Čtvrtý rok

 

31.12.2016

 

Dnes dopoledne jsme vyrazili do ploch. Bylo 4 stupně pod nulou a zima. Ale zase nebylo bahno... Rachejtle a petardy jen z velké dálky. Mírný větřík. Bylo nás málo, protože někteří na poslední chvíli "vyměkli". Brura jen jako doprovod, samozřejmě. Po tréninku odbíhačky na mne a Tondu. Zatím jen dobíhá a hledá - jde mi hlavně o to, aby se soustředila, což jí jde skvěle. Vyndavám ji z auta, aby si prohlédla lidi a psy a ruch tréninku. Minule byla zcela v pohodě. Dnes se ovšem lekla figuranta v kukle. No skutečně vypadal trochu jako terorista...

 

22.12.2016

 

Dnes jsme se šli "jen projít". Aywy, Noked a Brura. Obyčejná, velice poklidná odpolední procházka stmívajícím se Polabím. Na obzoru praskaly ohňostroje. Potkali jsme několik lidí se psem, několik lidí bez psa, míjeli nastartovaný automobil a na úplném konci se na nás šel podívat pes tulák, který se ochomítal kolem našeho plotu.

Nechtěla jsem po pesanech nic víc, než aby se chovali přiměřeně, klidně a pokojně a aby mi na polňačce, kde jsem je pustila, neutíkali za zvěří. Ale i tak mám pocit, že se každý z nic hodně naučil a o maličký kousek se posunul dál. Noked, zlatíčko, už takovou dobu tak krásně spolupracuje. Tak pěkně chodí na první zavolání pro pamlsek a pohlazení. Vždy úplně nadskočí, když zavolám jeho jméno, ve skoku se otočí a letí ke mně rychlostí belgického ovčáka při IPO. Když je na volno, nevzdaluje se ode mne příliš daleko. A nezajímá se o zvěř, což je hodně příjemné. Na vodítku chodí přiměřenou rychlostí v mírném tahu. Ocásek má vesele nahoru. Ničeho se nebojí. Lidi, ani když vkouknou zpoza rohu po tmě, neřeší, na psy dává pozor, ale je velice snadno ovladatelný (když řeknu: "Nevšímej si pejska", nevšímá si ho). Umí "musherské" povely - doleva, doprava a stačí ho vyslovit a hned reaguje. Proto se mi nestane, že by jeden pes šel kolem lampy zleva a druhý zprava. Mírnou vzrušivost projevil Noked jen u plotu, za kterým agresivně štěkal pes. Už předem se na něj naježil, protože kolem chodíme do polí a on už ví, že pes na nás bude agresivně štěkat. Uklidnila jsem ho rychle. No a pochvala vždy, když se choval tak, jak se mi to líbí. Uplně jsem viděla, jak na pochvalu reaguje posílením správného chování. Brura je celé po tatínkovi. A výhodou je to, že se u nás narodila a nepřišli jsme o důležité období rané socializace. Je to šikovná a velice, převelice příjemná holčička. Na vodítku chodí hezkým tempem - netáhne ani se neopožďuje. Když je na volno, drží se u mne, nevzdaluje se, neutíká, nečuchá zvěř a sama od sebe se na mne chodí podívat. Moc ji baví pamlskování a kromě několika málo vyjímek (na výstavišti v davu lidí) si pamlsek vždy vzala. Myslím, že venku ale zatím neznačkuje (nečurá ani nekálí), alespoň jsem ji na procházce ještě neviděla. Je na ní pochopitelně vidět věk (5 měsíců) a málo zkušeností s okolním světem, ale je pozitivně naladěna a i když obezřejně sleduje okolí, nereaguje ani na lidi ani na psy. Jeden člověk k nám nečekaně vykročil ze tmy, myslela jsem, že si Brura štěkne, ale ona se jen podívala a vesele ťapkala dál. Jen na toho pejska, který se zajímal o náš plot a vyšel nám zpoza rohu naproti na jeden dva metry, mírně vrkla, ale hned se stáhla na moje "ne". (Noked situaci ustál bez vrčení, Aywy samozřejmě taky.)

Musím se přiznat, že když jdu s touhle trojkou, je mi opravdu opravdu hodně dobře. Chovají se báječně, jsou klidní, ovladatelní... nenamáhají mi rameno, neskřípou prsty do vodítka, nemusím se bát, že utečou a když jsou na volno, nepotřebují ani tolik dozoru, jako Orfi, která je takové moje živé stříbro a často tryskem utíká, jen aby se mohla otočit a letět ke mně pro pamlsek. Tahle trojka je taky krásně zbarvená. Zvlášť, když jde Aywy uprostřed té strakatosti, tak je to nádherný pohled. A nejsem sama, kdo si to myslím protože lidé se zastavují, obdivují je a hladí je.

Taková obyčejná procházka...

 

16.12.2016 S Brurou na procházce

Dnes jsem opět byla s Brurou na procházce. Tentokrát jen po okolních polňačkách a u Labe. Jen s Aywy. Brura se na vodítku i na volno chovala naprosto úžasně. Žádné začuchávání, žádné velké vzdalování se ode mne, natož utíkání, žádný zájem o zvěř. Stále s chutí žrala pamlsky. Vždy hezky přiběhla na zavolání. Potkali jsme spoustu lidí a 7 psů. Vůbec jí nenapadlo, že by měla situaci nějak řešit a  dělat takové to "divadlo", které dělá Sangie i Tara. Žádný problém. Nejdříve mne Sangie překvapovala, že problémy byly a teď ...

 

 

10.12.2016

Naši kanaánci se rozdělili na šprty a problémáky podle barvy. Noked a Brura jsou za šprty. Oba mohou chodit skoro všude bez vodítka (ano, nepouštím je blízko silnice a kolejí kvůli bezpečnosti a hlídám je před cizími psy). Procházky bez vodítka jsou vždy bez problémů. Nokeda mám více než dva roky a nikdy mi na procházce neutekl. Jen zpočátku někdy nechtěl nasednout do auta nebo se vrátit domů, protože chtěl ještě pokračovat v procházení. Ale žádn zvěř, žádné pachy ho nedokážou dostat z mého dohledu). V poslední době má spolehlivé přivolání na první povel a taky si o dost s větší chutí bere pamlsky. Bruře je 5 měsíců a chová se úpně skvěle, Neutíká, drží se mne a hodně reaguje na povely, nezačuchává se a prostě chodí za mnou jako pejsek. Už dvakrát jsem ji vzala na záchranářský trénink – a ona pracuje! Poprvé s kamarádkou při obhlídce její sutiny. Jen tak pro zábavu. A ona se chytla. Dnes jsem ji vzala po tréninku v Milovicích a Brura moc hezky pracovala, zajímala se jen o práci a nezačuchávala se. Ostatně se hezky chovala i o pauzách, kdy jsem ji brala z auta, aby se rozkoukala. Neutíkala, držela se u mne, nebála se cizích lidí, ke většině se šla přátelsky nechat podrbat, a i když se lekla motorkáře v takovém divném skafandru, stále přijímala pamlsky. A co si nejvíc vážím, že se ani nesnažila bránit auto před cizím psem. Teprve u ní si dokážu představit kanaánec jako záchranářského psa. 

Musím říci, že Tara a Sangie mají na procházkách velké rezervy. Doma jsou to zlatíčka a hezky cvičí, ale venku jsou jak utržené ze řetězu.

 

10.12.2016

 

Po výcviku v Milovicích jsme se s Toníkem ještě zdrželi a dali příležitost Bruře a Hafulovi - odbíhali jsme si navzájem. Brura moc hezky pracovala, zajímala se jen o práci a nezačuchávala se. Ostatně se hezky chovala i o pauzách, kdy jsem ji brala z auta, aby se rozkoukala. Neutíkala, držela se u mne, nebála se cizích lidí, ke většině se šla přátelsky nechat podrbat, a i když se lekla motorkáře v takovém divném skafandru, stále přijímala pamlsky. A co si nejvíc vážím, že se ani nesnažila bránit auto před cizím psem. Teprve u ní si dokážu představit kanaánec jako záchranářského psa. Hafula měl už takové menší hledání. A maličko si štěkl. Hledá moc hezky a hezky se pohybuje po terénu, značí zatím nejistě. Ale potenciál tu je, kdyby mi ho Kubík půjčoval pravidelně. Udělali jsme velký kus práce, získali nové kamarády a byli včas doma. Tarušku jsem vyvenčila s novou kamarádkou ze sousedství a jejím pejskem ještě za světla. Zbývá uklidit auto, umýt zabahněné boty, vyprat oblečení a vykoupat Orfi, která se po práci navoněla v nějakém ekhlhaftu...

 

5.12.2016 Noked oslavil třetí narozeniny

Náš Noked oslavil třetí narozeniny. Máme radost, že ho máme. Je to milý a poslušný pejsek. Má jedinou chybu, musím před ním hlídat kočky. Omylem jsme k němu do kotce zavřeli kocourka a špatně to dopadlo..-..

3.12.2017

Jak se mezi našimi kamarády z řad nezáchranářů profláklo, že děláme záchranařinu, nabízejí nám možnost využívat jejich "sutiny" nebo "plochy". Je to velice milé. ikdy by mne nenapadlo, kolik z mých přátel má k dispozici nějakou tu ruinu. Mnoho podzimních víkendů jsme strávili na cestách po zajímavých místech v okolí jejich domů a víkendových chat nebo přímo na chátrajících statcích... I když většina prostor není vhodná pro velký orgnaizovaný trénink, my jsme si vždy hezky pocvičili a socializovali štěňata. Dnes si díky naší kamarádce poprvé zacvičlia Brura.

 

listopad 2016

Barzel se vrátil do naší CHS. Jeho majitelky měly problémy vlastně už samotného začátku. A problémy se nevyřešily ani po plánovaném stěhování do domku se zahrádkou. Barzel si u nás brzo zvykl, naučil se naše domácí pravidla a je to skutečně milý pejsek. Navštívili nás i další sourozenci (Badhe a Daja) a hezky si s ním pohráli. Barzel následující den odcestoval na Slovensko k nové rodině.

10.9. 2016

Dnes za štěňátky přijela Eva S. Přivezla jim čtyři krásné hračky. Dvě z nich pískací. A co se nestalo! Sangie všechny hračky nanosila na jedno místo a začala je zahrabávat. Vzala jsem pískací  zelenou rybu a hodial jsem ji. Sangie ji aportovala. Opakovaně. S nadšením! Dokonce si zaštěkala, abych jí aportek hodila. Přinesla i další hračky. No toto! Když večer přijela Ester z prázdnin, cvik zopakovala bez zaváhání i se štěkáním. Musím to natočit.

Jinak jsme štěňátka zvážili (více v Deníku štěňátek). 
 
26.7.2016
Začala jsem chodit běhat (příprava na mistrovství IZS v kat. plochy). No a abych neběhala sama, zapřáhla jsme si Nokeda. O původních plemenech se mezi mushery říká, že nemá cenu je dávat do zápřahu, protože nepracují. No tak to neviděli Nokeda! Většinu času mne hezky táhl. A moc dobře reagoval na povely. A hlavně na pochvalu. Trochu byl problém s loužemi (chtěl se v nich válet), ale naučil se je probíhat až voda stříkala. 
 
24.7.2016 vzácná návštěva - manželé Mayerovi
 

Dnes se přijeli na štěňátka, dospělé kaanaánce a nás podívat manželé Mayerovi z Izraele (a napůl Prahy). Pan Mayer je rabín, jehož paraši pravidelně čteme. No a jeho manželka podporuje chov kanaánských psů v České republice. Poprvé jsme se viděli z očí do očí. A bylo to moc příjemné. Pomazlili štěňátka. Noked si pana rabína hned moc zamiloval. Po celou dobu mu ležel u nohou.

 

24.7.2016 Tara v lese

Dnes jsem se vydaly s Aywy a Tarou do lesa našlápnout Tondovi a Bessi stopu. Obě holky jsem měla na volno. Tara kolem mne běhala jako šílená. To je její obvyklá činnost, když je puštěná z vodítka – běhá prostě jako utržená ze řetězu. Reaguje na mne, drží se kolem mne, nedělá blbosti, ale prvních 20 minut skoro nejde zastavit. Když už bylo na čase se Tondovi schovat, tak zrovna byla docela daleko. Nedbala jsem na ni a schovala se. Asi docela dlouho  mne hledala, protože když mne našla, tak už neutíkala, ale byla u mne. A měla z toho, že mne objevila takovou radost!

Druhou stopu jsem šlapala s Orfi a Nokedem. Noked na rozdíl od Tary (a Sangie) neběhá ode mne nikdy tak moc daleko, že bych ho neviděla. Je to příjemné. A na této procházce přišel vždy na první zavolání. Škoda, že byla průtrž mračen a museli jsme plánovaný výlet zkrátit.

 
7.7.2016 Narodila se nám štěňata - vrh B
Velký zážitek. Emoce. Radost. A taky zcela jiná Sangie - tentokrát mne u porodu chtěla. Až zoufale chtěla. Máme 8 štěňátek. Více o průběhu porodu v rubrice  Odchovy Vrh B.
Některá jsou ještě k zadání. Fotoalbum zde
 

26.6.2016 Vzácná návštěva – Myrna Shiboleth u nás doma!

Splnily se naše plány z roku 2014, kdy jsem seděla u Myrny v Shaar Hagai doma, pila kafe a drbala Nokeda a její další psy. Myrna mi návštěvu oplatila. Jen místo původně plánovaných několika dnů to byl den jediný. Musela jsem program hodně zredukovat. Což bylo bolestné. I tak jsme stihly: návštěvu výzkumného programu chovu divokých exmoorských poníků v Milovicích, zákulisí pražské zoologické zahrady no a trochu památek ve starém židovském městě. Ani nebudu psát o tom, co jsme nestihly.. nezbývá než doufat v nějaké příště.

Myrna si samozřejmě také prohlédla naše psy. Podrbala s láskou Nokeda. Nejvíce se jí ovšem líbila Orfi. Že prý má úžasnou povahu a že takoví groendaelové v Izraeli nejsou (jsou tam jen nervózní a protivní). Na zahradě obdivovala psí nory. Docela mne překvapilo, že ještě takové neviděla. To její kanaánci nekopají? (Ne – její dům stojí na skále.) Ale nejvíc překvapená byla ráno. Přišla za mnou skutečně hodně brzy ráno do kuchyně, popřála mi dobré ráno objetím a hned říkala: „To je ale ticho!“

Já jsem jí odpověděla: „Ano, všichni ještě spí. Je moc brzy.“

Ona na mne tak divně koukla a vysvětlila mi, že myslela to, že psi neštěkají, kdžy se po domě pohybuje cizí člověk.

Odpověděla jsem, že naši psi neštěkají, když někdo spí. Nemáme rádi, když nás budí štěkotem,tak jsme je naučili neštěkat. Zdálo se mi, žeto byl pro ni možná největší zážitek.

Myrna byla ráda, že se seznámila s celou mou rodinou, s manželem a se všemi dětmi. Dokonce i s Joelem!

Hodně si popovídala s Ester a poradila jí, jak má upravit plánovaný výzkum očekávaných štěňátek. Jakub se s ní statečně snažil komunikovat v angličtině. Nejvíce času ovšem strávila s Danem, který ji provedl po ZOO, dke pracuje. Všem se líbila tak jako mně. Je to úžasná bytost.

Noc z neděle na pondělí jsme propovídali u svíčky na zahradě. Tonda ji ve 3 h ráno obětavě dovezl na letiště. Stýskalo se mi ještě dříve než doletěla do Tel Avivu (Jsme jedné krve, já a Ty).

Několik fotek zde

 

25.6.2016 Klubová výstava KCHMPP

Klub pozval na naše doporučení jako rozhodčí Myrnu Shiboleth! Není divu, že se na výstavu přihlásilo hodně Kanaánských psů (tedy na jejich celkový malý počet u nás). Z našich psů se vystavoval Noked a Tara. Sangie nemohla kvůli očekávaným štěňátkům. Z našich odchovů byla přihlášena kromě Tary další tři štěňata: Daja, Dror a Akibe. Birk nemohl kvůli tomu, že jeho páníčci slaví šábes. Žel Akibe nakonec nepřijela, protože začala hárat. Taková škoda. Dále se účastnila Avička (sestra naší Sangie).

Všichni dostali moc hezké posudky. Poměrně velkým překvapením, alespoň tedy pro mne, bylo, že výstavu vyhrála Daja (Adaja Levana Storytelling). Myrna to zdůvodnila tím, že si výstavu užívala a má „lovely character“. BOS dostal Noked. Titulů se rozdávalo více, Noked a Ava se stali Klubovými vítězi (to je jen pro dospělé). Tara V2 (ona měla smůlu, že byla v kruhu s takovou konkurencí) a Dror V1 bez titulu – oběma byly vytknuty „nedostatečné zkušenosti v kruhu“. Osobně se mi právě Dror líbí nejvíce – konstituce, pigment... no a vida, bez titulu. Musíme tedy přehodnotit naše představy o tom, že rozhodčí by měli respektovat Kanaánské chování. A učit se učit naše Kanaánce chovat veseleji a přátelštěji v kruhu.

Vybrané fotky zde 

Výsledky zde

http://www.kchmpp.cz/dokumenty/vysledky_25062016.pdf

Po výstavě Myrna radila majitelům. Škoda, že kvůli počasí – hrozné vedro zakončené bouřkou a přívalovým  deštěm, na ni počkalo jen málo lidí.   

 
 

14.5. 2016 Tara, Tara

Tara je v poslední době moc milý pejsek. Je tedy hrozně akční. Při vítání ji mám na hlavě a na stole a na zádech a zase na stole - vše v několika sekundách. A tak moc se chudinka diví, že se mi to nelíbí. Ale moc se snaží dělat to, co se mi líbí. Ale je divoká a energická. Doma má poslušnost jako maliňák - razantní, okamžité reakce na povely. Je hrozně chytrá a učenlivá. Venku nás trochu trápí typický Kanaánský problém, že se poměrně často stává, že výcvik sabotuje - odběhne si v prostřed výcviku. Samozřejmě hlavně v cizím prostředí. Ale někdy i při cvičení u nás na zahradě, když jde někdo kolem plotu. Je to velice často ona, ne já, kdo určuje, kdy se bude cvičit a kdy ne. Ale pracujeme na tom. A u Sangie vidím tak velké zlepšení, že mám vizi i pro Tarušku. Hodně se zlepšila její celková ovladatelnost. Dokonce i při hlídání. Ano, stále hlídá, ale začala přicházet na přivolání i ze strážící akce u plotu. Čili zběsile štěká na někoho, kdo jede na kole kolem plotu a (rychle) přijde na zavolání. Ne vždy, ale velice často. Hodně taky záleží na tom, kdo jde okolo. Jsou lidé, kteří jsou strůjci pokoje a naši psi na ně ani neštěkají, jen se jdou podívat. A pak jsou lidi, na které štěkají, ale nechají se odvolat. A pak je několik lidí, na které štěkají a nenechají se odvolat. Není jich moc a většinu z nich jsem přistihla, jak - když mne na zahradě nevidí - psy dráždí boucháním do plotu a (nebo) křikem. Taře dělá moc dobře, když ji za hlídání pochválím. Takže jsem se naučila ji chválit za - přiměřené - hlídání. A ona hlídá stále přiměřeněji. Podobně, jako jsem ji naučila přiměřeně honit slepice. Hrozně moc pomohlo jí nezakazovat slepice honit, ale dát jí hranice, co s mi líbí a co ne. Díky tomu a) slepicím netrhá peří, b) mi pomáhá slepice zahnat, když se dostanou kam nepatří. Moc milé jsou procházky s Tarou. Musím říci, že mi nikdy neutekla a že nikdy neudělaal na volno ostudu (jako že by utekla za cyklistou nebo tak něco). Občas se jí nechce přijít až ke mně - bojí se, že jí nasadím vodítko a legrace skončí, ale pracujeme na tom, ale stačí jí vynadat a ona se zhroutí do poddřízeného lehu a mohu ji připnout. No a na začátku procházky má často "běhací nemoc" - běhá kolem mne dokolečka a nevidí, neslyší, raduje se z pohybu. Musím říci, že mne velice svazuje představa, že na volno by měl běhat jen pes, který okamžitě a stoprocentně přijde. Takže mám často problém Taru pustit. Učím se ale od ní a získávám pocit, že na volno by měl chodit i pes, který neudělá ostudu - nebude štěkat na dítě, neuteče za cyklistou apod. Tara běhá okolo mne jako raketa a nevidí a neslyší, ale jakmile se něco děje - někdo jde proti nám - přijde ke mně. Legrační taky je, když venčím jen Taru. To se chová úplně jinak. Nejde ode mne dál než dva tři metry. A je taková vyplašená. Někdy si říkám, jaké by to asi bylo, kdybych měla jen jí. Možná bych z ní dostala i nějaké ty zkoušky... Ale mám smečku a to je taky moc hezké. I když na jedince se pak dostane méně času. Ve smečce Tara funguje bez problémů. Umí se podřídit, umí hlídat svůj prostor. Občas velké psy otravuje stejně jako mne svou přehnanou aktivitou. Byla tam něžná na štěňátka. A je moc hodná na koťata. Musím napsat, že moji divocí Kanaánští psi nikdy nezabili žádné zvíře - ani naše domácí ani to, co k nám vletělo omylem na zahradu (což třeba nelze napsat o Orfince, která má na svědomí několik králíků, holuba). Musím také napsat, že Tara má perfektní motoriku - nemá problém s žebříky, překážkami. Dělá ji radost na vše vyskočit a je tak šťastná, když ji pochválím na vršku nějaké bizardní překážky. Nepříjemné jsou s ní jen první minuty s cizím psem - dělá hlídací divadlo. Ale - když to s námi jeho majitel vydrží - po cca 2-5 minutách s ním vesele běhá a řádí na procházce.

 

8.5.2016 Krytí – podařilo se!

Minulý týden (6. a 8. 5. 2016) proběhlo pláínované krytí. Noked nakryl Sangie bez problémů. S radostí tedy oznamujeme, že čekáme štěňátka Kanaánského psa s PP FCI - druhý vrh v naší CHS a třetí vrh v republice. Štěňátka se budou jmenovat od B. Ti kdo si je všas zarezervují, dostanou možnost si vybrat jméno a také slevu. Narození očekáváme kolem 8.7., k odběru budou kolem 25.8.2016.

 

1.3.2016

Tara je z našich kanaánců nejméně opatrná. Vlastně se málokdy něčeho lekne a stáhne ocásek. Spíš je to drzá odvážlivka. Bez problémů také bere pamlsky od cizích lidí. (Na tom jsem se Sangie musela pracovat přes rok a půl - aby mohla hledat lidi, musí si od nich brát dobrůtky... Výsledek je, že si někdy vezme a někdy ne.) Samozřejmě od Kuby si dobrůtky bere o to raději. Včera se Kuba rozhodl, že pozve na noc Taru. On pejsky tak nějak střídá. Nejčastěji spí u něj v posteli Mia. A pak Aywy. Hafula mu kouše hračky, toho si do pokoje moc rád nebere. Taru jsem po hárání přestěhovala z přípravny žrádla, kde vlčila k sobě do ložnice. Naučila se celkem rychle, že nemá dělat rámus, když spím. Jen někdy prudí, nejčastěji když vstávají děti do školy a já si můžu chvíli přispat. No prostě včera Kuba lákal Taru k sobě. Měl kus párku. Kdo by za kus párku nešel, že? No a Tara ne. Jakmile pochopila, že párek se rovná odejít z mé přítomnosti a strávit noc jinde, než u mne - milované páničky - rychle se vrátila. Docela mne potěšila, že si mne cení více než párku. Takoví jsou prostě Kanaánci.

 

28.2. 2016 Milovické tůně

Dnes jsme vyjeli do přírody vyvenčit směčku. Kuba vybral jeho oblíbenou lokalitu Milovické tůně. Vzhledem k tomu, že byla neděle, bylo tam hodně lidí i psů. Čili jsme se neodvážili vypustit všechny najednou, ale dali jsme si procházku dvakrát.

V první várce Aywy, Bessi, Hafula a Noked. Ve druhé Orfi, Sangie a Tara. Noked (už minule nebo předminule) začal hrát hru na ňamky za přivolání. A líbí se mu čím dál víc. Sangie si vzpomněla na slušné vychování, kterého se jí dostala v Krušných horách a ani na chvilku neutekla. Hodně zajímavé bylo, že Noked vychovával Hafíka. Když Hafík začal štěkat na protijdoucího psa, Noked ho zpražil a srovnal na záda, aby to nedělal. Udělali to opakovaně a bylo to hodně zajímavé pozorovat. Žel neměli jsme kameru ani fotoaparát, takže jsem to nemohla zaznamenat. Zatím úplně nechápu, proč to Noked dělal. Jasně, chtěl Hafulovi naznačit, že se to nedělá. Ale proč? Chtěl sám bránit smečku? (Nevypadalo to). Nebo nechtěl rozbroje ve smečce? Rozhodně to bylo hodně příjemné, protože jsem nemusela Hafulu napomínat já.

Po procházce jsem s Kubou a Tarou vyrazila pěšky domů. Zbytek odvezl Tonda autem. UVědomila jsem si, jak moc potřebuje Tara venčení bez ostatních psů. Na společné procházce na vodítku jančila. Sama šla na vodítku hezky a bez vodítka ještě lépe. Zdálo se mi dokonce, že se jaksi bojí, aby se neztratila - držela se skutečně blízko u nás. A pokud vyběhla tryskem, tak jen po cestě a zase zpět. Na malou vzdálenost. Taky moc hezky reagovala na hru - přijď a dostaneš mlsku.

 

 

12. 2. 2016 Návštěva u Kanaánců

Dnes jsme měli na návštěvě dva pro kanaánce cizí lidi (Renatu a Luboše). Holky si je užily. Sangie se s nimi družila o trochu více. Tara byla více reaktivní, např. na Luboše, který se vrátil z odskočení si, zase začala štěkat. A také několikrát zaštěkala na jeho gestikulující ruce, ale to nebylo hlídání, ale nabízená reakce (hýbal ukazováčkem jako povel štěkej).

 

11.2.2016 U žrádla

Sangie se rozhodla, že dožere Tařino žrádlo na jejím pelechu. Tara na ní zkusila zahrát "divadlo" a zahnat ji. Ale Sangie se nenechala. Čili krátká rvačka, na jejímž konci Tara vyděšeně naříkala a Sangie se provinile nahrnula na Tařin pelech, protože jsem na ně vlítla a křičela na ně. Tara měla malý škrábanec uvnitř nosu. Chvilku jí tekla krev a velice se litovala. Zakrátko se už usmiřovaly.

 

10.2.2015 Tara na nákupech - skutečně povedená historka

Dnes jsme šli nakupovat s Taruškou a normálně normální, spořádaný mladý pes. Zdá se, že jí všechny ty lekce o chování ve frekvenci konečně došly. Trpělivost se vyplácí! Potkali jsme asi 8 pejsků, z toho dva na ni zuřivě vyjížděli. Ona nevyjela ani na jednoho. Se dvěma obzvlášť přátelskými se pozdravila a olízla. Dokonce vůbec nereagovala ani na psa za plotem, kolem kterého musíme chodit - šla přímo rovně a ani se na něj nekoukla (jen bylo vidět jak klopí uši, když ji nadšeně chválím - nereagovala záměrně kvůli té pochvale). V obchodech se chovala moc hezky, k lidem se chovala přátelsky a nechala se hladit od dětí. Jen musíme natrénovat čekání před obchodem, do kterého pes nesmí. To se jí rozhodně nelíbilo a chtěla to řešit odchodem domů i s železným rámem na kola.. řekla bych, že utáhla trojnásobek své váhy. Už jsem vychovávala hodně psů, ale žádný neprovedl takovouhle hloupost. Vlastně to byla hloupost ji přivázat k tak nestabilní věci o hmotnosti jen 40-50 kg..... s Taruškou se člověk učí...

 

9.2.2015 Zájemci o Kanaánce = budeme chovat

Dnes jsem měla čas zkontrolovat a přepočítat maily a zjistila jsem, že už mám 5 vážných zájemců o štěňátko Kanaánského psa, takže je rozhodnuto a požádala jsem o krycí list. Už se nemůžu dočkat. Otcem vrhu bude Noked me Shaar Hagai a matkou vrhu bude Sangie (Angie od Dvou cedrů).

 

7.2.2015 Tara utekla z branky, ale zachovala se rozumně

Dneska Taruška rozverně vyklouzla z branky za naší návštěvou. A veselým tryskem běžela naší ulicí - styl "jako utržené ze řetězu" předvádí vždy prvních 10 minut na volno. Návštěva potřebovala nasednout do auta a odjet a ke všemu u našeho plotu seděla holčička a volalala kozy (neví, že jsou na horách). Tara samozřejmě zamířila přímo k ní. Čekala jsem, že na ni bude štěkat jako blázen, no a ostudu jak před sousedy, tak před návštěvou... NENENE - přišla na zavolání (ano, až na druhé, ale bez vylomenin a bez štěkání na holčičku) a v situaci, kdy věděla, že ji hned strčím domů, a kdy věděla, že jsem bez pamlsků. Zlatíčko je to!

 

7.2.2016 Tara hlídala cukřenku

Po výcviku se u nás stavili na kafe kamarádi-záchranáři. Kanaánci si na ně zaštěkali na zahradě, ale ne moc dlouho - přijali je. V kuchyni u kafe jsme si povídali a kaanánky seděly s námi a chovali se důstojně. Všichni pili kafe, jedli sušenky. Pak si chtěl jeden z hostů přisladi kafe, sáhnul na cukřenku a Tara skočila a chňapla mu ruku do pusy. Nekousla, neotiskla na ni zuby, ale podržela.... potvora. Hned jak jsem ji zarazila, tka pustila a tvářila se provinile. Očividně si myslela, že "dělá správně - koná svou povinnost". To ukazuje, jak je v nich hluboce zakořeněno HLÍDÁNÍ. Milují nás, hlídají nás a pak se stane, že se zlobíme za to, co oni dělají pro nás.. musí to být pro ně hrozně těžké. Učím se dávat Taře šanci přebudovat hlídání do správné podoby, ne ho eliminovat (to jsem dělala u Sangie asi ve většině případů). A hodně rychle se mi to daří. Třeba se slepicemi. máme nové slepice a nedávno jsem jsem začala pouště na zahradu. tara samozřejmě začala "zabíjet slepice" (vypadá to strašně, ale nikdy žádnou nekousla, je to jen strašlivé divadlo) a zahánět je do jejich ohrady. Stačilo jí jednou napomenout a ukázat rukou, co po ní chci a usměrnila své chování! Místo "zabíjení" už je to zahánění z větší vzdálenosti. Je schopna mi velice efektivně pomoci, kdžy potřebuji slepice zavřít. A taky už je schopná si jich nevšímat, když je chci nechat ještě zobat trávu. Kdybyste viděli to její štěstí, když ji pochválím, když mi slepice nahnala správně! Úplně rozkvete štěstím! Proto je hrozně důležitý ten delta signál (ne bez křiku a zloby), o kterém jsme mluvili na semináři. Tara udělá to co chci, ale musí to vědět. Dokud to neví, nelze se na ni zlobit (logické, ale často je to těžké dodržet)

 

V únoru jsem si dala záležet na tom, aby měla Tara i Sangie každý den malou chvilku tréninku - lekce pozitivní metodou. Je neuvěřitelné, jak rychle reagují a jak rychle se Tara učí (např. v porovnáním s Orfi, ale i s Hafulou). Rychlost jejich redflexního oblouku je snad stejná jako u borderek. Ale obě jsou tak drždivé. Nicméně jsem zaznamenala velká dílčí vítězství - odvolání když kolem plotu jede cyklista apod.

 

Leden 2016

 

Tara má za sebou první hárání. Začala 1.1.2016. A - jak už jsem zvyklá od Sangie - se to hodně projevilo na jejím chování. Zalezla si na svůj pelíšek, kde nešťastně a nervózně chtěla trávit celé dny. Když jsem ji vytahovala, tak se bránila (lehla si na záda a hrabala nohama, abych ji nemohla chytit za obojek). Několikrát dennně ovšem vylezla, prolétla domem a hop mně na klík jako líbající tornádo... Pelíšek v prádelně si začala hodně hlídat a"na oko" ale strašlivě útočit na každého vetřelce, hlavně kočky. Rozhodla jsem se, že ji hned po hárání přestěhuji "blíž k lidem".

Do hárání také vyšlo natáčení vzdělávací části pořadu CHcete mně ČT, ve které se taky hezky zazubila na ostatní dospělé feny (babičku a tetičku), který se samozřejmě bála a i na Daju. S tou se ovšem za krátko krásně proběhala.

 

20.1.2016 Natáčení pořadu pro Chcete mne

Dnes jsme na cvičišti ZBK Praha (velké poděkování za poskytnutí zázemí!) natáčeli úvodní vzdělávací část oblíbeného pořadu "CHcete mně" o Kanaánských psech. Téma bylo vyžádané - kontakt na nás sehnali přes poradkyni chovu KCHMPP. Když mi volali bylo to docela vtipné: "Jsme z pořadu CHcete mě? a máme zájem o vaše psy!" Myslela jsem si nejdřív, že je chtějí snad dát do útulku :-)

Chtěli původně točit u nás doma, zajímalo je, kde psi spí .. to tak, točit v mé ložnici. Nakonec jsem tedy zajistila prostor na cvičáku ZBK Praha. A po dohodě s režisérem (chtěl omezený počet psů s barev, tři naši psi by mu prý stačili, já ovšem pozvala ještě další a Avička - dvojnice naší Sangie - přijela tak nějak iniciativně i bez pozvání).

V mrazivém počasí se tedy sešlo hned 6 kanaánských psů Chanyah, Ava, Sangie, Noked, Tara a Daja, což je na malou početnost plemene vlastně velká sešlost. Vlastně poprvé se sešly v tak velkém počtu tři generace (babička, dvě dcery, dvě vnučky). Situaci trochu komplikovalo Tařino hárání, takže nešlo vypusti naši smečku najednou. Vtipné bylo, že Noked zahájení natáčení pojal zcela po svém - rozhodl se běhat a běhat, nechtěl se nechat přivolat (moc lidí, psů a ty divné kamery). Už dlouho jsme ho nenaháněli tak dlouho jako dnes. Čili se hlavní hrdinkou filmu stala nakonec neplánovaně Sangie. Zpočátku s chutí, ke konci již značně unaveně. Natočilo se hodně materiálu, včetně hry Chany + Avičky a Tary + Daji. Předvedli jsme také barevnou diverzitu plemene. ČT využila  i některé záběry z videa Filipa Maška a také mé  záběry z expedice v Izraeli 2015. Výsledek se povedl. Odkaz

Nebo zde http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1095970013-chcete-me/216562221300004/obsah/451192-kanaansky-pes-odveky-beduin

 

OK! Zaplatila jsem poplatek za vedení web stránek. Na 5 let.