cizí lidé - to vše se jí líbilo. Nasávala vysokým nosem pachy a "usmívala se". Posléze spala pod stolem a rozveselovala borderkolii Bessinku, která z výletu nebyla tak nadšená. Nevěřila bych, že to proběhne takto!

Lipno - na lodi fouká

 

 

Lipno - výlet na lodi

 

 

Lipno výlet na lodi - relax pod stolkem

Hezký zážitek byl jedno ráno v chatičce, kdy si Sangie vyčuchala Tondu, tkerý spal nahoře na palandě. Bylo hezké ji pozorovat, jak chytila jeho pach a začala dohledávat a dohledala a pak se snažila za ním vydrápat.

 

21.6.2013

Zážitek při ranní procházce! Po bouřce bylo ráno příjemné. Se všemi třema psicemi jsem vyrazila před odjezdem do práce na procházku do Borku. Za cvičákem jsem je pustila na volno. Běhali a říkala jsem si, že Sangie běhá tak trochu jako hříbě. Více jako hříbě, než pes. Před vstupem do ulice s rodinnými domky jsem je chtěla za se připnout, protože tam občas jede někdo po ránu do práce. Sangie nepřišla - zaměřila svou pozornost na cizího psa - labradorského retrívra v psíkové barvě, který se tam nečekaně a bez pána potuloval. Celá se naježila a ten pes taky a vše vypadalo na konflikt... rozhodla jsem se pro rychlý útěk na druhou stranu, abych Sangie na sebe natáhla. Aywy a Orfi běžely se mnou a ... Sangie ne. I když jsem překonala obzor a schovala se, Sangie se stále neobjevovala. Představovala jsem si různé katastrofické scénáře: rvačku s bezprizorním psem... kdo asi vyhraje?... kdo bude více potrhán? ... bude to velká ostuda.... a přemýšlela i o tom, jak Kanaánští psi bojují s vetřelci, zabíjejí vlky, aby ochránili své stádo.. je už Sangie natolik dospělá, aby to začala praktikvoat?... a - přiznám to - litovala jsem, že jsem si Kanaánce - problémáka pořídila.

Za dlouhou chvilku se písková hlava za stébly trávy objevila. K mému překvapení ne jedna. Sangie se smála od ucha k uchu a všelijak mi tancem svého hříběcího těla sdělovala, že jestli mi to nevadí, přivedla si kamarádku. A skutečně: labrador se mně, Orfi a Aywy přišel představit a po té, co jsme ho víceméně přijaly (Aywy samozřejmě ne), vyrazil si pohrát se Sangie. Za tu chvilku vytvořili neuvěřitelně skvělou dvojku. Pohonili se po poli s bramborami - šťastní a šílení.... teprve, když se trochu zklidnili, všimla jsem si, že to není kamarádka, ale kamarád.

Díky tomu mne napadlo, ze kterého domku by mohl být. Dovedly jsme ho tam a skutečně - v noci bouřka způsobila paniku psa a zároveň vítr otevřel vrata = souhra okolnsotí vedla k útěku a ztracení psa Beníka. Šťastné shledání s paničkou. Naděje, že se s ním zase někde potkáme - vždyť je to skoro soused. A poučení o tom, že si člověk nemá dělat zbytečně starosti.

 

19.6.2013

Musím napsat poznatky ohledně pasení. Máme kozy a máme kachny a husy a kachňata a housata. Při péči o ně, jsem si uvědomila, že Sangie pdoobně jako Aywy a Bessi mi vlicepříhodně asistuje, když se je snažím někam zahnat. Několikrát jsem ji viděla udělat "outrún". Díky ní je zahánění kachňat rychlejší. Je pomalejší, než borderky, ale zase kachňátka tolik nestraší, chodí pomalu a opatrně. Ještě jsem ji neviděla, že by neposlušné káče chtěla štípnout.

 

16.6.2013

Sangie jako doprovod na tréninku agility. Super socializace. Na konci při povídání dostala běhavku (běhala a skákala jako hříbě) a pohrála si s cizími pejsky! Vrčela na ně jen mírně, pak už je sváděla ke hře a běhali spolu celkem v pohodě - Sangie občas příliš opatrná... ale jakmile vypadalo, že nějaký pes po ní jde (jeden pes u čůrání vrčel a hraba), strčila mezi něj a Sangie naše Orfinka černý a velký zadek. Chránila si ji. Asi i její přítomnost a chování dodávalo Sangie potřebnou jistotu.

 

14.6.2013

Dnes jsem vzala Sangie s sebou pro Kubu na šachy. Odvážila jsem se vlézt s ní až do kubovny. Pan vedoucí ji přivítal vlídně až s nadšením. Ale šikovně, okamžitě se skamarádili. Po krátké chvíli se od něj nechala drbat a dokonce mu podala několikrát packu na  povel (práce bez odměny). Po skončení schůzky se prošla mezi všemi hráči a se všemi se pozdravila a nechala se otlapkávat a drbat. Pracuje s lidmi stejně jako Aywy a Orfi - sama je vyhledává a kontaktuje. Stojí ji to nějaké úsilí? Nebo je prostě její chování odleskem toho, jak se chovají moji psi... (teorie Jitky Krupičkové, že nezáleží ani tak na plemeni ani tak na jedinci, ale na majiteli = psi jednoho člověka jsou si velice povahově podobní). Cestu zpět jsme potkali několik úplně cizích psů a - byť byla Sangie na vodítku - prošli jsme kolem nich bez obtíží a vrčení.

 

13.6.2013

Dan odjíždí na školu v přírodě. Loučil se se Sangie a řekl: "Mám Tě rád, protože seš pes, se kterým si můžu dělat, co chci. A skutečně, zvedl ji na klín, muchlal, otáčel, drbal, jejíma packama se poplácával aj. .. a Sangie blažene mhouřila očička.

12.6.2013

Dnes se u misky s večeří střetla Sangie s Orfi. Začátek jsem neviděla, jen konec, který byl hlučné -vrčely na sebe strašliě. Zvlášť Sangie, tak umí vrčet, že to vypadá jako scéna z hororu. Ovšem netrvalo dlouho a Sangie skončila pod nohama Orfi, Orfi ji držela pod sebou, ale Sangie se nějakou chvíli nechtěla vzdát. Když jsem přišla, tak se Orfi začala tvářit napůl provinile a vyžadovala můj souhlas a podporu. Stejné vyžadovala i Sangie. Bez váhání jsem podpořila Orfi, protože vím, že je hodná a mírumilovná. Sangie se - když jsem Orfi přátelsky poplácala a jí ne -  okamžitě vzdala. Orfi ji pustila a Sangie utekla pod mou postel léčit si psychiku. Kupodivu Orfi žrádlo nechtěla, ale šla se procházet po zahradě. Vím, že je to jen pes, ale skoro by se dalo říci, že se procházela "okatě" či "namyšleně". U té misky se pak vystřídaly kočky i kocour, Mia, Baffi a nakonec ji myslím dojedla Sangie, když přetala trucovat. Orfi nebojovala o jídlo, ale asi o nějaký princip. Nejspíš byl Kanaánec moc drzý.

11.6.2013

Sangie se bojí, když se člověk napřáhne a uskakuje. Legrační je to, že uskakuje i před pamlsky, které jí hážu za odměnu. No a pak nevěřícně čuchá, že ten "kámen" nebyl kámen, ale piškot nebo kousek masa. Připomíná mi to verí z biblického odstavce 

"Žádejte, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. Kdo z vás je takový člověk, který podá svému synu kámen, když ho požádá o chléb? Nebo mu podá hada, když ho požádá o rybu? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše dá dobré věci těm, kteří ho žádají, váš Otec, který je v nebesích! Všechno, co byste chtěli, aby lidé činili vám, čiňte i vy jim; neboť to je Zákon a Proroci." Mt 7/7-12

Opět je vše o tom, že Sangie jakoby nemůže uvěřit tomu, že jsme na ni hodní a že ji máme rádi. Stále se mi zdá, že ji naprosto překvapuje, že to tak je. A úplně z toho, když si to - mnohokrát za den - uvědomí, roztává. Je to pes, který očekává úskoky, násilí, rány, nebezpečí a ohrožení... a pak jen blaženě mhouří oči, kam se to dostal. Její vděčnost za maličkosti je neuvěřitelně velká.

10.6.2013

Sangie skočila Danovi do náruče, když to nečekal. Málem ji nechytil. Pak jí udělal proslov o tom, že ho má příště nejdříve upozornit, když se chce pochovat. Sangie skáče tak lehce! Vyskočí a obejme oběť předníma i zadníma nohama, takže se vlastně na těle svého oblíbence udrží skoro bez pomoci. Ačkoli je to velký pes, není pro mne těžké ji chytat ani držet. Už ani tolik nekouše blaženě do nosu, když  se k němu dostane, učí se šetrnému olizovaní. 

9.6.2013

Dnes byla Sangie jako doprovod na výstavišti v Mladé Boleslavy. Orfi jsem vzala na tzv. "selekci" - výběr nejlepších jedinců Groenendaelů (nedostala ji :-( kvůli šedivým kalhotkám - co se dá dělat . - . ). 

A protože mi předem bylo jasné, jak to asi dopadne... tak aby mi nebylo líto času, vzali jsme Sangie na socializaci. Bylo hrozné vedro, celkem dost lidí, i když ne zasee šíleně moc. V areálu probíhaly i agility závody, fungoval bufík a jeden stánek s obojky... prostě plno vzruchů a "divných věcí". Sangie se na vodítku vším prošla, začuchala si a vyzkoušela si jaké je to ve výstavním kruhu (využila jsem dva různé volné výstavní kruhy - jeden venku, druhý vevnitř). Párkrát se dostala do menšího stresíku, párkrát chtěla psy obejít větším obloukem, dvakrát zavrčela, když cizí pes přišel moc blízko, ale jinak byla v pohodě. Když jsem šla na WC, držel ji i Orfi Tonda. Když jsem se vrátila, vítala mne, jako bych byla pryč týden = asi se beze mne bála.

Při čekání se očima skamarádila s mladým maliňákem a posouvala se nenápadně k němu a on k ní... jsou z Lysé, jako my, čili ho ještě snad potká :-).

A co je asi největší překvapení: dnes Sangie vůbec poprvé někdo identifikoval jako Kanaánce. Byl to pan Petr Broukal - majitel CHS Z Lodice! Jeho zase potěšilo, že jsem znala jeho CHS. Zná paní Muránskou ze Slovenska, která má také Kanaánce. Chvíli jsme si povídali historky se štěňaty našich plemen, rozjímali nad povahami psů a hlavně jsem si vyslechla příběhy o bláznivých majitelích jeho odchovaných štěňátek. Jsem vděčná za naše majitele od borderek, ale uvědomuji si, že borderky nejsou takový problém... Není snadné pro takové plemeno jako australský honácký pes a Kanaánec najít vhodné majitele! Ne každý toto plemeno zvládne. A není možné si představovat, že psi takového plemene budou fungovat jako němečtí ovčáci či pudlíci... Musí se na ně jinak, což ne každý pochopí včas!

 

7.6.2013

Sangie nějak narostla. Nejen co do velikosti - což je dobře vidět při prohlížení fotogaleríe, ale také povahově. Jednak se vymezuje mezi psům doma. Dokáže se ohnat po Aywy i Orfi a potrápit je. S Orfi jsou velké kamarádky, protože Orfi její výlevy emocí umí dobře zvládat. Občas ji spráská a naměstná pod sebe, ale následně ji velkoryse ustoupí.  A často ji ustoupí bez spráskání, ale také bez prohry. Jakoby jí říkala: "Co blázníš, jsme kámoši, ne?" Má velice přátelskou a velkorysou povahu. Chudák Aywy si trochu neví, co si s pubertální Kanaánkou počít - je z ní kolikrát pěkně nervozní. Je vidět, co jsem s ní vše zanedbala, když jsem ji cvičila. Měla jsem se možná snažit o menší výkon a větší pohodu a lepší socializaci se psy. Ovšem kdoví, zda by se Aywy nechala. Co jsem ale určitě neměla dělat - nadávat ji za každé zavrčení na psy, co ji otravovali... to jsem ji pěkně zavařila.... teď už jsem chytřejší a vím, že psí řeč má i nadávky a výhrůžky. A že je špatné je nepoužívat... A že je lepší otravné psy odehánět...  (Ovšemže Sangie občas také umravňuji, když to s vrčením na Aywnku přežene... už utržila i lepanec - tentokrát se z něj nehroutí).

Co je ale velkou změnou je Sangiino chování k lidem. K cizím lidem! Jakoby se jich méně bála. Nejde jen o to, že se jde přátelsky seznamovat k přátelským cizím lidem, o to se snažila už jako malá, i když velice obezřetně. Hodně se proměnilo její chování k "šupákům". Všimla jsem si toho na zahradě. Jako dvouměsíční štěně štěkala na okolojdoucí z bezpečné vzdálenosti - od prahu vstupních dveří. Jak rostla, začala štěkat s ostatními psy u plotu. Teď několik dnů skáče na psí boudu u plotu (jako jediná ze psů) a tak se cizím sama vlastní iniciativou přibližuje. Koukala jsem na ni pár dnů a nakonec jsem měla pocit, že už už přeskočí plot a začne štěkat na chodníku před domem. Takže jsem boudu od plotu rychle odtáhla - budu pro ni muset vymyslet nějaké lepší místo. Tato změna se projevila i na obranách na cvičáku. Sangie jsem po delší době vzala na plac, když ostatní psi trénovali obrany. Před tím se tak strašně polekala ruchu při obranách, že mne na vodítku odtáhla pryč, schovat se - honem domů nebo alespoň do kotce, a to byla cca 10 metrů od centra dění. Totálně v nervech, rozsypaná. Následně stačilo, aby na place ležel rukáv a kůže a už šla do stresu. Ve středu se zájmem obrany sledovala na vodítk uze vzdálnosti tak 3-5 metrů. Ano, sedla si tak, aby se zadkem dotýkala mé nohy. Ano, občas se trochu vylekala. Ale většinu času byla v pohodě, uši nastražené a velký zájem o onu "divnou činnost". Koelm rukávů a dalších pomůcek prošla v pohodě a dokonce na place předvedla nějaké cviky, včetně skoku do náruče.

Dnes Orfi vytáhla z dílny kousek izolace - takový prut s modrých bublinek, donesla ho Sangie a společně ho žvýkaly každá z jedné strany. Vzala jsem ho a začala si s nimi hrát alá "biju tě". Tím proutkem z izolace to podobně jako novinami vůbec nebolí. Když se psi brání a koušou do proutku, chválím je a nechávám je vyhrát. Sangie dnes neměla reakci na nápřah, ale stejně jako Orfi se proti proutku vrhala a hrála si se mnou divoce. 

Co dodat? Vidím to tak, že je docela dobře možné, že ona velká plachost je spojena s raným věkem. Možná je to jakási ochrana malých štěňat a nedospělých psů. Možná, že psi, kteří nemají negativní zkušenosti s ldimi a jsou navykáni na různé situace, mohou docela dobře narůst a přestat se bát a dokonce se stát obránci svého pána.

 

2.6.2013

Sangie má nový obojek. Červený s černým roubením a černými písmenky SANGIE. Na rubu má telefonní číslo. Je moc hezký a Sangie hodně sluší.

1.6.2013

Sangie se mnou a s ostatními psicemi (Aywy, Orfi a Mia) byla na Dětském dnu v Úmyslovicích. Vytáhla jsem ji z auta několikrát. Nejvíce v pohodě byla při první procházce, pak už na ní byla vidět únava (i když na to mohl mít samozřejmě i vliv vzrůstající počet návštěvníků). Opět jsem si potvrdila několi věcí: neuvěřitelně rychle schne a padá z ní bahno, miluje děti, je zvědavá...

Byť v cizím prostředí, po malém povzbuzování předvedla cvik "skok do náruče" i před cizími lidmi a psy. A prasetem Chrochtíkem. To se pak stalo kamenem úrazu - Sangie nemohla vydýchat jeho ustrašené kvičení a  pak už se jí v místnosti přestalo líbit. Ne že by tam nešla, když si odpočinula v autě, ale už byla více ve střehu.

 

28.5.2013

Dnes mi Sangie udělala velikou radost. Když jsem se vrátila domů, skočila mi do náruče. Sice mi přitom málem přerazila nos a vytrhala půlku vlasů, ale podařilo se mi ji pochválit. Od té doby několikrát (a vždy maličko šetrněji) cvik zopakovala. Večer už skáče do náruče jako starý profesionál-pes cirkusový. Skočila i Danovi. Má ohromnou radost z mé radosti!

Na ukázkách v ZŠ Milovice jsem o cviku "skok do náruče" měla takový proslov, jak je to těžký cvik, protože vyžaduje naprostou souhru mezi psovodem a psem a velkou důvěra psa v psovoda, že ho nepustí. A ukázala jsem to s maličkou Miou, protože ani Aywy ani Orfi tento cvik nezvádají a neumí. A ani jsem jej po nich nechtěla.

No a krátce po té jsem si posteskla, že nevím, jak to udělat, aby mi Sangie více důvěřovala, aby přestala hlídat své bezpečí a svěřila se mi. Totiž, když se něčeho bojí, např. velkého psa, tak se nenechá zavolat, ale čeká, dokud pes ode mne neodejde, pak teprve přijde. A protože se v cizím prostředí leká relativně velkého množství věcí, tak to vnímám jako problém (vzhledem ke stále plánovanému výcviku).

Sangie to obé asi slyšela nebo co a rozhodla se, že mi ukáže, jak moc mi důvěřuje. Ukázala to naprosto jinak, než jsem čekala a sama od sebe. Jakou taková pitominka přináší radost... nám oběma! Video dalo práci, až na čtvrtý pokus se to povedlo natočit, v kvalitě nevelké...ovšem problém nebyl v Sangie, ta skákala ostošest, ale v technickém zázemí :-)http://track.adform.net/adfserve/?bn=1501335;1x1inv=1;srctype=3;ord=%5btimestamp%5d

 

22.5.2013

Sangie byla opět s našimi dalšími psy na AAE v ZŠ Milovice. Tentokrát jsme  měli program se žáky 5. tříd.  Ačkoli byla akce pro děti, tak jsem si uvědomila, že pro Sangie to byl velký přínos!  Při této návštěvě ( v pořadí třetí) byla toti )plně v pohodě. Dokonce jsem ji několikrát přistihla, jak se šla k dětem podrbat úplně stejně jako Aywy.

 

13.5.2013

Dnes byla celé dopoledne Sangie pod postelí v pelíšku a nechtěla ven. Vykládala jsem si to nejprve tak, že je stále uražená a vyděšená, jak jsem po ní hodila ten kartáč. Ale teď už se na to dívám jinak: myslím, že prostě jen potřebovala spinkat. Asi vůbec potřebuje více spát, než borderky a Orfinka. Odpoledne totiž vylezla a začala se zajímat nejen o mne, ale i o hru se mnou a nabízela mi aportování a vůbec výcvik... prostě normálně fungovala. Dokonce s mi ji podařilo skutečně rozehřát hrou o pešek. Přetahovala se s větší chutí a s větší radostí. Nosila mi ho. Občas i vrčela, jak ho nechtěla dát. Krásná chvilka, kdy skoro ani nebylo pozant, že je to Kanaánec. Ale pak u sousedů bouchly dveře a chuť do hry ji přešla, začala být ostražitá. No což, vzala jsem Orfi (Sangie jsem držela za obojek) a tahala se S Orfi. Okamžitě to zabralo, Sangie přestala řešit bouchnutí a dění u sousedů a taky strašně moc chtěla uzel. Paráda. A jak se Orfi navázala na hračku! Douho se tahaly se Sangie a ani jedna nechtěla pustit. Různě jsem je při tom poplácávala a drbala na různých msítech... držely se pevně. 

No a nácvik motivace pro hledání v terénu se Sangie taky moc povedl! Mám to s ní hezky rozpracované. Pracuji s ní pomalu a systematicky na motivaci. Odbíhám jí zatím skoro pořád jen já. Je namotivovaná tak, že se mále zabila, jak chtěla do práce, dkyž ji Tonda držel, udělala salto ve vzduchu a dopadla na hlavu. Tonda se ale dušuje, že ji nestrhl vodítkem, že sama. Prý vyskočila, ve vzduchu s otočila a koukla se na něj a když zjsitila, že stojí, tak se "zatavila ve vzduch " udělala salto, to ji nevyšlo a praštila se do hlavy. Když jsem odbíhala, tak naříkala bolestí. Přemýšlela jsem, zda se nemám vrátit, ale riskla jsem to. Jak ji Tonda vypustil, letěla, našla mne přímou pachovou stopou, zaradovala se, že je u mě a nažrala se. Pracovala rozhodně perfektně. Zase mám trochu odvahy pokračovat. 

 

 

12.5.2013

 

S milými parťáky na cvičáku jsem sdílela problémy, které v posledních dnech zažívám. Všichni se rozhodli pomáhat. Hladili, drbali, poradili a pak, když se šlo po výcviku posedět do klubovny, nakázali, abych Sanginku vzala s sebou a dali jí přijetí a prostor, takže po chvilce, kdy ležela u mé nohy a aklimatizovala se, začala řádit. Mohla i na sedačku a hlavně byla podrbána a - skoro zázrak - během večera prekonala strach i chuť se vytahovat - a skvěle si pohrála s Marcelinou čivavou, která to s pejsky taky moc neumí (hned vyjíždí, protože je malá a bojí se). Po té, co tyhle dvě se spolu pacičkovaly alá "já ty packou, ty mně packou" a Sangie si lehala, aby se jí čivavka nebála... věřím už všemu.

Bylo prima mít volný večer a mít čas na posezení v klubovně. Přišel i Tonda, dali jsme si vínko a Sangie zažila skutečně prostor, lásku, přijetí a trpělivost. Myslím, že jí to posunulo dál.

Ovšem rána, když jsem šla s Orfi na agility, tak nevylezla ze svého pelíšku pod mou postelí. Tak zůstala doma. Možná to ale souvisí s poraněním na polštářku nohy.

Ale: a to je dost pozitivní: ani jednou dnes nevyběhla štěkat na sousedy. Když chodili podél plotu, lehla si s připlácnutou hlavou na zem a dělala, že tam nejsou. 

Prostě : jdeme dál!

10.5.2013

Tedy kdybych dnes měla vyplnit anketu, zda si myslím, že je Kanaánský pes cvičitelný stejně jako německý ovčák či boreder kolie, tak bych napsala "ani náhodou". V posledních několika dnech jsem zoufalá, mám pocit, že se Sangií narážím hlavou do zdi. Asi to začalo na výletě se štěňaty borderek z naší CHS 1.5.2013. Zubila se na ně strašlivě. Ano, občas se nezubila a běhala s nimi. Zubila se hlavně na vodítku. Nejmenší štěně Maja (doprovod, ne z naší CHS Storytelling) se připletlo, když jsem Sangie odměnila za přivolání masíčkem. Sangie Maju rázně zahnala, ale to jí nestačilo, běžela kus cesty za ní a kousala ji do chlupů na zadku a asi tři chumáče chlupů jí vytrhla. Maja hrůzou naříkala. Sangie na tyto jasné štěněčí signály zareagovala až po dost dlouhé době, mrška. Také jsem na této procházce zjistila, že je pro ni problém si nechat přečíst v cizím prostředí cizími lidmi čip a že se u toho hroutí. O zubech ani nemluvě. Další epizodou byl výlet s domácími školáky v sobotu 4.5. Bylo tam asi 50 dětí -žáků převážně 2. stupně a cca stejně dospělých. Žádní cizí psi. Sangie jsem vzala s sebou já, Ester měla Baffi a Kuba Miu. Aywy moc chtěla jet, ale tu jsem nechala doma, abych se mohla věnovat Sangie. (Orfi hárala, čili byla vyřazená. Sangie se ovšem z výletu moc neradovala.) Ale možná jsem měla vzít Aywy a Sangie nechat doma. Z lidí byla úplně hotová, většinu cesty ve stresu. Zpočátku to byl stres tak velký, že ani nežrala pamlsky (maso). Občas jsem ji vodítkem musela táhnout. Nejvíce se děsila, když velký pán zavadil deštníkem v batohu o větve stromu (dělal to chudák opakovaně). Ke konci byl její stres menší, žrala, i se s některými novými lidmi "poznávala" a radovala se z toho, když ji opatrně hladili. Ale ptala jsem se, zda jsme to měli zapotřebí a zda jsem ji neměla nechat samotnou na zahradě. Jediné pozitivní je to, že nemá ve stresu tendenci kousat ani lidem hrozit. No a včera se mi povedlo ji úplně zničit tím, že jsem po ní hodila kartáč. No - ano, neměla jsem, vytekly mi nervy. Sousedi mají roční holčičku, která se učí chodit - chodí za ruku s rodiči. A obvykle je nadšeně doprovází jejich pes. Naši psi, hlavně Bessi a Sangie stále nechápou, že to jsou sousedi, ale vrhají se k plotu a "hlídají". Sousedi za námi byli, že "se jich bojí" - trochu přehnané, když mezi nim je plot, ale co se dá dělat...emoce jsou emoce. Sousedi jsou jinak moc fajn, čili je nutné dobré vztahy zachovat. V lednu se zeptali, zda mohou dát úplet na plot, což jsem jim dovolila, ale stále ho nedali. Čili se snažím naše psiska trochu hlídat a vždy když letí k plotu na "nepřítele", tak je volám. Všichni přijdou, dokonce i Bessi a Baffi, které nejsou moje, jen Sangie (většinou) ne. Už jsem toho hlídání hlídajících psů měla včera právě dost, takže, když jsem zavolala a ona se ani neotočila ani nepřibrzdila, tak jsem na ní hodila kartáč. Ne nijak prudce, opatrně, jen aby se jí dotkl. Začala naříkat a svíjet se bolestí a v pokorné gestikulaci a po té, co jsem ji pohladila a utěšila, tak utekla nahoru do ložnice pod postel a celé odpoledne odmítala vylézt. Chudinka má tak silný instinkt hlídat a štěkat a já se na ni pro to zlobila! Nemohla si to v hlavě srovnat. Také to bylo poprvé, co jsem vlastně fyzicky potrestala. Když jsem k ní nahoru přišla, tak se všemožně podřizovala a vlichocovala, lehala si na záda, vrtěla ocasem, podávala mi packu atd. Ale nepřišla za mnou. Nechala se i vytáhnout a drbat, ale i když se zdálo, že se jí to líbí, když jsem jí dodrbala, zase vlezla pod psotel a byla zhroucená. Čili výčitky, že jsem pokazila jednou chybou náš vztah na dlouho. A taky se zlobím na to, že sousedi mne tak vynervovali. Proč si ten úplet nedali, když se tak bojí štěkání. Jejich pes taky štěká. A už 3x protrhl plot a dostal se k nám na zahradu. To naši psi se k nim neprorvali nikdy (a myslím, že to ani nemají v plánu, jen hlídají). Nakonec jsem ji na vodítku vytáhla a vzala na procházku. Měla problémy se stresem, ale překonala je. Pak jsme potkali paní se psem (NO), který na ni štěknul (hravě). Sangie vzala roha a schovala se za keře. Nepřišla, dokud paní nedala psa do auta, nenasedla do auta a neodjela. Pak přiběhla okamžitě. Neměla chuť utéci, neztratila se mnou spojení, jen nemohla překonat obavy.

No nic, prostě místo výcviku většinu času trénujeme nervy a snažíme se o socializaci. To, co jiná štěňata hravě zvládají, je pro Sangie šíleným problémem. Věnuji tomu neskutečné množství času. Sangie je  pes, který se na konci agility tunelu klidně rozhodne, že ven nejde, protože tam není bezpečno. SKutečně si kaldu otázku, zda nějaký výcvik bude moci po této obtížné době dospívání přijít nebo ne. A také, zda to úsilí stojí za to. Možná by z ní byl prostě vynikající hlídač zahrady a vynikající společník, proč ji připravovat na situace, které potřebuje záchranářský pes.. Sangie i aportuje se strachem, zda něco nedělá špatně, když si dovoluje brát předmět, o který má očividný zájem člověk, čili když to na ni přijde, tak aport submisivně pustí. Alespoň přivolání má vypracované celkem slušně - na Kanaánce. Skoro vždy přijde. Ale není stoprocentní a čsto je dost loudavé, přemýšlí "mám přijít nebo ne" a halvně "nehrozí mi nějaké nebezpečí?". Co jí jde hezky jsou prvky z pozitivní metody výcviku: práce u nohy, sedni, lehni, vstaň, pac, otočky. Musím to nějak promyslet, proč tohle jde. Dokonce i v cizím prostředí. Dokonce, když je plná strachu, tak tyto cviky zřejmě odbourávají její stres.

 

26.4.2013

Sangie byla se mnou v Toulcově dvoře - exkurze se studenty do MŠ Semínko v Toulcově dvoře. CHovala se rozumně, vše v pohodě. Se studentkami úplně v pohodě. Dívala se na krávu, prase, kozy... V mokřadech koukala na žáby a taky vylovila z vody plovatku bahenní a ukázala mi ji s nadšeně udiveným výrazem "Hele, co jsem to našla! Je to k jídlu?". Nechala se tulit od dětí z Lesní mateřské školy, hlavně od jedné holčičky, která měla zvýšenou potřebu kontaktu s pejsky, hlavně se Sangie (tulial se k ní opakovaně během celého dne). Trochu ji rozhodil pes Řízek, který se rozhodl, že na ni bude štěkat, dokud ji nevyprovokuje. On narozdíl od Sangie má možnost běhat po areálu volně (jeho majitelka je tam zaměstnaná), a tak toho využíval, aby ji prudil. Sangie se na něj náležitě zubila vždy, když se přiblížil. Pobyt v MŠ i chvilkové odložení, když jsem šla na oběd, zvládla dobře. V horkém odpoledni se rozkošnicky vyválela v blátovišti. Trochu se zubila na Dorinku (naše odchovankyně Brenda Berta Dora Storytelling, která tam taky pracuje :-), ale po chvilce se začaly okatě ignorovat. Sangie měla pevnější nervy, a tak se na Dorinku trochu vytahovala. Bylo legrační to pozroovat, protože vím, že měla Sangie taky nahnáno, ale dobře to zahrála. Pak lovila a snědla mravence, který lezl po betonu. Když jsme se chystali jet domů, nadšeně skočila do auta. Odpoledne šťastně prospala zatímco jsem byla s Orfinkou, Tondou a Bessi na agility.

Možná bych se měla zmínit o tom, že se rozhodla - už to budou tak dva týdny - spát ne v posteli, ale pod postelí. Není to vůbec špatné - už zabírala moc místa. Je velice slušná, nebudí nás. Jakmile si lehneme, taky si lehne a ani se nehne.

 

24.4.2013

Ukázky práce se psy v ZŠ Milovice. I Sangie se 2 x ukázala svěma skupinám žáků. Cizí prostředí plné hlučících žáků zvládala naprosto v pohodě. A ukázala vše, co umí.

 

21.4.2013

Zátěžový den! Orfi měla popisnou povahovou prohlídku (bonitaci) a Sanginku jsem vzala s sebou (a Tonda Bessinku), aby se socializovala. Orfi chudinka začala ráno hárat, čili většinu dne byla zavřená v autě (chudinka), aby nerušila ostatní... Zato Sangie jsem měla hodně u sebe, chodily jsme mezi lidmi, psy různých ras, hlavně Belgických ovčáků. To bylo překvapení, když se radostně rozběhla k jedné Groenendaelce a ona to NEBYLA její kamarádka Orfi. A pak jsme potkali tři Groenendaelky najednom vodítku, to už úplně zírala, co se to děje :-).

Zkusily jsme si několik koleček v posuzovacím kruhu, hezky vyklusávala, nepokoušela se o mimochod ani jiné blbosti. Taky si Sangie bez problémů stoupla na měřící desku. Nerušilo jí šustění pásek vyznačujících kruh, ani šustění zavěšených odpadkovch košů.

Maličký stres na kaci zažívala, to ano, zvlášť, když po ní vystartoval nějaký maliňák, což se několikrát povedlo, ale většinou byla v pohodě a ocásek si nesla zvesela nahoře. Výtečné bylo to, že se ze stresíku nechala okamžitě nabudit na nějakou aktivitu alá klikr trénink. Čuchala si k lidem, kteří okolo ní celkem netečně chodili, s upřímným zájmem.

A jako první si všimla, že venku stojící gril je již plný klobásek! (Dotáhla mne k němu a lehla si před ním na zem, přimhouřila oči, nasávala pokrčným nosem a čekala ... Tonda pak ověřil, že byly vynikající :-).

Odpoledne jsem se rozhdola její akční den prodloužit. Nechala jsem Orfinku odpočívat a jen se Sangie (a Kubou a Miou) jsme jeli vyvenčit babičku a jejího dobrmana Catoa. Sangie tedy měla velice nabitý program. Měla nárok již být unavená a hroutit se, ale ona naprosto v pohodě pobíhala po Klánovickém lese s Catíkem. reagovala hezky na zavolání a moc se jí líbily velké louže, které jsme cestou objevili.

 

18.4.2013

Již několik dnů cvičíme před plotem na ulici. Sanginka se pěkně soustředí a zcela nerušeně a s nadšením předvádí těch pár cviků, co umí. Ignoruje psy za plotem, chodce, cyklisty na mostě (na které jinak štěká). Jednou doonce i aportovala a hrála si s peškem. dnse jsem to raději nezkoušela - je moc velké horko. Začínám ji učit štěkat.

 

18.4.2013

Kočka už je několik dnů s koťaty v kuchyni. (Koťata už lezou, potřebovala více prostoru.) Dnes dostala Sangie naprosto nečekaně od kočky pár facek. I přitom se ke koťátkům chovala celou dobu velice přívětivě a byla opatrná. Zvědavá, ale pomalá, olizovala je atd. Dnes se však kočce něco nezdálo a napráskala jí. Sangie naříkala a stěžovala si a žalovala pořádně dlouho. Ale ani ji nenapadlo kočku napadnout.

 

17.4.2013

Byl hezký den. Vyšla jsem na ulici popovídat si se sousedem.  On s sebou měl Goru, já vzala Sangie. Sangie se s Gorou u plotu částečně kamarádí. Setkání s ní tváří v tvář na ni bylo trochu moc (Gora váží tak 50 kg) - vrčela na ni. Gora se tvářila přátelsky a ani se nehnula... Sangie nedokázala přestat pokoušet, cvakat na ni a vrčet. Tedy dokázala, ale ne na dlouho. Přesto na povel začala pracovat (sedni, lehni, ke mně). Když jsem ji ale nechala, zase šla pokoušet chudinku Goru. Možná měla Gora projevit trochu hrané agresivity, ale to ona ne, je jak milius.

15.4.2013

Zjistila jsem, že Sangie chodí občas mimochodem. Doloženo fotografií.

14.4.2013

Sangie na Vysočině vyplašila z obory srnu a chvilku za ní běžela. Nijak jsem to neřešila, šli jsme dál a začali se připravovat na výcvik. Sangie se za pár minut sama vrátila. Dost se divila, že jsem si jí nevšímala... Uvidíme, zda se bude dál o lov zajímat či ne. (Doufám, že moc ne :-).

 

12.-14.4.2013

Strávili jsme víkend na Obalovně. Sangie jsem chtěla především socializovat. To se dobře dařilo - se psy, pobyt v klubovně i u ohníčku. Kontakt se spoustou cizích lidí i psů. Jak málo stačí, aby přestala vrčet na cizího psa. Ano, nejprve vrčí (a dost hrozivě), ale jakmile se s ním seznámí, tak už je to "její kamarád". Ve volných chvílích jsem jí dělala motivační aktivity pro případné záchrnaáářské či mantrailingové využití. Vše se zadařilo perfektně. Ovšem naše výcvikářka mne maličko kárala 

 

 

11.4.2013

Půlroční narozeniny Sangie jsme řádně oslavili - sešli jsme se s chovateli manželi Hniličkovými a se Sangiinými sourozenci Avou a Avivem, kteří u nich ještě čekají na přesun do nových rodiny. Bylo to moc milé. A viděla jsem, jak moc je Sangie již naše.