Třetí rok
27.12.2015
Díky Emily Romanov jsem našla krásný článek o výcviku primitivních / původních plemen psů od Molly Sumner. Je příjemné číst si o tom, že někdo jiný zná moje radosti a starosti. Spousta výroků mne pobavilo, např. "soužití s primitivními plemeny psů je trochu jiné...".
Některé utěšily, např. "pokud nebudete psa respekovat, pokouše vás", protože to se mi nestalo a neděje a jiné vedly k přemýšlení.
Přiznám se, že jsem si nedávno říkala, že na trénink našich Kanaánců se vykašlu, protože nejsou vidět žádné výsledky. A pak Sangie začala předvádět Vencovi od Zoy, co všechno již umí. A Tara se k ní přidala...
23.12.2015 Manashea – smutná zpráva
Dnes na Facebook napsala má přítelkyně Bernadette Martinez smutnou zprávu. Její kanaánec, kterého si vybrala, když jsme byli na konferenci v Izraeli na jaře 2015, musel na operaci - náhradu kyčelního kloubu. Nyní je 3 týdny po operaci a ještě 3-4 měsíce bude v rehabilitačním zařízení, protože se o něj musí starat odborníci, aby protéza byla přijala.
Lékaři zakázali Bernardetě ho navštěvovat, aby ho nerozrušovala. Takže ho uvidí až v březnu či v dubnu. Bude ho mít několik měsíců doma a pak je čeká výměna druhého kyčelního kloubu. Hmm, tak to měla být genetická posila chovu v Americe - a taková smůla. A kým bude teď moje další přítelkyně Emily Romanov krýt Kivu?
Obdivuji statečnost Bernardety, která to vše zvládá jak po emoční tak po finanční stránce. Píše: "Všechno stojí za to, protože v případě, že se dožije obvyklého věku, bude se mnou až do mých 70 let! Menashea je úžasný Kanaánec!"
22.12.2015 Tara na procházce
Včera jsme naložili smečku a odjeli na venčení. Noked na povel: "Jdi do auta" šel do kotce a celým tělem mi říkal, že by raději zůstal doma. V neděli byl na cvičáku v Praze, tak jsem ho nechala. Borderky a Hafula samozřejmě naopak - skočili do auta jen, abych je nezapomněla. Sangie a Tara šly do auta s nechutí. Ale Tara byla včera doma, tak jsem je naložila bez pardonu. Takže jsme s sebou měli celkem 7 psů (Aywy, Orfi, Bessi, Bafffi, Hafulu a Sangie s Tarou). To už je velká smečka, takže jsem raději Sangie a Taru (nemají 100% přivolání) chtěla mít na vodítku. Jenže Tara se hned u auta vysmekla z obojku a celou procházku běhala přešťastná tryskem okolo nás. Dokud se úplně neuběhala a zalehla v louži, nepřišla. Samozřejmě si hlídala, aby šla (= běžela tryskem) stejným směrem jako my. Nemohu říci, že byla neposlušná. Ale ani, že byla poslušná. Asi dělala to, co je z jejího úhlu pohledu správné. Asi jsem moc panovačná nebo co. Rozhodně ale mohu říci, že se těžko smiřuji se psem, který nepřijde na zavolání ke mně. Mladší Hafula s tím nemá žádný problém - reaguje velice operativně a rychle. Hra "přijď za pamlsek" ho moc baví a tryskem si pro pamlsky běhal ze stepi a pak zase utíkal pryč. Tara se o tuhle hru včera ani trochu nezajímala. Stejná Tara, která ráno 30 minut cvičila prvky dogdancingu s Kubou v kuchyni s perfektní koncentrací. Ach ach. Sangie hra na pamlsky bavila (ale nechala jsem ji na dlouhém vodítku - ona a Tara na volno v cizím prostředí by na mne bylo moc). Ptám se sama sebe, zda jsou Kanaánci normální a zda jsem si je měla pořizovat. A pak se ptám, zda jsem normální já. Vždyť se nic nestalo. Proč mám pocit, že musím mít vše pod kontrolou. Proč jim trochu víc nedůvěřovat? Vždyť už jsem mnohokrát zažila, že i když běhali bez přivolání, vždy přišli, když jsme to skutečně potřebovali (potkali cizího psa) a nebo se zachovali správně - obešli cizího psa obloukem... Ptám se stále, co se od nich mohu naučit?
6.12.2016 Jak se venčí Kanaánci?
Dnes se na Facebooku ve skupině Canaan dogs řešil ožehavý problém - jak se venčí kanaánci. Po přečtení příspěvků jsem si uvědomila, že moji kanaánci jsou úplně nejvíce vychovaní a skvělí (nadsázka). Prostě přivolání je u kanaánců problém. Oni přijdou, ale ne hned. Pokusím se tady popsat, jak to kdo řeší.
Steffi a David Nie s jejich Dambem (pes od Izabelly) řeší problém s lovením zvířat. Na místech, kde jsou zvířata Damba nemohou pouštět z vodítka. Když uteče, trvá několik dlouhých minut, než se vrátí. Na to Izabella reagovala, že to je zvlášětní, že její psi nemají lovecký instinkt a že na to ani nebyli cvičení (samozřejmě, když je chová v klecích a kotcích a nikdy jsem neviděla fotku, že by s nimi šla na normální procházku). Pak jim Izabella radila, aby ho nechali proběhnout, že se prostě vrátí. Jenže David napsal, že jsou tam koleje a také, že se bojí myslivců...
Jean-Paul Sicre napsala, že má špatnou zkušenost s myslivci. A varuje před volným pobíháním Kanaánců. Její kanaánci honí vše malé, co před nimi utíká. Doporučuje provádět techniky desenzibilizace, ale je to běh na dlouhou trať.
Kim Warm píše, že jejímu psovi je 6 (nepíše zda měsíců či let) a že ho nemůže pouštět z vodítka, protože pronásleduje vše, co utíká (zvěř, děti, psy).
Catherine Orkin Oskow píše, že i její psi jsou nadšeni, když moho pronásledovat zvěř.
Penny Goodstein napsala, že její psi nenávidí ostatní psy, ale nezabíjejí ptáky (dokonce popisuje, že jedna její fena přinesla ptáka v hubě a pták to přežil).
Alann Miller píše, že pokud Kanaánec uteče, tak je to za kořistí. Můžre tzo býát malá kořist, jak otřeba krtci. Popisuje, že jejich kanaán loví krtky. A že je zábavné to pozorovat.
Eric Killian píše, že jejich kanaánec chodí tak daleko a na tak dlouho, že ho nemohou vůbec pouštět. Na farmě o 102 akrech se o ně ani trochu nestará a dělá si svoje vlastní věci a na ně se nepřijde ani podívat. Můj příspěvek okomentoval, že jak je vidět, když má někdo smečku kanaánců, tak více poslouchají. Čili asi svůj problém vyřeší, že si pořídí ještě jednouho nebo dva kanaánce (tak to mne pobavilo).
Gabriella Fettucini upozornila, že kaanánci jsou obvykle neškodní, jen na zvěř štěkají. Její kanaánec štěká na vačice. Někdy i ve 4 h ráno. Vačice vždy přežila, jen oni se nevyspali.
Louise Franke doporučuje, abychom si všichni pohlídali ploty.že se u nich stala hrozná věc - pes přeskočil plot a napadl paní, přišel policista a zastřelil ho. (Boxer a ještě jiný pes, ne kanaánec).
Eliahu Cohen píše, že štěkání na podněty hlavně běžící - je běžné. A že je třeba chodit se psy okolo, aby si zvykli. Asi po měsíci štěkat přestanou...
Nathalie Matrone píše, že její fenka kanaánského psa má lovecký pud. V 8 měsících prohnala poprví divočáky. Od té doby za nimi ráda běhá. Nezabíjí jen pronásleduje. Nathalie píše, že je jednodušší toto chování předělat, když není ukončeno ulovením kořisti. Popisuje, že fenku pouštěla na 15 m dllouhé šňůře. používal klikr a tágo na lov (asi hůl na packy???) a pouštěla ji jen na místech, kde to bylo bezpečné. Trvalo to dlouho, ale dnes může chodit bez vodítka, aniž by utíkala od majitelky příliš daleko.
5.12.2015 Noked oslavil druhé narozeniny
Náš kanaánský pes Noked me Shaar Hagai oslavil dnes krásné druhé narozeniny! Jsem tak ráda, že ho mám! Myslím, že on je s námi taky moc rád... Jeho import byl hodně náročný. Pro nás i pro něj. Je smutné, že sem mohl přijet až ve věku 7 měsíců, to se na něm hodně podepsalo. Dlouho a pomalu si tady zvykal. Dosud jsou na něm vidět následky. Ale je plný optimismu a lásky a je to s ním moc hezké. Chová se báječně k lidem. Možná nedůvěra, ale ne panická hrůza a ani náznak chutě se bránit, kdyby něco. Naštěstí mu vyšly perfektně zdravotní výsledky (HD A, IEWG 0/0, patella 0/0, DNA DM N/N, normální hladina hormonů štítné žlázy), prošel bonitací a je to špičkový chovný pes. I jeho štěněcí dlouho strakatý nos se nakonec vybarvil a má super černý pigment. Nejvíc mne fascinuje, že mne - bez jakéhokoli výcviku - respektuje a poslouchá. Naučil mne používat řeč těla. A je perfektně ovladatelný přirozenou metodou, a to včetně reakce na cizí agresivní psy za plotem apod. (na můj pokyn se o ně přestane zajímat). Dnes na narozeninové procházce se Sangie, Tarou, Orfi, Hafulou a Akive chodil na povel "ke mně" dokonce rychleji, než Sangie.
4.12.2015 Různost až to není možné
Naše štěňátka (už poněkud vyrostla). Akibe už hárá. Daja je hezky socializovaná kanaánka. Ale nejvíc samozřejmě sleduji naši Taru. Je to zábava o to větší, že ji mohu pozorovat při hře a ve srovnání s křížencem Hafulou, který je jen o trochu mladší.
Tara a Hafula se mají moc rádi. A i když společně tráví spoustu času, každé se jinak projevuje. Je to tak zajímavé je pozorovat!
14.11. 2015 Noked, Sangie a Tara na podzim 2015
Již delší dobu jsem nenapsala příspěvek do Kanaánského deníčku. Jednak proto, že jsem se plně věnovala záchranářské práci s Aywy a Orfi. No a taky proto, že mne Kanaánci trochu zlobili. Vlastně jen holky. Noked je čím dál větší zlatíčko! Venku ho můžu vypustit na volno vlastně jako každého jiného psa. Neloví, neutíká. Reaguje na povely (ke mně, nevšímej si toho psa) a také už se nevyhýbá odchycení jako dřív. A jak se máme rádi. Když jsem přijela domů po dvou dnech na konferenci, vyskočil mi na klín a chtěl drbat a drbat. (Před tím vždy po mém návratu dělal několik dnů, že mne možná nezná.)
1. 11. 2015 Návštěva Daji
Dnes jsme vyrazili s Tarou a Dajou (a hodnou tetičkou Orfi) do stepi v Milovicích. S Dajou přijely její dvě paničky. S Tarou (a s Orfi) jsem šla sama. Tara se na začátku na sestřičku zubila, ale ne dluoho a pak si skvěle pohrály. Ušli jsme přes 10 km, takže se holky vylítaly pořádně. Moc jim to slušelo.
30.10.2015 UV píšťalka
Štěňátka kanaánců jsem naučila přivolání na UV píšťalku. Tara je poměrně pomalá, pokud ji volám ze zahrady. Ale na píšťalku i v pubertě perfektně funguje a letí rychlostí Ofinky. Ovšem píšťalku nepoužívám moc často a hlídám si, abych vždy měla kus masa v ruce... Oproti tomu je Hafula ovladatelný i bez pamlsků. Hrozně moc touží se mi zalíbit. A přijde ke mně ochotně i od nalezených "skvělých věcí k sežrání" (mrtvý holub, výkaly apod.). Jeho největší odměnou je, když ho pochválím, přitulím a nechám mu chvíli olizovat moje ucho. To mne vede k zamyšlení: co vše může být pro psy odměnou. Jako anketu to zpracujeme s mými žáčky v Herolkách a dám všem vědět, jak kdo psy odměňuje.
NO ZAPLATILA JSEM, POKRAČUJEME ...
DOŠLO MÍSTO NA TOMTO SERVERU A NEMÁM CHUŤ ZA "BLOG ZDARMA" PLATIT. PROTO JSEM SE ROZHODLA PŘESUNOUT DENÍČEK NA STRÁNKY aywy.blog.cz A POKRAČOVAT V NĚM zde. DĚKUJI ZA POCHOPENÍ A PŘÍZEŇ!
11.8.2015
Zase prodleva při psaní deníčku. Trochu za to může systém webnode (stále se bojím, abych nepřekročila nějaký limit ve spouštění dat) a trochu vedra a jiná práce. Událo se toho moc. Jednou ne zcela podařenou věcí je, že se Nokedovi a Bessi narodila štěňata. Bessi je chovná fenka borderkolie mého manžela, která si Nokeda zamilovala. Měli na to asi 10 minut a ... Byla to nepozornost moje a hlavně Esterky (odemkla a pak nezamkla kuchyň, ve které byla Bessi). Máme tedy poloviční malé kanaánky, se kterými jsem se musela nejprve vyrovnávat, ale pak jsem si je zamilovala. Budou to pravděpodobně milí a zdraví psi. Už jsou všichni (3+3) v nových domovech. Povedlo se nám pro ně najít prima rodiny. Dost neplánovaně a poněkud chovatelsky zoufale zůstal jeden pejsek doma - jako společník našeho syna Jakoubka. Dostal od něj jméno Hafula. Je to černobílá koule. Je velice milý. Tato štěňátka samozřejmě nebudou zařazena do chovu, ani dále množena (to je i ve smlouvě). Fotky F1 kříženců ve věku 5 týdnů zde.
2.-9.8. LVT Lesná
Taru jsme vzali na socializaci na záchranářský tábor. Nokeda a Sangie jsem s těžkým srdcem nechala doma Joelovi a Ester, protože na táboře nebyly dobré podmínky pro spaní psů v autě (velké horko). A na to, abychom ubikovali 7 psů ve společenské místnosti, nemáme dost kenelek. A taky Tonda nechtěl přijet mezi cizí lidi s “tak velkým cirkusem”… Nakonec jsme tedy s sebou vzali 5 psů (Bessi, Hafulu, Aywy, Orfi a Taru). Ukázalo se, že ti “cizí lidé” jsou moc prima a všichni si rádi podrbali naše štěňátka i dospěláky. Škoda, že když Bessi a Baffi byly malé, nenarazili jsme na takové drbače a láskyplné přijetí štěňátek… ale s tím už nic nenaděláme. Poučení pro příště. Tara se naučila, že lidi jsou hodní, krmí ji a drbají ji. Někdy taky hldíala (hlavně po setmění) a štěkala na ně. Ale všichni (byli to hlavně kluci) se neurazili a říkali jí “štěkej” a prokrmovali ji, takže se hlídání transformovalo do označování figuranta. Tara měla úžasnou možnost se socializovat s cizími psy, o kterých jsem věděla, že jsou většinou hodně hodní a tolerantní. Již druhý den tábora jsme chodili se psy na volno ve velké skupině. Myslím, že to Taře hodně pomohlo a že v budoucnosti se její vztah ke psům bude formovat hezky. Také ovšem hlídala, hlavně jeden večer, kdy byla unavená. Štěkala ze štěněcí ohrádky v šeru na lidi I psy po kanaánsku. S tím se holt musí počítat. Kanaánci jsou hlasití.
Co se učila? Tara se začala učit stopovat na čtverečku. Moc se jí to líbilo a velice rychle pochopila o co jde. Hafula taky. Jen chudáček je ještě hodně malý, tak se někdy musel ke čtverečku poponáíšet. Tara běhala k figurantům (zatím bez štěkání) – jen doběhnout a zůstat u něj a nažrat se z krabičky. Krabičku taky aportovala, jako White. Pracovali jsme s klikrem a platformou s Jakubem Beranem. Tara je velice učenlivá. Celkově to bylo moc fajn.
Fotky Tarušky z tábora zde (autor Marcela Somrová)..
12.7.2015 Schůzka vrhu A Kanaánských psů CHS Storytelling
Sešli jsme se v Lysé nad Labem se 4 z našich 5 jinde bydlících štěňátek. Bylo to moc prima všechny vidět. Fotky ze setkání jsou zde.
2.7.2015
Všechna štěňátka (samozřejmě kromě naší Tarušky) jsou v nových domovech. A všechna zůstala v České republice. Jsem moc ráda, že se mi povedlo najít tak prima lidičky. S Dajou a jejími lidmi jsme se už i navštívili. Další setkávání se všemi plánujeme.
Taruška je naprosto úžasná. Je odvážná, milá, senzitivní. A ráda se přetahuje o hračky a už i hračky a aportky nosí! Byla se mnou jednou v práci (na poradní skupině EVVO MŽP - projela se vlakem a prošla centrem a zkamarádila s důležitými lidmi), několikrtát na návštěvě. Jezdí autem na kratší vzdálenosti bez blinkání. Pozoruhodné je, že už nyní, ve věku 10 týdnů hlídá. Občas je s tím trochu otravná. Ale rychle se učí, kdy má a nemá hlídat. S kočkami vychází dobře - zdraví se s nimi, když je potká. Trochu mučí koťata a kuřata, když má náladu. Ale pomalu se učí co a jak (že to se u nás nedělá).
19.6.2015
Štěňata nemohou být v kotci, protože vyskočí na boudu (1,2 m vysokou) a já se bojím je nechat skákat s boudy dolů kvůli kloubům. Spí tedy se mnou v ložnici. Večer jsem si zapnula televizi a Grip strašlivě štěkal na Jílkovou (Máte slovo). Bylo to vtipné. Jinak jsou to kouzelní miláčci. Všichni tři se moc snaží být hodní.
19.6.2015 Noked - pokroky
Delší dobu jsem nepsala o Nokedovi. Velice mu prospívá to, že máme štěňátka. Od té doby, co mu Sangie umožnila k nim chodit a si s nimi hrát (po 5. týdnu věku štěňátek), si s nimi dlouhé hodiny hraje. A taky je hlídá, když spí. Začal díky tomu hlídat zahradu a štěkat na zahradě (což dosud nedělal, necítil se tam dobře a doma). A nejen to. Odkoukává od nich spoustu věcí - jako důvěra k lidem, žraní z ruky i na zahradě, kamarádění se s návštěvami. Stává se z něj stále spokojenější pes. Už chodí z ložnice sám na zahradu a velice často a rád. Na zahradě se nechá krmit i hladit, a to nejen ode mne, ale i od dalších členů rodiny a někdy i od návštěv. A někdy i sám kontakt vyhledává a směje se na lidi. Stále moc rád chodí na procházky a když vezmu do ruky vodítko a na sebe bundu (signály, že se někam jde), tak skáče radostí a hned si jde sednout k brance a nastaví krk do obojku nebo do postroje. Včera jsem šla s ním a s Orfi na procházku do polí. Pustila jsem ho a hráli jsme hru na schovávanou a přivolání. Když byli někde daleko přede mnou, pískla jsem a schovala se do roští u cesty. Nokeda to moc bavilo a několikrát byl u mne dřív, než Orfi. Má totiž neuvěřitelné zrychlení. A baštil za to šunku! (On venku hodně dlouho nic nežral, takže baštění šunky = úspěch.) Umí nereagovat na psy za plotem na povel. Ale hlavně - je to prostě přátelský pes. I když býval a stále je plný různých obav a strachů (prožil si toho hodně a taky neměl v raných měsících dostatečnou pozornost a socializaci), ale nikdy v něm není zloba ani agrese. Nikdy jsem se nebála, že by chňapnul po člověku, který jde okolo něj a třeba ho zkusí pohladit. Nikdy jsem se nebála, že by mohl kousnout nějakého návštěvníka naší zahrady. Nikdy jsme se nebála, že by štěňátku nebo kočce nebo slepici ublížil. Jeho kontakty se psy hodně hlídám, ale i když si párkrát na psa vrknul, jeho první reakce je "budeme se kamarádit?" Teprve, když pes je nepřátelský, nasadí "mne nepřepereš".
Sangie ho chtěla dirigovat, ale on se nenechal. Přestal ji ustupovat a bez krve samozřejmě) jí párkrát přepral a povalil. Od té doby ho Sangie respektuje a zbožňuje. Je to psí osobnost. Jsem moc ráda, že ho mám.
9.6.2015
Dnes odjel do nového domova Birk (Abir me Arbel). Už se nám stýská. Ale snažíme se nebýt tak moc smutní, protože ho budeme vídat. A také ohlídat a uspokojit hrou osmitýdenní štěňátka je docela fuška.
S Tarou jsem šla k sousedům do dílny. Doprovázela mne s Orfi na volno. Nebála se, byla zvědavá a držela se mne zodpověďně.
7.6.2015
Tara nás doprovázela na oslavu narozenin mé maminky. Chovala se perfektně. Žádný strach, malá hezká roztomilá, pohlaď si mne. Definitivně tím potrvdila, že štěňátka jsou dost velká na to, aby šla do nových rodin.
3.6.2015 Návštěva Doleva
Jsme moc rádi, že nás navštívil tatínek vrhu Dolev se svými lidmi. Byla to docela zábava. Nejprve se Dolev rozhodl, že musí vychovávat potomky. Hned vzápětí se Sangie rozhodla, že bude ychovávat Doleva. A nakonec se všichni tvářili, že ostatní jsou neviditelní. A že tam vůbec nejsou. Ach ti kanaánci.
Návštěva se neobešla bez mrtvolek více zde.
2.6.2015
Očkování a čipování štěňátek (MVDr. Marta Skrejvalová) na naší zahradě. Milé posezení a spousta fotek od paní veterinářky.
27.5.2015
Včera jsem začala trénink s ultrazvukovou píšťalkou. Písknu a odměním. Je to jako s klikrem, ale bude se používat k přivolávání. Dnes jsme opakovali a všechna štěňata již na písknání reagují tryskovým během ke mně. Zřejmě jsou geniální. Tak jen aby páníčkové techniku zvládli. Píšťalky už pro ně koupené mám.
26.5.2015
Orfi, Mia a Noked jsou an štěňátka moc milí. Borderky je holt pasou a pak se zlobí, že se štěňátka chovají jinak, než ovečky. Ovšem Orfi je z nich nejlepší! Zajímavé je, že Sangie už kontakt jiných psů s štěňaty moc nekontroluje. Nechá Aywy, aby se na ně zubila a vůbec si toho nevšímá. Jinak je trpělivá a pečlivá maminka - stále kojí i v leže a moc si to užívá.
19.5.2015
Jejda, dlouho jsem nepsala. Dnes Sangie konečně nechala Orfi a Miu, aby se - ovšem pod jejím bedlivým dohledem - kontaktovaly se štěňaty. Obě byly blahem bez sebe. I když se musely tvářit, že tam vlastně nejsou a štěňa si nevšímají. A jak z nich byla štěňátka nadšená!
Sangie je báječná maminka. Stále si ke štěňátkům lehá, hlídá je a spí s nimi v kotci. Jakmile jedno štěňátko vezmu domů na socializaci, hrozně se o něj bojí.
Štěňátkům krystalizují povahy.
duben a květen
Pravidelně štěňátka zvedám, masíruji, koukám se jim na zoubky, obracím je na záda a do různých poloh. Provádím tzv. handling, což je vědecky prokázané, že ovlivňuje budoucí chování štěňátek. Také štěňíátka po jednom beru domů, do kuchyně, do ložnice atd., aby si zvykala být sama, bez sourozenců i bez maminky v cizím prostředí.
17.4.2015
Dnes jsem si všimla, že si Sangie lehá nějak dál od štěňat. A čeká, jak k ní lezou. Skoro to vypadá, jakoby je zkoušela, zda ji cítí a zda jsou schopná se k ní doplazit. A ona jsou!
16.4.2015
Sangie je úžasná maminka. Štěňátka se mají čile k světu. Máme z nich velkou radost. A budoucí majitelé taky. Pořád si voláme a oni jsou pořád na internetu... a těší se na návštěvy. Předběžně jsou zamluvené všechny holky a dva kluci, ale zatím mám jen jednu vybranou zálohu - stát se může cokoli, to už vím.
15.5.2014 narození štěňátek!
Vrh A se narodil mezi půnocí a 6:17 h ráno ve středu 15.4.2015. Právě na narozeniny Evy Šlapákové od tatínka vrhu Doleva de Solemel.
Boy 1 (červený s více bílými packami a bílým koncem ocásku) a Girl 1 bílá s flíčky jsem objevila v 2:20 při noční kontrole Sangie. Porodní váha Boy 1 je 450 g. Porodní váha Girl 1 je 445g.
Ostatní už jsem rodila s ní.
Girl 2 (celá bílá či krémová se narodila ve 2:40), porodní váha 370 g.
Boy 2 red (červený, bez bílé špičky ocásku) se narodil ve 4:24. Porodní váha 445g.
Girl 3 (červená s bílými znaky a bílou špičkou ocásku) se narodila v 5:30. Porodní váha 420g.
a
Boy 3 (bílý s jedním flíčkem na oku) se narodil v 6:17, porodní váha 390g.
Pak jsem Sangie vyvenčila (ano, proti její vůli, ona mi na oplátku málem utrhla ruku, jak po vyčurání vyrazila zpět), zapla jsem jí topení, protože se celá třásla (a to chtěla rodit v noře, trubka) a běžela jsem do práce. Štěňátka hlídal Tonda s Joelem a Jakubem. I tak jsem nervozně volala několikrát domů. Kupodivu se mi učilo dobře a udržela jsem se a studenty jsem neobtěžovala zážitky z porodu.
9.4.2015 čekáme štěňátka - již v příštím týdnu
Od 16. do 27. března 2015 jsem byla v Izraeli, abych se mohla ve dnech 20 - 24. 3. 2015 zúčastnit mezinárodní konference "International Canaan Dog Conference", která byla věnována Kanaánským psům.
Před konferencí jsem strávila příjemné dny s mou přítelkyní a její rodinou v Tel Avivu. Hodně jsem si procvičila angličtinu i ivrit. Pod záštitou IKC (izraelský kennel klub) jsem pro mírně přes 30 lidí přednášela o canisterapii, což bylo velice přínosné. Ocenili především přednášku ukázky polohování - to v Izraeli nedělají. Ale zdá se, že brzo budou. Byla to první přednáška o canisterapii, na které jsem byla bez psů. Se svými psy dlouhosrstou kólií Jenny a podengy mi dobře asistovala Myrna Shibolet. Ale i tak se mi po těch mých stýskalo.
Samotná konference byla velkolepá, protože právě před 50 lety (ted v roce 1965) byli Kanaánští psi uznáni jako izraelské národní plemeno psa.
Konference se zúčastnily chovatelé a přátelé plemene z celého světa: Bulharska, Francie, Itálie, Izraele, Německa, několika států USA (Massachusetts Nové Mexiko, Texas aj.) i obě chovatelky z České republiky (Eva Hniličková a já). Většinu z účastníků jsem dobře znala z Facebooku, takže jsem si s nimi hned rozuměla. A oni zanli mne a hodně si zamilovala Nokeda. Ať žijí média.
Konference byla uvedena v pátek 20. 3. přednáškovým dopolednem s navazující besedou chovatelů.
V sobotu 21. 3. Proběhla v HaTzeva speciální výstava Kanaánských psů, na které se mimo jiných titulů zadával titul "Vítěz pouště" a na které bylo předvedeno 22 psů. Většina z nich se ve výstavním kruhu chovala stejně nebo i hůře, než naši čeští psi - a nikomu to nevadilo! Chyba není na straně psů ...
Vrcholným zážitkem byl ovšem nedělní autobusový zájezd do oblasti kolem města Dimona, ve které žijí Beduíni. A s nimi (a také bez nich, tedy volně v poušti) žijí neregistrovaní Kanaánští psi. Našli jsme štěně Dardar, které snad bude přínosem pro budoucí chov.
Noked a Sangei se mají moc rádi. Ale taky na sebe hodně vrčí. Jednou vrčí Sangie a Noked se podřizuje. Podruhé vrčí Noked a Sangie se podřizuje. Myslím, že je Sangie šťastná, že našla někoho, kdo „mluví“ její řečí. Ona je v komunikaci tak nějak intenzivní. Mnohem intenzivněji vítá, mnohem intenzivněji si něco hlídá, mnohem intenzivněji se podřizuje. Ostatní psi z ní nemají dobrý pocit. Nelíbí se jim intenzita ani u vrčení (což je pochopitelné), ale ani u vítání či podřizování. Jednoduše řečeno, jsou ze Sangie úplně paf. Přitom Sangie nikdy žádného z nich, ani z cizích psů nekousla ani neškrábla, jen ten její projev vypadá strašidelně. Také jsem dlouho nechápala, že to je jen takové divadlo – intenzivní řečový projev. Sangie samozřejmě mrzí, že ji ostatní nerozumí a nebo její projevy často odmítají (dokonce i na trpělivou a mírotvornou Orfi, je to kolikrát moc). Když zjistila, že Noked umí „Kanaánštinu“, velice pookřála. A pořád si to užívá. Jednou na Nokeda hrozivě vrčí a vyhání ho. O chvilku později se mu usilovně a ze všech sil podřizuje a vrčí na ni Noked. Tesáky vyceněné, celé tělo jednoho v agresi a druhý tancuje na zádech v podřízené pozici a olizuje tomu prvnímu pysky... Zachvilku si společně hrají. Veliké divadlo a školení. Ostatní psi na to koukají společně se mnou (a skoro stejně vyjeveně).
